Pro příliš mnoho lidí v rozvojových zemích je čistá voda luxusem, který si nemohou dovolit. Čištění vody chlorem je pro malé vesnice příliš drahé, vaření vyžaduje tučné zainvestování do paliv a UV záření pro změnu potřebuje high-tech údržbu. Ale nyní věda ukazuje, že jednoduchý a levný vodní filtr může být řešením. Pokud vám například dojde pitná voda během kempování (u potoka, u jezera…), jednoduše ulomte větvičku z nejbližší borovice, sejměte z ní kůru a pomalu prolévejte vodu skrz vzniklou tyčku. Takový filtr by měl zachytit všechny bakterie, čímž vznikne čistá, nekontaminovaná voda.

Jak je uvedeno v práci publikované dne 26. února 2014 na PLOS One , výzkumníci z MIT nechali proudit kontaminovanou vodu bělovým dřevem a zjistili, že tkáň rostliny úspěšně filtrovala experimentální barviva a skutečné bakterie. Filtr vyžaduje pouze čerstvou větev z borovice (testovaná byla borovice vejmutovka) a jakoukoliv levnou plastovou tubu – jednoduchost může být ideální pro odlehlé vesnice nebo v nouzových situacích.

Odstranění nebezpečných bakterií z pitné vody by mělo enormní vliv na zdraví lidí po celém světě. Technologie na to samozřejmě existují, ale provází je jeden problém – cena.

Vědci z Technologického institutu v Massachusetts se domnívají, že jsou na správně cestě k vytvoření mnohem levnější cesty k čištění vody.

Mechanický inženýr Rohit Karnik z MIT, pracující na vodních technologiích, potvrdil, že je vcelku jednoduché vytvořit membrány, jež dokáží filtrovat bakterie z vody. Ovšem vytvořit membrány levně, říká, už tak jednoduché není.

Jednoho dne zhruba před rokem se účastnil meetingu, kde se debatovalo o rostlinách a proudění vody, když mu nad hlavou zazářila žárovka. Proč nevyužít xylém v rostlinách na filtraci vody?

Pokud si vzpomínáte na biologii ze střední školy, uvědomíte si, že se jedná právě o tu část rostliny, v níž se mimo jiné přenáší voda ve formě mízy z kořenů a pak až do listů.“

„Cesta, jak se voda posouvá, je vypařováním z listů,“ říká Karnik.

Je to jako když dáte brčko do sklenice s vodou. Vypařování z listů má stejný efekt jako sání z brčka.

Vytahovat vodu nahoru do listů tímto způsobem vytváří problémy pro rostlinu, ale také příležitost pro vynálezce.

Tento problém rostliny se jmenuje kavitace, neboli růst bublin vzduchu, které znesnadňují vodě dosáhnout listů. Ale Karnik tvrdí, že se xylém dokáže vzduchovým bublin zbavit.

„Xylém obsahuje membrány s póry a dalšími mechanismy, díky kterým se zabrání bublinám v rozšiřování a putování tkání,“ říká.

A nakonec vyšlo najevo, že ty samé póry jsou stejně tak dobré na filtraci nežádoucích bakterií.

Aby dokázal svou teorii, jednoduše ji demonstroval v laboratoři. Sloupal kůru z větve borovice, vyjmul z ni běl, obsahující xylém, a vložil jej do trubice. Poté skrz něj nechal téct proud vody, obsazující miniaturní částice, a ukázal, že je filtr úspěšně zachytil.
„Též jsme nechali proudit vodu s bakteriemi a dokázali jsme, že můžeme vyfiltrovat ze systémů pomocí xylému i bakterie,“ řekl. Karnik odhaduje 99,9% odstraněných bakterií.

Karnik považuje za hlavní atraktivitu dřeva jako materiálu pro filtraci právě kvůli dostupnosti. Proto má cenu probojovat se technickými překážkami, aby zdokonalil svůj systém.

Environmentální expert ze Stanfordu podotkl, že tento systém není účinný pro filtrování bakterií. Napsal email, v němž uznává, že vyfiltrování skoro všech škodlivých bakterií je sice dobré, „ale pokud máme stovky tisíc, dokonce milionů, bakterií v jedné kapce, určitě se nechceme spoléhat na něco s 99% účinností“.