Dvoje celostátní noviny tento měsíc přešly na jednosešitový formát, protože je to prý pro čtenáře pohodlnější. Při té příležitosti jsme do Friday Edition vybrali text amerického novináře a břitkého glosátora H. L. Menckena, který se k tomuto trendu vyjádřil už před 88 lety: [quote align="center" color="#999999"] Zdá se, že nad všeobecným úspěchem bulvárních listů, z nichž nejstaršímu je jen sedm let, většina lidí od novin dosud žasne.
Pokud tento úspěch vůbec uznají, obvykle ho přičtou prostopášnosti a slabomyslnosti nových listů, o nichž se tvrdí, že se věnují pouze zločinu a skandálům. To je však zjevně předpojatý a velmi nepřesný pohled na ně. V celé zemi neexistují více než troje noviny, co se na podobné záležitosti specializují. Zbytek přinejhorším nebude méně kvalitní než „žlutý tisk“ obvyklého formátu. A to nejlepší z něj lze označit za velmi dobré noviny, chytře zredigované a pečlivě vytištěné.
Za jejich popularitou podle mého není ani tak specifický obsah, jako spíše forma. Jsou uzpůsobeny k tomu, aby se četly v davu, a právě v davu se většinou čtou. Ve Spojených státech teď zuří velký reklamní boom a všechny noviny starého střihu bobtnají do ohromných rozměrů. Některé z těch úspěšnějších mají ve dnech, jež inzerenti upřednostňují, dva až tři sešity a váží libru i víc. Listovat takovými novinami v přecpané tramvaji je zhola nemožné. Kdo se o to pokusí, dostane za svou snahu leda tak ránu. Zatímco bulvár zvládne číst, aniž by na něj spolucestující ječeli, a tak ho čte.
(…)
Bulvární listy by podle mého byly ještě úspěšnější, kdyby jejich redaktoři dokázali odolat pokušení je vylepšovat. To pokušení je samozřejmě pochopitelné. Každý člověk od novin hodný toho jména sní, že své periodikum vylepší, a editory bulvárů k tomu navíc podněcuje všeobecné odborné přesvědčení, že jejich noviny jsou jaksi pokleslé. Jakmile tedy bulvár získá pevnou půdu pod nohama, pokaždé se pointelektuálští. Nepokrytě křiklavé prostředky, které rozjely jeho existenci, opouští a začíná udržovat dekorum. Už teď se najdou bulvární plátky s názory na francouzský dluh, filipínskou otázku a Stravinského hudbu. A znám přinejmenším dva, co jsou ve skutečnosti liberální.
Obávám se, že jde o pokrok nesprávným směrem. Když se bulvár tak vzmůže, stanou se z něj zkrátka noviny v malém, a tedy zákonitě horší než ty velké. Kdybych byl bulvárním magnátem, nabral bych kurs opačný. To znamená, že bych se snažil dělat noviny zajímavé a poučné pro bezpočet tisíců lidí, již nyní vůbec žádné nečtou.
(…)
Takové noviny by se měly skládat, tak jako slabikáře, výhradně z jednoslabičných slov. Měly by se vystříhat každé myšlenky, která je mimo chápání desetiletého chlapce. Neměly by otiskovat zprávy o ničem, co by nezajímalo debila. A ilustrace v nich by neměly pouze zdobit, nýbrž opravdu ilustrovat obsah textu, tak jako ve slabikářích.
(…)
Pokud vím, tak nikdo na světě – a to jsem roky pátral v záznamech a zaměstnával agenty, co mi pomáhali – ještě neprodělal peníze podceňováním inteligence velké masy obyčejných lidí. Nikdo tak ani neprohrál volby do veřejného úřadu. Chybné je vždycky dělat opak. Jelikož obyčejní lidé jsou schopni mluvit a vnímat a v mnoha případech dokonce i číst a psát, tak se předpokládá, že mají v hlavách ideje a že baží po dalších. Takový předpoklad je pošetilý. Oni ideje nesnáší, protože z idejí jsou nesví. Bulvární noviny, které jim něco takového vnucují, je nevyhnutelně poplaší a přijdou tak o své odbytiště. Novinařina budoucnosti – totiž davová novinařina – se bude vyvíjet směrem, který jsem naznačil.
H. L. Mencken / Článek Notes on Journalism vyšel v Chicago Tribune, 19. září 1926.[/quote]
- Další články autora jsou k dispozici ZDE.
Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition. Pro bezplatný odběr Final Wordu v češtině emailem vyplňte prosím svoji adresu ZDE .
