Čínský prezident Xi Jinping (Si Ťin-pching) a ruský prezident Vladimir Putin oznámili 28. července během virtuálního setkání prodloužení Čínsko-ruské smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci. (Foto: Flickr)

Na tuto dohodu bude s odstupem času možné pohlížet jako na jeden z nejdůležitějších stavebních bloků nastupujícího multipolárního světového řádu. Ukazuje to, že velmoci mohou pragmaticky a zodpovědně řídit vzájemné vztahy, aniž by se uchýlily k nepřátelské konkurenci. Toto pozorování kontrastuje se západním modelem konfrontace jak v rámci tohoto civilizačního bloku, tak s ostatními.

Existuje několik současných příkladů západních zemí, které si navzájem nepřátelsky konkurují. Stačí se podívat na ideologický konflikt mezi západní Evropou a některými středoevropskými zeměmi, jako je Maďarsko a Polsko, abychom zjistili, že přední západní země ne vždy zacházejí se svými relativně menšími partnery jako s rovnými. Dalším vynikajícím příkladem bylo šikanování bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči EU a ostatním zemím NATO. Chtěl těmto státům vnutit preferovanou americkou ekonomickou a vojenskou politiku proti jejich vůli.

V současné době se USA pod úřadujícím prezidentem Joe Bidenem snaží rozdělit Čínu a Rusko. Tato politika je odsouzena k neúspěchu, protože je založena na zastaralém modelu mezinárodních vztahů. Filozofie zisku s nulovým součtem je v nově vznikajícím multipolárním světovém řádu, který společně vedou Čína a Rusko, irelevantní. Ani jedna velmoc nemá v úmyslu podkopávat zájmy ostatních. Spíše si uvědomují, že jsou silnější díky společné práci, kterou v současné době dělají ve všech oblastech. Nejdůležitější z nich jsou politická, vojenská, ekonomická a institucionální oblast, z nichž poslední oblast je zastoupena OSN, BRICS a Šanghajskou organizací pro spolupráci (SCO).

Čínsko-ruská spolupráce navíc není namířena proti žádným třetím stranám, na rozdíl od spolupráce mezi západními zeměmi a některých dopadů této civilizace na ostatní. První příklad lze vidět v jejich nedávných snahách ideologicky se sjednotit jako takzvané „liberální demokracie“ v opozici vůči tomu, co tvrdí, že jsou „autokracie“ Číny a Ruska. Nejedná se o nic jiného než o nenápadně zahalený pokus ideologicky ospravedlnit novou studenou válku, která slouží pouze zájmům jejich vojensko-průmyslových komplexů a politické elity, která do nich investuje. Druhý příklad je viděn v jejich „zadržovací“ vojenské spolupráci s některými sousedy Číny a Ruska.

Naproti tomu čínsko-ruská spolupráce ve Střední Asii – zejména prostřednictvím Šanghajské organizace pro spolupráci, na které se podílejí tyto dvě země a většina států tohoto regionu – usiluje o posílení jejich ekonomického potenciálu za účelem zlepšení životní úrovně obyvatel každého národa. Jejich vojenský rozměr je mnohostranný a jeho cílem je čelit sdíleným hrozbám terorismu, separatismu a extremismu, které se stávají naléhavějšími v důsledku rozhodnutí USA stáhnout své vojenské síly z Afghánistánu do 11. září.

Dalším důležitým bodem je, že Čína a Rusko spolupracují se všemi stejně smýšlejícími zeměmi jako s rovnými, zatímco Západ jedná s ostatními pouze prostřednictvím hierarchického modelu, kde se označuje jako jejich nadřazený. To vysvětluje, proč Čína a Rusko nikdy nepřipojují žádné politické řetězce ke své spolupráci s jinými zeměmi, což je opakem západního modelu. Tyto dvě země se také nemísí do záležitostí druhých ani do záležitostí ostatních. Západ se však vměšuje do záležitostí svých kolegů v civilizačním bloku, jak dokazují dva předchozí uvedené příklady, a také se samozřejmě nikdy nepřestává vměšovat do záležitostí jiných zemí.

Existuje důvod, proč je čínsko-ruský model spolupráce přitažlivější pro zbytek světa než ten Západu. Je to proto, že tyto dvě země respektují všechny ostatní jako rovnocenné podle zásad zakotvených v Chartě OSN. Západ má iluzi své vlastní nadvlády nad ostatními civilizacemi, a proto není schopen zacházet s ostatními jako s rovnocennými. Patologicky je motivován ovládat je místo toho, abychom jim pomáhal rozvíjet se. Celý svět se k této hře přidal a masově odmítá západní model, proto se Západ snaží vyprovokovat novou studenou válku v zoufalé snaze ovládnout Čínu a Rusko.

Andrew Korybko