Praha vyjádřila podporu židovskému státu v novém konfliktu s Palestinci. Českým politikům zjevně chybí dřívější nestranný pohled na celý izraelsko-palestinský spor. Z pásma Gazy jsou stále slyšet výbuchy a na Izrael se stejnou pravidelností létají rakety z palestinského území. A to nehledě na to, že z Blízkého východu už od začátku týdne přicházení zprávy, že mír je na dosah ruky. Mezi tím, podle prohlášení vyslance Palestinské správy při OSN Rijáda Mansúra, na palestinském území už zemřelo následkem izraelského bombardování více jak 140 osob. Mezinárodní organizace Amnesty International proto vyzvala Radu bezpečnosti OSN, aby uvalila embargo nejen na dodávky zbraní do pásma Gazy, ale také do Izraele.

Česká média o konfliktu, který eskaloval zabitím velitele ozbrojeného křídla radikálního palestinského hnutí Hamás Ahmada Džabarího, informují černobíle a snaží se stranit spíš Izraeli. Hrůzné podmínky, ve kterých žijí obyvatelé pásma Gazy, je nechávají více méně klidnými.

Svou podporu židovskému státu neopomněli, jak se sluší a patří, vyjádřit čeští politici. Nejvíce byl přitom slyšet hlas předsedy vlády Petra Nečase a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga.

„O víkendu se se mnou telefonicky spojil izraelský premiér Benjamin Netanjahu a informoval mě o vývoji konfliktu, při kterém jsou vystřelovány z pásma Gazy rakety na Izrael. V tomto rozhovoru jsem vyjádřil přesvědčení, že Stát Izrael má právo na sebeobranu,“ sdělil v neděli šéf vládního kabinetu Nečas.

Taková pozice českého premiéra není nečekaná nebo zvláštní. Stačí připomenout jeho výrok v předvečer květnové návštěvy izraelského premiéra Benjamina Netanjahua v Praze, ve kterém přirovnal situaci Izraele s Československem v 30. letech. Podle slov českého předsedy vlády se židovský stát nachází ve „velmi nebezpečném regionu a s velmi nebezpečnými sousedy.“

„Musím říci, že zásadně odmítáme nelegitimizování a jakýkoliv bojkot Státu Izrael. Jednoznačně podporujeme právo Státu Izrael na obranu proti teroristickým útokům. Společně sdílíme obavy z íránského jaderného programu. Pokud jde o izraelsko-palestinský konflikt, jsme přesvědčeni, že trvalého míru lze dosáhnout pouze přímým jednáním obou stran. ČR nepodporuje a nebude podporovat jednostranné kroky, které nemohou přispět k řešení mírového procesu,“ prohlásil následovně Nečas na tiskové konferenci po setkání s Netanjahuem.

Tehdejší výrok málo koresponduje s prohlášením šéfa zahraničněpolitického rezortu Karla Schwarzenberga, který na pondělním jednání s ministry zahraničí Evropské unie nepřímo podpořil izraelskou pozemní operaci proti Hamásu.

„Já jsem proti všem ozbrojeným akcím. Samozřejmě je nepřípustné, aby se libovolně ostřeloval Izrael či jakákoli jiná země… Proti tomu se musí bojovat. Pokud ostřelování dále pokračuje, tak se nutně z vojenské logiky vyžaduje potom další zákrok,“ prohlásil Schwarzenberg.

Jeho výrok byl mnohem radikálnější, než pozice ostatních unijních kolegů. Například britský ministr Wiliam Hague ještě před jednáním varoval, že kvůli případné invazi do pásma Gazy by Izrael přišel o významnou část mezinárodní podpory a pochopení, kterou nyní má.

Ačkoliv Izrael a Palestina leží daleko od České republiky, měli jsme k nim vždy blízko. Nemá smysl rozebírat historickou návštěvu Palestiny Tomáše Garrigue Masaryka, kibuc Kfar Masaryk, nebo dodávky zbraní pro nově vzniklý Stát Izrael v roce 1948. Podobně není třeba zmiňovat, že tehdejší Československo bylo jednou z prvních zemí, které v listopadu 1988 uznalo nezávislost palestinského státu.

Mnohem zajímavější je skutečnost, že Československo mělo na začátku 90. let ambice stát se zprostředkovatelem mírových jednání mezi Izraelem a Palestinou. Tehdejší naše blízkovýchodní aktivita byla bezpochyby dílem polistopadové euforie, nicméně nebyla pouze iluzí nových elit.

Praha tehdy udržovala dobré vztahy s Palestinci a současně chtěla obnovit tradici přátelských vztahů s Izraelem, které byly na několik desetiletí přerušeny po šestidenní válce v roce 1967. Určitý prostor na diplomatickém poli zde tedy byl.

Tyto plány však ztroskotaly na vnitropolitických a ekonomických problémech, se kterými se následně Československo střetlo. Roli zprostředkovatele v mírovém procesu proto na sebe záhy vzalo Norsko.

Od té doby to jde s naším nestranným pohledem na izraelsko-palestinský konflikt z kopce. Během návštěvy Izraele v roce 2002 premiér Miloš Zeman srovnal palestinského předáka Jásira Arafata s Hitlerem, nynější premiér Petr Nečas zase během loňské cesty do Izraele potvrdil, že Česko je proti samostatné Palestině. Nehledě na předchozí uznání palestinského státu, kterého se Praha nezřekla.

S objektivním přístupem k izraelsko-palestinskému konfliktu, kterým se holedbá současná vláda, ale i ty předchozí, to není tak horké. Česká republika se nemusí vracet k zprostředkovatelské iniciativě z počátku 90. let, stačilo by, kdyby přehodnotila černobílé vidění celého sporu. Nic tím neztratíme. Už jen kvůli tomu, že nemusíme být pokaždé papežštější, než celá Evropská unie.

Vždyť konflikt není jen o hodných Izraelcích a zlých Palestincích. Ruce od krve mají obě strany. Nejen ta jedna, o které se nejčastěji hovoří.

Zdroj: czech.ruvr.ru

]]>