Ankara oznámila, že odstoupí od Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. (Foto: Flickr)

Turecko bylo první zemí, která podepsala Istanbulskou úmluvu, následně tuto smlouvu schválil tamní parlament.

Podle prohlášení představitelů vlády bude Turecko i nadále bojovat proti násilí vůči ženám, ale v rámci vlastní legislativy.

V pátek turecký prezident Recep Tayyip Erdogan vypověděl tzv. Istanbulskou úmluvu, kterou republika jako první podepsala před deseti lety.

Od té doby představitelé konzervativní veřejnosti kritizovali danou smlouvu s tím, že její principy údajně přispívají k podrývání tradičních hodnot a nadržují sexuálním menšinám.

„Účinnost Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, podepsané jménem Turecké republiky 11. května 2011 a schválené rozhodnutím vlády 11. února 2012, byla ukončena ve vztahu k Turecké republice,” uvádí se v oficiálním dokumentu.

Odstup od Istanbulské úmluvy nebude znamenat zastavení boje proti násilí vůči ženám, ujistil první viceprezident Turecka Fuat Oktay.

Podle jeho slov Turecko musí hledat vlastní cestu a využívat svou legislativu pro to, aby co nejúčinněji bojovalo s tímto problémem.

„My jsme odhodláni pokračovat v našem upřímném boji s tím, abychom zvýšili respekt a úctu vůči turecké ženě ve společnosti do náležité úrovně a budeme to dělat ve snaze zachovat naše tradiční společenské základy. Není potřeba hledat lék z vnějšku či napodobovat jiné. Řešení existují v našich vlastních tradicích,” prohlásil turecký politik.

Jednostranné rozhodnutí turecké vlády vyvolalo pobouření mezi opozičními silami.

Představitelka opoziční Republikánské lidové strany Gökçe Gökçen podrobila kritice slova další představitelky vlády – ministryně práce, rodiny a sociálního zabezpečení Zehry Zümrüt Selçuk, která uvedla, že turecká Ústava a turecký právní systém jsou dostačující k tomu, aby Turecko mohlo přijmout potřebné zákony v oblasti ochrany žen.

Podle opoziční političky turecká vláda není schopna zajistit bezpečnost ženám a dětem, které se v konečném důsledku obracejí na opozici nebo neziskové organizace.