USA – V sobotu Pentagon oznámil, že americký ministr obrany Lloyd Austin je stále hospitalizován po operaci prostaty. (Foto: Flickr)

Shrnutí: 1. ledna se prezident Biden a nejvyšší národní bezpečnostní poradci sešli na bezpečném telefonátu, aby projednali způsoby, jak zintenzivnit tlak na hútíovské bojovníky v Jemenu. Nikdo z přítomných, včetně poradce pro národní bezpečnost Jakea Sullivana, ministra zahraničí Antonyho Blinkena a dalších vrcholných představitelů, si nevšiml, že by na Austinovi bylo něco špatně.

O několik hodin později ho však po předměstí Washingtonu převážela sanitka a o své zdravotní krizi celé dny nikomu neřekl.

O jeho pobytu a ohrožení zdraví neměli tušení ani Austinovi nejvyšší asistenti v Pentagonu, nejvyšší úředníci v Bílém domě nebo sám Biden. Kathleen Hicksová, která v Pentagonu zastoupila Austina v případě potřeby, byla na dovolené v Karibiku.

Uplynuly čtyři dny, než byla Austinova zdravotní krize zveřejněna. Rozruch, který vyvolala zpráva, že šéf Pentagonu podstoupil dvě hospitalizace a operaci po diagnóze rakovinyprostaty, aniž by o tom informoval Bílý dům nebo zaměstnance Pentagonu, hrozil, že zastíní jeho působení v čele rozsáhlého amerického vojenského podniku, a pro Bidena vytvořil potenciálně škodlivé rozptýlení v době, kdy zintenzivňuje svou předvolební kampaň. -WaPo

A jak píše Roger L. Simon v Epoch Times, Austin by měl být vyhozen…


Považuji se za jakéhosi odborníka na prostatektomii, protože jsem ji nedávno podstoupil – v listopadu 2022.

Většinu jsem samozřejmě prospal, takže to berte v úvahu. Také jsem o tom psal ve své nové knize v kapitole nazvané „Sbohem, má prostata“ – což je narážka na skvělou detektivku Raymonda Chandlera „Sbohem, má lásko“.

Pokud si ji přečtete, předpokládám, že budete souhlasit, že jsem o této události mluvil transparentněji než Pentagon nebo Bílý dům, i když to je, jak se říká, nízká laťka.

Ve skutečnosti je zamlžování, popírání a dezinformace na všech koncích, vzhledem k válkám na Ukrajině, na Blízkém východě a potenciálně i v Tichomoří, téměř nejnebezpečnější nekompetentností, jakou si lze v globálním měřítku představit.

Člověka to nutí přemýšlet, kdo tady v zemi, která je údajně strážcem svobodného světa, hlídá obchod. Od katastrofálního odchodu z Afghánistánu o tom máme více než jen tušení. Šílenství a mimořádná netransparentnost ve věci operace prostaty ministra obrany to jenom utvrzuje.

V mém případě byla operace velkou událostí pro mou rodinu a pro mne, ale nikoliv, jak není třeba dodávat, pro celou zemi.

Jediné, co způsobila, bylo, že se o několik dní zpozdily mé sloupky zde v Epoch Times, čehož si jsem docela jistý, že si téměř nikdo nevšiml.

Na rozdíl od ministra obrany Lloyda Austina jsem společnosti v osobě šéfredaktora Jaspera Fakkerta oznámil, že operaci podstoupím už někdy dříve. Ten se k tomu postavil laskavě.

Takové věci se téměř vždy plánují s velkým předstihem. Ta moje byla. (A u pana Austina ano?)

Většina lidí, kteří podstoupí prostatektomii, o svém nádorovém onemocnění ví už delší dobu. Rostou pomalu. V mém případě byla diagnostikována v době, kdy jsem ještě žil v Los Angeles, sedm nebo osm let před samotnou operací. Byl jsem pod takzvaným „aktivním dohledem“, dokud mi biopsie neřekla, že je třeba jednat.

I pak jsem čekal několik měsíců a konzultoval několik lékařů.

Bylo by zajímavé, vlastně nutné, znát v tomto ohledu historii pana Austina. Jak dlouho věděl, že má rakovinu prostaty, a kdo další to věděl?

Také uzdravení je ošemetné. Já jsem šel z nemocnice domů, stejně jako ministr obrany, den po operaci. To je konvenční. Ale domů jsem šel s rovněž konvenčními léky proti bolesti (hydrokodon) a antibiotiky – abych se vyhnul močové infekci, kterou pan Austin zřejmě dostal.

Dále, a také konvenčně, jsem byl cévkován. Pokud jste to někdy zažili, víte, že to vás zrovna „na hru“ nepřivede. (Pravděpodobně to víte, i když jste to nezažili.)

Zůstanete tak týden, někdy i déle, pokud vám to lékař doporučí. Pro mě to byla zdaleka nejnepříjemnější část celého zákroku.

Nebyl bych kvalifikovaný, abych například monitoroval aktivity Hútíů v Rudém moři a rozhodoval o reakci – ne že bych normálně byl.

Ale existují důvody domnívat se, že pan Austin za normálních okolností také není až tak kvalifikovaný – a to nejen kvůli výmluvám, které jeho operaci provázely.

Pan Austin dohlížel a byl významným mluvčím naší nové probuzené armády, která z našich kdysi vážených bojových sil udělala bezplatné, daňovými poplatníky financované mlýny na transgenderové operace – a nechává tak naše nepřátele v Číně, Rusku, Íránu a Severní Koreji nechápavě se škrábat na hlavě, ale přesto se dá předpokládat, že se našemu idiotství smějí a smějí zároveň.

A pak je tu ještě záležitost zmíněného útěku z Afghánistánu, po němž Tálibán zůstal jednou z nejlépe vyzbrojených bojových sil na světě a čistým vývozcem zbraní ve velkém měřítku s obrovskou leteckou základnou Bagrám v rukou, zatímco ženy jsou po velmi krátké době opět stejně utlačované, jako byly vždy pod jejich vládou.

Dobrá práce, ministře obrany Austine.

Zadrhněte se, příšerná práce, jedna z nejhorších vůbec.

Ať už to byl stud za operaci, která je výhradně mužská, nebo jakákoli jiná výmluva, jeho chování v klíčové funkci bylo krajně bezohledné a chování Bílého domu sotva lepší.

Zdroj: zerohedge.com