Nevolený evropský komisař životního prostředí volá po deindustrializaci Západu a centralizaci moci, aby vládla nad svobodnými trhy. Když mluvil na nedávném evropském summitu o budoucnosti plastů ve světové ekonomice, tak tento “zelený” evropský komisař Janez Potočnik uvedl, že trhům Evropská komise může a musí vládnout, pokud mají být zdroje země udrženy v souladu s růstem populace. V přepisu jeho projevu na webové stránce EC označeném jako „kontrola před distribucí“ Potočnik citoval svého „dobrého přítele“ Achima Steinera, výkonného ředitele Programu životního prostředí Spojených národů, když říkal, že myšlena na vládnutí trhům byla odsouhlasena už když se v roce 1992 formálně tvořila Agenda 21 při původním Summitu Země v Rio de Janeiro:

„Před dvaceti lety jsme si odsouhlasili, co dělat, a nyní už máme i nástroje, abychom to dělali. Pokud se nepustíme do srdce ekonomické politiky, setkáme se tu při Rio+40 s ještě větším proviněním. Trhy jsou sociální konstrukty. Nejsou to síly jako gravitace. Lze jim vládnout.“

V těchto pár větách generální tajemník UNEP v podstatě několik věcí odhalil. Zaprvé, že současné ekonomické disproporce poskytují „nástroj“ k převálcování agendou (21), která byla „odsouhlasena“ už počátkem 90. let; zadruhé, že náš drahý generální tajemník chce jít „do srdce ekonomické politiky“; a zatřetí, že už od stanovování Agendy 21 tu byla myšlenka na vládu nad svobodnými trhy.

V reakci na citaci jeho „dobrého přítele“ v OSN evropský komisař životního prostředí vršil trochu více absolutismu na tento už i tak zlověstný stoh návrhů, když konstatoval:

„Ano, lze jim vládnout a musí se jim vládnout. A kvůli tomu také potřebujeme vaši pomoc a podporu. Vaše vize, které jdou dále než ke krátkodobým zájmům a berou v úvahu i nevyhnutelné změny, jejichž provedení je zapotřebí v našich výrobních a konzumních vzorech jednání,“ řekl komisař.

Nemusíme být úplně překvapení, že oddělení pro komunikaci při Evropské komisi chce tuhle konkrétní řeč před distribucí do tisku zkontrolovat. Komisař je konec konců ohledně výhledu na kampaň za deindustrializaci pod vedením nevolených komisařů dost otevřený. Jeho řeč se hemží slovy jako „vládnout“, „model růstu“ – ani nemluvě o „přelidnění“.

Ach jistě, „zelený“ komisař začal svou řeč citací patrona populační záležitostí Jonathana Porritta, který napsal: „Růst lidské populace a rychlost spotřeby na hlavu jsou nosičem všech ostatních současných tahounů globální změny.“ Vím, že Jonathan (Porritt) už dlouho argumentoval za to, abychom věnovali pozornost plánování populace a rodiny ve vztahu k udržitelnosti, zvláště pak jako patron charity „Záležitosti populace“. Tohle bylo ale dost překvapivé prohlášení… Zopakuji ho; „jsou nosičem všech ostatních současných tahounů globální změny,“ řekl i Potočnik.

Zbytek Potočnikovy řeči se vztahoval k pojednávanému problému, zvláště pak budoucnosti plastů a toho, co dělat se všemi těmi spotřebiteli, zvláště na Západě.

„Mám obavy, že nelze vládnout světu 21. století bez přihlédnutí k obrazu dlouhodobějšího průběhu a dlouhodobějších důsledků. Bylo by to jednoduše sebezničující. Potřebujeme, aby se k nám přidal průmysl a investoři. Místo, abychom bojovali proti moci kapitálu nebo zkoušeli legislativně odstranit jeho environmentální nedostatky, potřebujeme tržní síly zapřáhnout, aby ekonomiku otočily na takovou cestu, která je trvale udržitelná jak ekonomicky, tak finančně, sociálně a environmentálně. Potřebujeme zelenou ekonomiku … a to také i v průmyslu plastů.“

Tento komisař rovněž zdůraznil, že pro něj „je tohle nová průmyslová politika. Musíme uznat, že naše budoucí konkurenceschopnost bude záviset ve vzrůstající míře – možná i převážně – na naší schopnosti udělat více z méně.“

Více z méně. Agenda 21 v kostce. Více daní z uhlíku, méně svobody. Čili: více zdrojů, méně lidí. Tohle je důležitý bod, kterému byste měli věnovat pozornost v předplánovaném charakteru této rozvíjející se agendy a také populačním aspektům dominujícím této agendě. V politickém článku z roku 1991 připraveném pro Konferenci Spojených národů o životním prostředí a rozvoji (UNCED) se nastiňuje strategie transferu bohatství ve jménu životního prostředí, jež se má realizovat během 35 až 40 let. Jak se ukázalo, tohle je tím vizionářským článkem popisujícím fázi za fází cestu ke světu diktatury v rámci Agendy 21. Jak v tomto článku uvádí jeho autor Ignacy Sachs:

„Aby tato strategie měla smysl, měla by pokrývat časový horizont několika desetiletí. Třicet pět až čtyřicet let vypadá jako dobrý kompromis mezi potřebou mít dost času k formulaci transformace a nejistotami, které do toho vnese délka časového horizontu.“

Ve svém článku Příštích 40 let: Strategie transformace na cestu zelených ctností: Sever – Jih – Východ – Globálno Sachs přesně popisuje ne jen to, co má tento časový horizont přinést globální společnosti, ale i to, jaké kroky by se měly přijmout, aby se zajistila „stabilizace populace“:

„Zkoušet, aby se stabilizovala populace Jihu prostředky jinými než války nebo epidemie pouhými kampaněmi za kontrolu porodnosti a distribucí antikoncepce, se ukázalo být značně neefektivní.“

V první části tohoto (v retrospektivě) bizarně přesného popisu současných událostí, jak se rozvíjí, Sachs poukazuje, že redistribuce bohatství je velice přínosná cesta ke stabilizaci populace a k tom, co nazývá „zeleně ctnostný svět“. Sachs:

„Cesta k uvolnění z dvojích pout chudoby a rozvratu životního prostředí volá po dost dlouhému období, kdy ekonomický růst, aby byl udržitelný, bude spočívat na strategii transformace na cestu zelených ctností tak, jak byly nazvány ve Stockholmském eko-vývoji a od té doby pak byl v aglo-saském světě přejmenovány na trvale udržitelný rozvoj.

„(…) vypadá to, že férová míra shody už existuje tudíž o ideální cestě rozvoje, po níž bychom měli postupovat, pokud zvládneme stabilizaci světové populace a současně prudce zredukujeme ty dnes převažující nerovnosti,“ konstatuje profesor.

„Čím budou kroky přijaté v blízké budoucnosti smělejší,“ tvrdí Sachs, „tím bude kratší doba, která nás dělí od stabilního stavu. Radikální řešení se musí zaměřit na samotné kořeny problému a ne jen na symptomy. Tato transformace by se teoreticky dala zkrátit pomocí opatření k redistribuci aktiv a příjmů.“

Sachs poukazuje na politické těžkosti s realizací takovýchto návrhů (protože svobodné lidstvo má sklony mít nedůvěru k jakékoliv vládní redistribuci svého zaslouženě vydělaného bohatství, natožpak od nadnárodní vlády). Navrhuje tudíž přijmout opatření, aby se to realizovalo postupně a podle pečlivě naplánované strategie:

„Pragmatický výhled na transformaci, která se bude rozprostírat přes několik desetiletí.“

Ve druhé pod-kapitole „Pět dimenzí eko-rozvoje“ profesor Sachs shrnuje hlavní dimenze těchto pečlivě vytyčených kroků k dosažení velice reálného výhledu na budoucnost Agendy 21. Tou první dimenzí, jíž se dotýká, je „Trvalá sociální udržitelnost“:

„Tím hlavním cílem je vybudovat civilizaci, v jejímž rámci bude větší rovnost ve vlastnictví aktiv a distribuci příjmů tak, aby to zvýšilo trvalou udržitelnost nároků širokých mas populace a snížilo rozestup v životní úrovni mezi těmi co mají, a co nemají.“

To samozřejmě znamená snížit životní úroveň „Severu“ (US, Evropa) a pozdvihnout rozvojové národy („Jih a Východ“). Tady je třeba si uvědomit, co Sachs nazývá „Trvalou ekonomickou udržitelností“: „umožněnou efektivnější alokací a správou zdrojů a trvalým tokem veřejných a soukromých investic.“

Tou třetí dimenzí popisovanou profesorem je „Ekologická trvalá udržitelnost“, která mimo jiné omezuje „spotřebu fosilních paliv a dalších vyčerpatelných či pro životní prostředí škodlivých produktů jejich substitucí obnovitelnými či hojnými a k životnímu prostředí přátelskými zdroji, čímž se zredukuje objem znečištění od energetických zařízení a dojde k uchování a recyklaci zdrojů, a nakonec, nikoliv však v poslední řadě, k propagaci sebe-omezování v materiální spotřebě ze strany bohatých zemí a privilegované sociální vrstvy celého světa.“

Aby k tomu došlo zdůrazňuje Sachs potřebu „definovat pravidla adekvátní ochrany životního prostředí konstrukcí instituciální mašinérie a volbou mixu ekonomických, právních a administrativních nástrojů nezbytných k realizaci environmentálních politik.“

Aby se takovýto dramatický nový směr pro svět realizoval, Sachs zase znovu zdůrazňuje důležitost postupnosti provádění. Záleží na tom, jak žábu uvaříte pomaličku oproti uvrhnutí tohoto ubohého tvorečka do vřícího rozpáleného kastrólu:

„I když víme, kam se chceme dostat, je tu provozní otázka, jak budeme postupovat, abychom lidstvo na tu ctnostnou cestu skutečného rozvoje se sociální odpovědností a v harmonii s přírodou dostali. Bylo už předloženo, že UNCED 92 by měl uvážit pozornost k formulaci přechodových strategií, které by se měly stát ústředním tématem Agendy 21.“

Tohle je svět podle Agendy 21: strategie OSN pro redistribuci bohatství nashromážděného „Severem“, aby se vytvořila naprosto „vyvážená“ světová populace, samozřejmě pod záštitou Spojených národů a soukromých centrálních bank, co je budou kontrolovat. K tomu může dojít jen zničením střední třídy. Náhlá redistribuce a deindustrializace by střední třídě nevoněla a bezpochyby by se proti ní stavěla. Sachs tudíž argumentuje za postupné a pečlivě naplánované rozpouštění střední třídy fázi po fázi:

„Aby byla smysluplná, měla by tato strategie pokrývat časové období několika desítek let. Třicet pět až čtyřicet let vypadá jako dobrý kompromis mezi potřebou poskytnout dostatek času k formulaci transformace a nejistotami přineseným délkou časového horizontu. Změna vybavení průmyslu i v dobách rychlého růstu vyžaduje deset až dvacet let. Restrukturalizace a rozšíření infrastruktur vyžaduje několik desítek let a to je kriticky důležitý sektor z hlediska životního prostředí.“

Pak se Sachs vrhá na nejvíce odhalující prohlášení:

„Ovšem tím samotným nejdůležitějším důvodem proč uvažovat o strategiích přechodu na dobu nejméně třicet pět až čtyřicet let vyvěrá z nelinearity těchto strategií; měly by se v průběhu času podávat jako změny priorit k dosažení úspěchu. Dobrou ilustraci poskytuje transformace u populace. Abychom stabilizovali populaci Jihu pomocí jiných prostředků než jsou války a epidemie, se pouhé kampaně za kontrolu porodnosti a distribuce antikoncepce ukázaly být jako značně neefektivní.“

Sachs argumentuje, že „program zrychlujícího se sociálního a ekonomického rozvoje venkovských oblastí by měl být v první fázi tou největší prioritou realistického plánu na stabilizaci populace.“

Kdo nebo co by tohle všechno mělo podle Sachse koordinovat a jak přesně by mělo OSN převzít kontrolu?

„Řešení,“ říká Sachs, „se mohou lišit co se týče smělosti a nabývat formy globálních, multilaterálních či bilaterálních dohod.“ Tato opatření by potud, pokud to Sachs vidí, měla zajistit „přinejmenším částečně automatické finanční transfery nějakou formou fiskálního mechanismu, ať už to bude malá daň z příjmu nebo nějaká sada nepřímých daní na zboží a služby, jejichž výroba a spotřeba má významný dopad na životní prostředí.“

Během času, jak navrhuje Sachs, by se tyto daně měly zvyšovat:

„Tato operace začne zdaněním jedné desetitisíciny a zvyšovat se bude tak, aby během deseti či dvaceti let dosáhla jedné tisíciny, což mi připadá jako celkem realistický návrh, navíc toto schéma vytvoří zajímavý trh pro soukromé podniky, které se zapojí do výzkumu a vývoje.“

Když si čteme tohle všechno, tak otázku, jaký orgán by to měl mít na starosti, není těžké zodpovědět. Sachs:

„Aby se zajistilo maximu synergií mezi národními strategiemi a globálními akcemi, měly by Spojené národy vytvořit fórum k periodickým diskusím a vyhodnocování těchto strategií a výzkumů, k monitorování a pružnému plánování, aby se to kladlo do globální perspektivy. (…) Toto fórum by mělo mít férové zastoupení ze všech hlavních hráčů včetně: vlád, parlamentů, občanských hnutí a ze světa businessu. Vzhledem k jeho důležitosti by se v systému OSN mělo povýšit ze specializovaných agentur na ústřední zařazení.

Tohle téměř doslova odráží nedávné apely od skupiny vědců, aby nadcházející Summit Země OSN vytvořil „Radu trvale udržitelného rozvoje v rámci systému OSN, aby integrovala sociální, ekonomické a environmentální politiky na globální úrovni.“

Za vším stojícím a ještě hrozivějším prvkem Agendy 21 je samozřejmě sladěné úsilí ze strany těchto profesorů a nevolených komis-carů tohoto světa nejen přes multilaterální dohody a regulace kontrolovat populaci světa, nýbrž ji i prořezat.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: prisonplanet.com

]]>