Jak už se na klimatických summitech OSN stalo zažitou praxí, COP 19 ve Varšavě v pátek přetáhl termín svého zakončení a pracuje teď přesčas. Letošní hovory uvázly v sériích problémů. Rusko vzneslo fundamentální otázky ohledně procedurální korektnosti – takové ty drobnosti, jako že OSN různým národům neuznává, když chtějí promluvit, nebo jim nedovolí hlasovat.


132 chudých národů odkráčelo, aby tlačily na průmyslové národy, aby tyto akceptovaly právní odpovědnost za „ztráty a škody“, které utrpěly v důsledku přírodních katastrof, ač věda nemůže předvést žádné smysluplné příčinné vztahy mezi přírodními katastrofami a globálním oteplováním.

Během opravdu bizarního tanečku stovky členů krajně le vicových ekologistických NGO z rozhovorů odkráčely, aby vyjádřily svou frustraci, když se UNFCCC okamžitě nepodvolila jejich požadavkům na financování ztrát a škod a nezačlenila jejich přerozdělovací systém. Rovněž shledaly sponzorství pro COP z charitativních darů od průmyslu a přítomnost jejich reprezentantů na tomto jednání jako netolerovatelné – to, že oni sami jsou tolerováni na tomto jednání podle těch samých pravidel, tak nějak pohodlně přehlíží.

Všechen ten Sturm und Drang zavlekl klimatické rozhovory k přetažení rozvrhu.

Pak se ale vynořili zpoza zavřených dveří vyjednavači a oznámili, že mají v ruce dohodu finalizující OSN systém REDD. Pokud jste snili, že se stanete miliardáři z prodeje uhlíkových offsetů z lesů ve třetím světě, které stejně nebudou mít jakýkoliv smysluplný efekt na teploty světa, tak přišel váš okamžik.

S tím, jak se většina průběhu vyjednávaných položek dostala mimo časový rozvrh, zkusila Obamova administrativa přispěchat se záchranou. Americký speciální velvyslanec pro klimatickou změnu Todd Stern oznámil, že USA poprvé teď už podporují vyhlášení svých cílů pro redukci emisí CO2 před rokem 2015. To by otevřelo pro OSN cestu, aby přijalo plnou klimatickou dohodu a nástupce za Kjótský protokol už v Paříži v roce 2015, když bude Obama ještě v úřadu.

Klimatická šéfka EU Connie Hedegard k tomu USA zkouší zlákat už roky. Sternovo oznámení jí poskytlo cosi, s čím může povzbudit delegáty nadějí, že klimatická dohoda v Paříži je v dohledu. Ovšem hlavní kámen úrazu zůstává. Rozvojové země zůstávají souhlasně zdráhavé omezovat své vlastní emise a trvat na tom, že chtějí okamžité financování jak ze Zeleného klimatického fondu, tak za Ztráty a škody.

Jelikož se rozhovory dostaly do svých posledních hodin, tak jak velký bude úplatek, se kterým může Hedegard a průmyslový svět přijít, aby dostaly rozvojové země k souhlasu se závěry COP 19? Jinak budou muset rozvojové země snad i oželet své sny o přerozdělení přes globální oteplování přinejmenším do té doby, kdy se k nim přidají USA?

A čí peníze si myslíte, že nakonec budou s takovou lačností redistribuovat?

Craig Rucker

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: nationalreview.com