Sami majíce před očima tvar a podobu nepřítele zůstaneme mu neviditelní, bez tvaru bez podoby. Zůstaneme celiství, zatímco nepřítel bude rozdělen, zůstaneme stmeleni v jediný šik, zatímco on se rozpadne na deset dílů. A udeříme-li na něj v takové chvíli, bude nás rázem jakoby deset na jednoho. Sun C`, Umění Války Kdo chtěl před 90ti lety provést pár demokratických korektur na státním zřízení, jako tehdy pánové Ernst Thälmann nebo Adolf Hitler, ten potřeboval organizaci. Musela se dát dohromady spousta lidí, ať už pod názvem strany nebo hnutí. Jen tak bylo možné vydávat noviny – tehdy obvyklé médium propagandy.
Bylo zapotřebí lidí, aby se daly vylepovat plakáty a dalo se demonstrovat na ulici. A pro případ, že by měla být demokracie praktikována jen o trochu příměji, bylo zapotřebí pár jednotek bitkařů a pár skladů zbraní.
Takové organizace měly stranické prapory a heroické bojové písně. Existovaly dojemné posty jako předseda, člen politbyra, generální sekretář nebo skupinový vedoucí. Od určitého stupně velikosti si strana svého muže vydržovala, přinejmenším toho, který byl na špici. Veliký předseda disponoval sekretářkami a služebními vozy. Z diskusí v zadních místnostech se stala vystoupení před desetitisíci.
Takováto organizace je vynikající dinosaurus. Má jen trochu mozku, protože kromě velkého předsedy nikomu nepřísluší myslet, nýbrž jen poslouchat. Věrní plátci příspěvků tvoří opěrný skelet, bojovníci a lepiči plakátů (“aktivisté”) představují svaly a stále početnější funkcionáři jsou zase výborný trávící trakt. Takové strany začaly často jako malí, vysoce mobilní, mrštní dravci. V konečném stádiu se z nich stali velcí, obtloustlí a bezzubí trávozřouti, tak jako CDU (nebo ODS, ČSSD či jiný soudobý politický hnůj, pozn. ZV), kteří už ani nejsou sto hnout svojí vlastní vahou.
Samozřejmě je i dnes ještě možné vysedět dinosauří vejce, zakládat strany a hnutí. Je velmi zábavné hrát s demokraty jejich hru, podle jejich pravidel a pod jejich dohledem. Klidně běhejte jako dinosaurus o velikosti kočky v houfu dinosaurů 60ti tunových, hledejte na zemi mezi jejich exkrementy svoji potravu a dávejte pozor, aby vás nějaký z těch velikánů omylem nezašlápl. A nebo si sedněte s plnou peněženkou, ve které máte celých neuvěřitelných 1000 Euro k pokrovému stolu bez limitu, u kterého jsou ostatní hráči miliardáři. Vaše Královská fleš je vám k ničemu, když Váš protihráč naprosto v klidu prohlásí: Vašich tisíc a další tisíc!
V německých loveckých předpisech by jste marně hledali loveckému kodexu odpovídající kalibr a munici pro lov 60ti tunových -saurů, avšak 20mm nábojnice by měla stačit. Pro případ nouze si bráváme s sebou střídavě náboje a výbušnou munici. V každém případě však pro skolení takového zvířátka stačí i dostatečně veliké kladivo. A dokud je dinosaurus ještě dost malý, stačí i kladivo z vašeho domácího vercajku.
Sice už si nepamatuji, kdo to byl a jak se ten pán jmenoval, ale na následující výrok jednoho mladého důstojníka Bundeswehru si dobře vzpomínám: Moderní rychločlun má bojovou sílu starého bitevníku Bismarck. Bismarcka jsem kdysi – v roce 1972 – skládal jako model a rychločluny jsem znal z kvartetových karet. Osm kanónů ráže 38cm se mi tehdy zdály být mnohem lepším argumentem, než pár torpéd a 40ti mm kulomet. Dnes bych však tento výrok podepsal. Se svými protilodními raketami by tato skořápka skutečně potopila i Hood, chloubu tehdejšího britského námořnictva.
Thälmann a Hitler potřebovali velké kalibry, obrovské bitevní lodě, aby mohli vyrazit do boje. Dnes žádný národ na světě nestaví takové giganty, neboť ty dnes představují pouze obrovské, snadnozasažitelné cíle. Posuďte NPD (Nácionálně demokratická strana Německa) jako aktuální příklad. V této straně je spousta idealistů s těmi nejlepšími úmysly, jsou tam však také zvědi a rozvědčíci vrchnosti a také “svaly” s rychlými pěstmi. Přičemž stejné “svaly” se dají nalézt v prostředí i jiných stran, ne jen levicových autonomů. I docela usedlí členové CSU se dokáží vytočit, když to považují za nutné.
V každém případě lze u NPD nalézt alespoň náznak cizího vlivu a neustálý damoklův meč ve formě hrozícího zákazu strany. NPD skočila etablovaným na lep a nedávala si pozor na rozdíl mezi vznešeným ideálem demokracie a ničemnou podlostí demokratů. Strana se dá zakázat, její inventář a majetek se dá zkonfiskovat, seznamy jejich členů zabavit. Co má pevnou formu, může být vyšetřováno, prozkoumáváno, infiltrováno a zničeno.
Přesně tohle taky řekl ten starý Číňan ve své poučce, kterou jsem uvedl na začátku tohoto textu. Ty poznatky jsou přes 2.000 let staré, Thälmannova KPD (Komunistická strana) a Hitlerova NSDAP jich však ještě nemohli využít. Také to ani nepotřebovali, protože v té době byli demokrati v byznysu noví a dobromyslní. Dnešní demokrati si však dnes rozdělili stát mezi sebou a chovají se, když jde o jejich existenci a služební auta, vysloveně nenávistně.
Demokratický stát je obr s obrovskou palicí, která může po dlouhatánském nápřahu brutálně udeřit. Flexibilní, agilní, samostatně myslící lidé se nehodí do státního pořádku, složeného z rozkazů a poslušnosti, ve kterém se vše řídí podle služebních předpisů a směrnic k jednání. Myslet smí v demokratické straně jen politbyro, ikdyž si říká “prezidium” nebo “předsednictvo”. Obyčejný člen strany, stranický poddaný, je tu od toho, aby následoval služební cestu a navenek zastupoval pouze to, co bylo shora požehnáno. Pro byrokratického poddaného, pro úředníka, platí to stejné.
Hejno hmyzu
Se svými 30ti kilogramy patří pes spíše k větším exemplářům. Jestli chcete toto zvířátko porazit, hleďte si pořídit dostatečně velkou hůl. Pak už je to jako při narážení piva: Budete možná potřebovat více úderů, ale dříve nebo později je čepovací kohout v sudu a pes poražený. Třígramový hmyz patří také k velkým exemplářům, mohl by to být třeba sršeň. Když teď místo jednomu psovi budete čelit 10.000 sršňů, vaše hůl je vám k ničemu. Samozřejmě, že žádný sršeň nepřežije úder holí, to je však hejnu úplně jedno. I kdyby to mělo být deset nebo sto rozmačkaných sršňů, tisíce žihadel bodá statečně dál.
Sun C’ mluvil o beztvarosti. Přesně tohle je rozdíl mezi psem a sršni. Hůl může trefit jen něco, co má tvar – psa. U hejna vyplyne mohutný ničivý úder holí do prázdna. Thälmann a Hitler tohle neznali. V jejich době nebyla beztvarost hejna možná. Dnes je.
Vojáci ví, co je to taktika rozkazů a úkolů. Bitevní loď se dá vést pouze pomocí příkazů, od kormidelníka, přes strojníka a střelce, až po velícího palebného důstojníka musí vše fungovat jako jedna jednotka. 2.000 mužů musí tvořit jednotu. 20 mužů na rychločlunu jsou však flexibilnější. Hejno 100 rychločlunů s ve skutečnosti stejným počtem mužů, je schopno daleko nezávisleji splnit daný úkol. Při cílové taktice se určí pouze a jen cíl. Nikoli generál v hlavním štábu, 100 km daleko, nýbrž rotmistr, poddůstojník, se přímo z místa postará, aby byl úkol splněn.
Prostředky boje jsou dnes zcela jiné, než před 90ti lety. Thälmann nařídil generální stávku, Hitler projev na náměstí. Obojí dnes není nutné. Žijeme dnes ve světě, který se nápadně podobá tomu, který je popsán v ach tak zfalšovaných Protokolech sionských mudrců. Není vůbec podstatné, jestli se ti velcí manipulátoři jmenují Rothschild, Rockefeller nebo Bertelsmann či Springer. Jestli to jsou opravdu praví Židé nebo jen velkokapitalisté, kteří se pustili do fašistického svazu s politikou – pro malého občana, který je vystaven bombardování propagandistických médií není rozeznatelný žádný rozdíl.
Navzdory předpovědím v Protokolech, disponuje dnes každý jedinec mocí získat pro sebe veřejnost, své bližní. V dobách Thälmanna a Hitlera stálo zařízení tiskárny pro noviny desetitisíce říšských marek a bylo potřeba zepár školených lidí, kteří tyto stroje mohli obsluhovat. Tyto vstupní náklady činí dnes 50 říšských marek a za 250 říšských marek získáte poloprofesionální vybavení. Říšských marek? Přidejte za uvedené částky nulu a dostanete Euro!
Za 500 Euro koupíte počítač schopný internetového připojení. Potřebný software najdete zdarma na internetu a už se z dosavadního pouhého konzumenta stává producent! Ať již píšete ve fórech, komentujete zprávy z médií, nebo provozujete vlastní internetové stránky – za tuto směšnou částku jste v centru dění, již žádný přihlížející, ale spoluhráč.
Za 2.500 Eur dostanete výkonný počítač, odpovídající programy a dobrou laserovou tiskárnu. Teď už nemusíte tvořit jen elektronicky, ale můžete vyrazit do offline-světa. 500 letáků je vytisknuto rychle. Jeďte 10 kilometrů, udělejte si malou noční procházku a už jsou letáčky ve schránce. Když Vás náhodou nenapadne vlastní text, na internetu je předloh habaděj.
Běžný politik je takový mix kašpara a papouška. Na obyčejného kašpara bez vlivu, který na povel panáčkuje a dává pac ho degraduje vlastní strana. Papouškem, který všechno opakuje, jej činí jeho vlastní myšlenková prázdnota, neboť který charakterní, inteligentní a kreativní člověk by ze sebe nechal pár stranickými funkcionáři dělat kašpara? Když budete jen jednu hodinu číst na internetu, budete disponovat informacemi, ze kterých se takový kašpárkovitý papoušek hodně zapotí!
To, co sedí v parlamentech je zpravidla hloupé a drzé. Když se žurnalisté ptali poslanců na nejdůležitější rozhodnutí volebního období, na Lissabonskou smlouvu a na ustavičný Evropský mechanismus stability (ESM), nikoli na detaily, ale na to, co by věděl každý pozorný čtenář novin, musely tyto dámy a tito pánové hodit ručník. Strana má vždy pravdu a když strana řekne, že se bude panáčkovat a dávat pac, musí se poslechnout.
Udělejte si tu radost a zeptejte se svého poslance na nějaké veřejné akci nebo u jeho volebního stánku na všechny tyto věci. Nikoli na fráze jeho partaje, které mu stranická drezura vštípila. Že má tramvaj vést tudy a tudy, to samozřejmě ví, na to byl stranou pro svůj lokální mítink dobře připraven. Ale odkud se na to vezmou peníze, když jen jeden z těch všech ručitelských úpisů za Řecko bude splatný, to samozřejmě netuší, ačkoli pro to zvedal pracku, když se tyto ručitelské úpisy schvalovaly. Pak budou jeho odpovědi hloupé, posléze drzé a nakonec dojde i k urážkám voliče. V klidu to nafilmujte mobilem, na taková videa se lidi rádi dívají na YouTube. A když vaše dcera napíše jako nezúčastněná k tomu velký komentář, ve kterém se nad chováním pana poslance pohoršuje, možná tento komentář i někdo vytiskne…
Najdete spoustu možností, jak jakožto malý sršeň bodnout. Anonymně, bez nebezpečí, kreativně, protože než pan bodnutý šáhne po holi, jste už dávno tatam. A mezi tím už bodají další sršni. Máte na to! Každý na to dnes má. Prostředky jsou k dispozici! Ztratíte se ve zdánlivém chaosu beztvarosti a kdekoli se vyskytne nahé místo, bodnete, zůstanete na pár sekund zranitelní, poté však opět zmizíte.
A když vás nenapadne vůbec nic, tak alespoň volte destruktivně. Cokoli vám partajní funkcionáři předkládají je hloupé a drzé. Takže kroužkujte tam, kde to tyto funkcionáře štve. Nevoličům se smějí, kdo volí “neplatným” hlasem, je stejnětak neškodný. Když se však dostane do parlamentu NPD, tak se bude panstvo veřejně vztekat. To je bude bolet. Tu a tam je destruktivní dokonce i hlas pro nějakou ze “Sjednocených socialistických stran” (v ČR ODS, ČSSD, TOP09 a ostatní etablovaný politický chlív, pozn. ZV). Hlas pro SPD (německá obdoba ČSSD) je hlasem proti Merkelové, hlas pro Zelené zase urychlí zánik této občany pohrdající republiky.
Inteligence hejna
Recepty, které používali Thälmann a Hitler jsou překonané. Lenin a Mao byli myslitelé své doby, ne té dnešní. A osmašedesátníci? To byli a jsou jen otroci cizího, proti Německu namířeného myšlení, kteří tehdy protestovali jen proti panstvu ve služebních vozech, aby zanedlouho v těch stejných služebních vozech seděli oni. Kdekoli se osmašedesátníci odvážili myslet samostatně, skončilo jejich diletantství chaosem. A kde si nemohli dovolit chaos, potřebovali třetích, kteří za ně přemýšleli. Zelenorudá Schröderova vláda nám nadělila první válečné nasazení Bundeswehru – něco tak protichůdného pro lidi, kteří tehdy protestovali proti válce ve Vietnamu. Pro svou reformu pracovního trhu potřebovala tato vláda odsouzeného zločince Petera Hartze, na zdravotnické poplatky Horsta Seehofera a na povinnou zálohu na veškeré obaly roky zkoušení.
Ano, vím, je v tom určitá ironie, něco, co před sto či dokonce ještě před 50ti lety fungovalo prohlásit za zcela překonané a současně se odvolávat na poučky, sepsané před více než 2.000 lety. Ve skutečnosti jsou však tato moudra daleko starší. Starší, než lidstvo samo.
Na první pohled se sobě obě organizační formy, stádo a hejno velmi podobají. V obou případech se jedná o skupinu zvířat, která vystupuje jako společenství. Stádo má však strukturu, hierarchii, vedoucí krávu se zvoncem. Vedoucí kráva určuje, kterým směrem stádo půjde. Když se vedoucí kráva zvedne a vyrazí, všechny ostatní ji následují. Když vedoucí kráva začne utíkat, následuje ji celé stádo. Údajně prý stačí zastřelit vůdčí zvíře a stoicky čekající stádo dobytka už potom jen v klidu vybít.
Stádo odebírá jednotlivci myšlení. Stačí mu jen držet krok, dělat to, co dělají ostatní, křičet to, co křičí ostatní. Stádo nadšeně mává Honeckerovi a domnívá se, že Merkelová dělá svoji práci dobře. Stádo zakroužkuje CDU, protože tahle strana za Adenauera a Eharda nastartovala “ekonomický zázrak”, nebo SPD, protože je volil už děda a táta. Stádo seče o sobotách trávu a když se to zakáže, bude se radovat, že tráva roste tak krásně vysoko. Stádo, to jsou Thälmann a Hitler, Honecker a Kohl, Merkel a Trittin. Poddajné stádo je pro demokraty sen a pro demokracii konec.
Hejno není organizováno hierarchicky, nýbrž anarchisticky. Jedno individum pozoruje v hejnu svá spoluindividua, nikoli vedoucí krávu. Když člen hejna č. 937 spozoruje nebezpečí a vyhne se, vyhne se mu i celé hejno – utvoří mezeru a útočník promáchne. O minutu později následuje hejno člena č. 418, který objevil příležitost najíst se. A pak je to třeba člen hejna č. 166, který přiměje hejno vzlétnout. Vypadá to jako hrdinské chování, ve skutečnosti je to však pravý opak. Je to rozhodnutí jednotlivce následovat vzor. Tímto způsobem se může tento jednotlivec stát vzorem pro celé hejno, vedoucí krávou na pár sekund, než zase jiná vedoucí kráva slibuje větší šanci na úspěch. Rozhodnutí se děje spontáně, není vynuceno řetězem příkazů.
Tím se dostáváme k mistru Sunovi `C a jeho taktice úkolů. Strany Thälmanna a Hitlera neměly inteligenci hejna, byly vedeny centrálně. Pár náhod, pár přenastavených vyhybek vedlo k tomu, že se konala nikoli Thälmannova komunistická revoluce, nýbrž Hitlerovo uchopení moci. Vzestup jednoho vedl k zániku druhého. Stačil úder holí a Komunistická strana Německa zanikla v bezvýznamnosti.
Hejno netrápí, když ztratí pár svých členů, dokud ti zbylí sledují nadále svůj úkol. Samozřejmě zůstává otázkou morálky, jestli někdo bojuje za lepší Německo nebo zůstane skrčený, ale i zde má hejno převahu. Kdo 10. listopadu 1923 opustil NSDAP aby do ní zase v únoru 1933 vstoupil, ten nebyl “náš starý bojovník”, který nosil zlatý stranický odznak a obdržel řád krve. Členství v hejnu je dobrovolné. Kdo chce na týden, měsíc, nebo roky vysadit, může to udělat ze dne na den. Nenavštíví ho stranická delegace a nebude se ho ptát, jestli ještě patří k “revoluci” (komunisté), nebo k “hnutí” (NSDAP). A když si odpočine, hejno ho opět přivítá, tak, jako jakéhokoli jiného dalšího člena.
Hejno nemá skutečné, opravdové vůdce. Logicky tak nejsou žádné posty, žádná služební auta. Jestli někdo potáhne aktivně do boje, nebo bude pasivně číst, je hejnu jedno. Kdo vede hejno, činí tak jen na několik vteřin, nikoli na věky. Tento pársekundový vůdce má v daném, v tom svém, okamžiku pravdu, avšak již zítra se už může kardinálně mýlit. Hejno právě není politická strana s nárokem na bezchybnost. Hejno potřebuje podporovatele, materiální a ideové, avšak žádné členské příspěvky.
Cíl: Přežití
Thälmann a Hitler chtěli moc ve státě. Takový cíl má samozřejmě vždycky špatný zvuk, je to však přesto upřímný a úsilíhodný cíl. V roce 2012 jde však o mnohem více. Německo je ohroženo ve své vlastní existenci, více, než kdykoli předtím ve své tolik proměnlivé historii. Ani mor, ani 30ti letá válka nezanechala tolik škod v naší zemi, ani Napoleon, ani doba nesjednocení do r. 1871, ani obsazení Německa po II. světové válce. Nikoli obsazení, nýbrž “Reeducation”, převýchova, stále trvající propagandistická válka proti všemu, co je německé, nás uvrhla v toto nebezpečí.
Už nám nevládnou žádné elity, nýbrž lidé, kteří prodali svoji duši nepříteli, který denně ukazuje hrůznější vlastnosti, než ďábel středověku. Již nejde, tak jako kdysi, o spasení duše několika křesťanů, jde o duši celého národa. Cena, kterou jsme zaplatili za “znovusjednocení” je rozpuštěním všeho, co bylo kdysi Německem – v Evropě bez národních států. Exekuce byla uvalena na celý národ, cizí lidé jsou k nám importováni, aby byli vykrmováni na náklady Němců. Dík těmto Němcům se skládá z agrese a kriminality, které jsou gumovány z veřejných sdělovacích prostředků, aby zkreslily skutečný stav věcí. Justice, složená ze strašlivých právníků, pronásleduje nemilosrdně každé vyjádření odlišného mínění a závírá zároveň ochotně oči, když se tzv. přistěhovalci dopouštějí na Němcích zločinu.
Došlo to tak daleko, že my, Němci, jsme se stali občany druhé kategorie ve své vlastní zemi. V roce 1976 jsem jakožto voják skládal tuto přísahu: “Přísahám, že budu SRN věrně sloužit a hrdě budu bránit právo a svobodu německého národa.” Tato Spolková republika Německo z roku 1976 už dávno neexistuje. Byla rozpuštěna v roce 1990, tak, že se připojila k bývalé DDR, k útvaru, který s tím státem, který tehdy existoval, má společného akorát to jméno. Kdo chce hrdě bránit právo a svobodu německého národa, musí se postavit tomu, čemu se dnes říká Německo.
Pokud má Německo, německý národ přežít, pak je potřeba bojovat, nikoli jako strana, ne jako hnutí, nýbrž spoza beztvarosti, spoza toho, co nepřátelé německého národa nemohou napadnout. Kdokoli z vás skládal kdy tuto přísahu, je tímto povolán do služby. Ne do zbraně, neb ty bychom nasměrovali i proti poblouzněným německým spoluobčanům, které chceme ochránit. Násilí nechme Thälmannovi a Hitlerovi, Honeckerovi, Kohlovi, Merkelové a Trittinovi. Nikdo nechce ničit, nýbrž znovu budovat. K tomu se hodí zbraně ducha mnohem lépe, neboť přesně toto, kreativního ducha, na rozdíl od demokratů, kteří se zaprodali nepříteli, máme.
Podporujeme jen bezbranného bezduchého obra, který nemá nic jiného než jednu velkou palici. Dinosauři vymřeli. Bodavý hmyz přežil, stejně jako ryby. Vzdálení příbuzní dinosaurů, ptáci, se naučili být hejnem, vzestup k této formě inteligence se jim podařil.
A všem, kteří se teď ptají, co se má stát, když hejno vyhraje: Jednou zformované hnutí nebo politická strana již nikdy nezvládne rozpustit se do beztvarosti a přesto si zachovat svoji soudržnost. Hejno se však přizpůsobí čemukoli. Jednotky, které Sun `C vedl v beztvarosti se v případě potřeby semknuly a s obrovskou převahou sil porazily nepřítele. Z hejna se dá utvořit vláda, dá se organizovat nový, lepší stát. Hejno si prověřilo ideje, vypracovalo koncepty. Tam, kde šlo revolucionářům o to, sami sedět v zámcích a služebních vozech, má hejno ve své rozmanitosti zájem na tom, vybudovat nové, lepší, spravedlivější a skutečně svobodné Německo.
My v hejnu nemyslíme na příští volby. Myslíme a pracujeme pro další generace!
Michael Winkler
]]>
