I přes bezprecedentní tlak od Evropské komise realizace projektu Jižní proud pokračuje podle původního časového harmonogramu. Během příštích tří týdnů bude podepsána dlouho očekávaná dohoda o stavbě plynovodu v Srbsku. Srbská část plynovodu má klíčový význam, jelikož dvě větve potrubí mají být položeny na území Srbska a v Banatski Dvor je ohromný podzemní zásobník plynu. Tyto větve jsou právě těmi, které před tím naplánovalo Chorvatsko a Republika Srpska (Bosna Hercegovina). Gazprom navíc nevylučuje možnost do projektu zahrnout i Kosovo (samozřejmě v rámci podmínek, které jsou v souladu s politickým postojem Moskvy ke Kosovu). Vytvoření takovéto rozvětvené infrastruktury učiní ze Srbska hlavní linii systému energetické bezpečnosti nejen pro Balkán, nýbrž i pro celou Střední, Východní a Jižní Evropu.
Pozitivním impulzem v procesu realizace projektu Jižní proud bylo hlasování o důvěře pro současnou vládu v Bulharsku, která i přes tlak z Bruselu a její vlastní opozici, pokračuje v obraně svých národních a státních zájmů ve sféře energetiky a spolupráce s Ruskem. Bulharský ministr hospodářství a energetiky Dragomir Stojev při slyšení v parlamentu zdůraznil, že kabinet touží po realizaci stavebního projektu plynovodu Jižní proud.
„Jižní proud pro nás zůstává strategickým evropským projektem, který toužíme realizovat i přes nátlak opozice,“ prohlásil Dragomir Stojev. Podle ministrova svědectví byl projekt realizován za podmínek pro Sofii výhodných: „Mohli jsme snížit své úrokové sazby na půjčky na stavbu plynovodu z 8% na 4,25% ročně a získat pětileté období odkladu. Půjčka bude splatná pomocí dividend z provozu Jižního proudu během 22 let a 20% toho bude utraceno za potřeby bulharského energetického holdingu.“
Postoj bulharské vlády v této otázce byl zčásti posílen díky úspěšnému dokončení tendrů na vývoj zařízení, dodávku zařízení a materiálů, stavební a instalační práce, výcvik personálu a zprovoznění potrubí Jižní proud na území Bulharska. Tohoto veřejného tendru, který začal v prosinci 2013, se zúčastnily Společnosti z Rakouska, Belgie, Bulharska, Německa, Indie, Itálie, Ruska, Švýcarska a Japonska a vítězem bylo Konsorcium Strojtransgaz, do něhož patří ruské společnosti Strojtransgaz a Gasprojekt Jug z Bulharska. Bulharská vláda pro Brusel prohlásila, že tento tendr je „v souladu s normami Evropské unie.“
Současně s tím o tento projekt začíná projevovat vzrůstající zájem další klíčový balkánský stát, Řecko. Ministr životního prostředí, energie a klimatické změny Giannis Maniatis prohlásil Rusko za „spolehlivého dodavatele zemního plynu a spolehlivého partnera“ a prohlásil, že i jeho země by ráda postavila větev plynovodu Jižní proud na svém území. Tím říká, že podle současných dostupných informací se o této otázce diskutovalo už před několika lety, ale během diskusí už v raném stadiu to Řecko tehdy uťalo.
V době, kdy dodávky plynu pro evropské trhy od ostatních dodavatelů padají, jsou výhody spolupráce s Ruskem pro Bělehrad, Sofii a Atény zjevné. Avšak Evropská komise odmítá zjevné uznat. To částečně vyplývá z posledního prohlášení komisaře energetiky EU Günthera Oettingera, který spěšně svázal svou podporu pro projekt Jižního proudu se skandální politickou podmínkou. V interview pro Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung prohlásil, že „politické rozhodnutí“ o stavbě plynovodu Jižní proud není možné, dokud Rusko neuzná vládu v Kyjevě. Oettinger provokativně naléhá na ruské partnery, aby „se drželi postupů mezinárodního práva.“… (1)
Jedním z hlavních pravidel jakékoliv hry, včetně her geopolitických, je neuváznout v něčem příliš. Bohužel prohlášení, která se v posledních týdnech ozývají z Bruselu, svědčí pro skutečnost, že mnozí z vůdců EU jsou na pokraji provedení právě tohoto, a ponechání Evropy bez ruského plynu. Konec konců pro ruské projekty jsou charakteristické nízké náklady na plyn, ziskové tranzitní poplatky pro účastnické země projektů a spolehlivost.
Evropská unie v posledních letech sázela na Ázerbajdžánský plyn jako na alternativu k ruskému plynu, ale tato očekávání se nesplnila, jelikož Ázerbajdžán by dodal jen 10 miliard kubických metrů ročně, zatímco Jižní proud je konstruován k dodávkám 63 miliard kubických metrů. Navíc ázerbajdžánské plynové pole Shah Deniz bude v odpovídajícím stavu ke zprovoznění nejdříve v letech 2020-2022. A další potenciální účastník projektů Evropské unie Turkemnistán je orientován na Rusko a Čínu (několik plynovodů do Číny už bylo postaveno).
Blokováním energetické spolupráce s Ruskem v podstatě Evropská komise nenabízí spotřebitelům žádnou alternativu. Jinými slovy blafuje.
Na druhou stranu Rusko i přes bruselskou politizaci situace nemá v úmyslu zradit své vlastní závazky k projektu Jižní proud. Alexej Miller, šéf Gazpromu, zdůraznil, že Evropská komise nemá žádnou právní oporu pro zastavení realizace tohoto projektu: „Projekt se realizuje v přísném souladu s přijatým harmonogramem. Není v tom ani měsíc zdržení proti původně odsouhlasenému časovému rozvrhu. Mořské části stavby běží podle harmonogramu stejně jako operace v Bulharsku, Srbsku a Maďarsku. Je naprosto jisté, že první plyn přes první mořskou část Jižního proudu bude do Bulharska dodán už na konci příštího roku.“
Rusko však nebude jednat ke své vlastní škodě. V. Putin nedávno na schůzce s šéfy světových tiskových agentur řekl: „Samozřejmě, že ten projekt provedeme. Pokud narazíme na další problémy s Jižním proudem a Brusel bude pokračovat se stavěním překážek tomuto projektu, podíváme se po dalších možnostech, jako je postupovat přes země, které nejsou členy EU. To by prostě znamenalo, že Evropská unie skončí se zase další tranzitní zemí. Nechápu, proč to ti lidé v Bruselu dělají. My jsme ale odhodláni k projektům Severní proud i Jižní proud, pokud je budeme moci provést bez překážek.“
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: strategic-culture.org
