Zde jsou jen některé z experimentů, které byly provedeny v souvislosti s běžným nachlazením / chřipkou.

Mnoho podobných studií bylo provedeno i u jiných nemocí, jako jsou spalničky a plané neštovice, a nepodařilo se jim prokázat virovou příčinu nebo nákazu.

V březnu 1919 provedli Rosenau & Keegan 9 samostatných pokusů na skupině 49 zdravých mužů, aby prokázali nákazu. Ve všech 9 pokusech 0/49 mužů onemocnělo poté, co byli vystaveni nemocným lidem nebo tělním tekutinám nemocných lidí.

V listopadu 1919 provedli Rosenau a spol. 8 samostatných pokusů na skupině 62 mužů, kterými se snažili prokázat, že chřipka je nakažlivá a způsobuje onemocnění. Při všech 8 pokusech onemocnělo 0/62 mužů.

Další soubor 8 experimentů provedli v prosinci 1919 McCoy a spol. na 50 mužích, aby se pokusili prokázat nakažlivost. Ani tentokrát se při všech 8 pokusech nepodařilo prokázat, že lidé s chřipkou nebo jejich tělesné tekutiny způsobují onemocnění. Onemocnělo 0/50 mužů.

V roce 1919 Wahl a kol. provedli 3 samostatné pokusy, při nichž infikovali 6 zdravých mužů chřipkou tak, že je vystavili slizničním sekretům a plicní tkáni nemocných lidí. V žádné ze tří studií se chřipkou nakazilo 0/6 mužů.

V roce 1920 Schmidt a kol. provedli dva kontrolované experimenty, při nichž vystavili zdravé lidi tělním tekutinám nemocných lidí. Ze 196 osob vystavených slizničním sekretům nemocných lidí onemocnělo 21 (10,7 %) nachlazením a u tří osob se objevila gripa (1,5 %). Ve druhé skupině se z 84 zdravých lidí vystavených slizničním sekretům nemocných lidí u pěti rozvinula gripa (5,9 %) a u čtyř nachlazení (4,7 %). Ze čtyřiceti tří kontrolních osob, které byly očkovány sterilními fyziologickými solnými roztoky, se u osmi (18,6 %) rozvinulo nachlazení. Vyšší procento osob onemocnělo po expozici solným roztokem ve srovnání s těmi, které byly vystaveny “viru”.

V roce 1921 se Williams a spol. pokusili experimentálně nakazit 45 zdravých mužů nachlazením a chřipkou tak, že je vystavili slizničním sekretům nemocných lidí. Onemocnělo 0/45 osob.

V roce 1924 Robertson & Groves vystavili 100 zdravých osob tělesným sekretům 16 různých lidí trpících chřipkou. Autoři dospěli k závěru, že 0/100 osob onemocnělo v důsledku vystavení tělesným sekretům.

V roce 1930 se Dochez et al. pokusili experimentálně nakazit skupinu mužů běžným nachlazením. Autoři ve svých výsledcích uvedli něco, co není nic jiného než úžasné.

“Velmi brzy bylo zřejmé, že tento jedinec je víceméně nespolehlivý a od počátku ho bylo možné držet v nevědomosti, pokud jde o náš postup. Měl nenápadné příznaky po testovací injekci sterilního roztoku a žádné nápadnější výsledky po aplikaci filtrátu (od pacienta s nachlazením), dokud se asistent druhý den po injekci neúmyslně oznámil neúspěch v přenosu nachlazení.

Ještě ten večer subjekt hlásil závažnou symptomatologii, včetně kýchání, kašle, bolesti v krku a ucpaného nosu. Druhý den ráno mu bylo sděleno, že byl mylně informován o povaze filtrátu, a jeho příznaky během hodiny ustoupily. Je důležité poznamenat, že zcela chyběly objektivní patologické změny”.

V roce 1937 provedli Burnet & Lush experiment, při kterém vystavili 200 zdravých lidí tělesným sekretům lidí nakažených chřipkou. Onemocnělo 0/200 osob.

V roce 1940 se Burnet a Foley pokusili experimentálně nakazit chřipkou 15 univerzitních studentů. Autoři dospěli k závěru, že jejich pokus byl neúspěšný.

Zdroj: docs.google.com