Genderoví aktivisté vyzývají antropology (Antropolog je vědec zabývající se studiem člověka, pozn. red.), aby přestali označovat lidské ostatky jako „mužské“ nebo „ženské“. (Foto: Flickr)

Na katedrách antropologie se rozhořel zajímavý spor, v němž profesoři vyzývají vědce, aby přestali identifikovat starověké lidské ostatky podle biologického pohlaví, protože podle nich nelze určit, jak se člověk v dané době identifikoval.

Jiní vědci vyzývají vědce, aby přestali identifikovat rasu jako praxi, protože to podporuje nadřazenost bílé rasy. Jedna z vědkyň, která se proti této snaze o zastavení identifikace pohlaví ohrazuje, profesorka archeologie ze San Jose State Elizabeth Weissová, v současné době žaluje svou školu. Weissová tvrdí, že jí byl znemožněn přístup ke sbírce lidských ostatků kvůli jejímu nesouhlasu s repatriací lidských ostatků. Škola se ohradila proti tomu, že na sociálních sítích zveřejnila fotografii, na níž drží lebku ze sbírky, a vyjádřila se, jak je „šťastná, že je zpátky se starými přáteli“.

Konzervativní web College Fix cituje různé akademiky, kteří zpochybňují identifikaci pohlaví, a upozorňuje na kampaň pracovní skupiny Trans Doe Task Force, která „zkoumá, jakým způsobem současné standardy v oblasti forenzní identifikace lidí prokazují medvědí službu lidem, kteří jednoznačně nezapadají do genderové binárnosti“.

Docentka Jennifer Raffová z Kansaské univerzity argumentovala v článku „Origin: A Genetic History of the Americas“, že „neexistují žádná přehledná dělítka mezi fyzicky nebo geneticky „mužskými“ nebo „ženskými“ jedinci“. Její nejprodávanější kniha se objevila v různých zpravodajských kanálech, například v televizi MSNBC.

Weiss kritizoval knihu jako „prostě špatné“ kritické body historie a namítá, že Raffová zřejmě „touží vzdát hold každé současné progresivní ortodoxii“.

Raff však není sám. Postgraduální studenti jako Emma Palladino namítají, že „archeologové, kteří jednoho dne najdou vaše kosti, vám přiřadí stejné pohlaví, jaké jste měli při narození, takže bez ohledu na to, zda se změníte, svému přidělenému pohlaví neuniknete“.

Profesoři Elizabeth DiGangiová z Binghamtonské univerzity a Jonathan Bethard z Jihofloridské univerzity rovněž zpochybnili použití rasové klasifikace ve studii a namítli, že „[a]ncestní odhad přispívá k nadřazenosti bílé rasy“. Autoři píší, že „využíváme kritickou rasovou teorii ke zkoumání přístupů používaných k odhadu původu, abychom zahrnuli kritiku pokračujícího používání morfoskopických znaků, a tvrdíme, že praxe odhadu původu přispívá k nadřazenosti bílé rasy“.

Profesoři označují tuto praxi za „nebezpečnou“ a v dopise redakci napsali, že je třeba takovou praxi změnit ve světle nedávných obav o rasovou spravedlnost.

„Mezi ničivou pandemií COVID-19 a vraždami mnoha černošských Američanů rukama příslušníků orgánů činných v trestním řízení jsme si všichni připomněli křehkost života a selhání naší společnosti, která nedokáže dostát ideálům zakotveným v základních dokumentech, jež před více než dvěma stoletími založily Spojené státy americké. Řešení těchto selhání se někdy zdá být zdrcující, nicméně změny lze uskutečnit pomocí upřímných a reflexivních diskusí o současném stavu. Při psaní tohoto dopisu směřujeme své připomínky ke komunitě forenzní antropologie ve Spojených státech v naději, že se nám podaří vyvolat diskusi o dlouholeté praxi odhadu původu a o změnách, které jsou upřímně řečeno již dávno nutné.“

Konečným výsledkem těchto návrhů by bylo omezení nebo zákaz klasifikace lidských ostatků podle pohlaví nebo dědictví po předcích ze strany antropologů.

To je již dlouho předmětem vášnivých výměn názorů v tomto oboru.

Zuřivá debata se skutečně rozhořela po vydání knihy bývalého vědeckého spisovatele deníku New York Times Nicholase Wadea A Troublesome Inheritance: Záhadné dědictví: geny, rasa a lidské dějiny. Kniha tvrdí, že lidské rasy jsou biologickou realitou a genetické rozdíly mohou pomoci vysvětlit, proč někteří lidé žijí v kmenových společnostech a někteří ve vyspělých civilizacích.

V jednom z průzkumů autoři zjistili, že:

„Na základě našich studií lze antropology výstižněji popsat jako ‚squattery‘ (tj. ty, kteří tvrdí, že rasa není biologicky významná), ‚shiftery‘ (tj. ty, kteří tvrdí, že rasa není biologicky významná, ale je sociální realitou) a ‚straddlery‘ (tj. ty, kteří uznávají význam a relevanci jak biologicky podložených, tak sociokulturních konceptualizací rasy)“.

Zdá se, že tato debata není o nic blíže k dosažení konsenzu, ačkoli se zdá, že „squatteři“ a „shifteři“ dominují akademickým časopisům a fakultám.

Pro někoho tato debata naplňuje starý vtip z učitelského prostředí: „Jak se říká akademikovi, který se pořád omlouvá? Antropolog.“ Dobře, špatná slovní hříčka, ale snaha zakázat sběr nebo klasifikaci dat je těžko pochopitelná.

Není pochyb o tom, že tyto studie vyvolávají důležité otázky, zda genderová nebo rasová předpojatost může zkreslit naše chápání vývoje a pohybu člověka. Přesto se některým z nás (přiznávám, že v mém případě z jiného oboru) zdá zvláštní, že byste tento datový bod nechtěli zařadit mezi řadu údajů používaných k analýze takových objevů. Zdá se například, že pohlaví skutečně odráží fyzické rozdíly, které ovlivňují prvky společnosti, migraci a další relevantní otázky.

Nejsem si jistý, zda to ze mě dělá „squattera“, ale spíše vetřelce. Nicméně vzhledem k tomu, že se někteří z těchto autorů opírají o právní a politické události, stojí za to vést širší debatu o tom, zda by tyto obavy měly sloužit k omezení vědeckého zkoumání nebo klasifikace v těchto bodech. Některým z nás se zdá, že by se měl zaměřit nikoli na sběr, ale na význam, který je takovým údajům přikládán.

Zdroj: jonathanturley.org