Bývalý výkonný pracovník Twitteru zodpovědný za důvěru a bezpečnost řekl při slyšení ve Sněmovně reprezentantů, že neomezená svoboda projevu „vede k menšímu počtu projevů, ne k většímu“. (Foto: Twitter)

Yoel Roth je známý především svým dramatickým odchodem z Twitteru po převzetí Elonem Muskem a svými soustavnými stížnostmi na to, že tato platforma sociálních médií umožňuje bez překážek šířit konzervativní ideály.

Musk rozpustil původní tým pro důvěru a bezpečnost poté, co zjistil znepokojivou nečinnost v oblasti dětské pornografie na platformě a také tajné dohody mezi členy týmu Twitteru a vládními úředníky s cílem nezákonně cenzurovat konkrétní osoby zveřejňující informace, které jsou v rozporu s vládním narativem.

Rozsáhlou cenzuru, používanou především proti lidem s názory odporujícími levicovým postojům, se Roth snažil ospravedlnit tím, že „urážlivé projevy“ menšiny nespokojenců „odhánějí“ ostatní uživatele.

Tvrzení o zneužívání jsou subjektivní a také nepodložená. To, co jeden člověk považuje za věcnou informaci, mohou jiní jako Yoel Roth považovat za urážlivé. To je klasická autoritářská taktika – tvrdit, že některé projevy jsou nebezpečné pro všechny, a pak se prohlásit za osobu nejpovolanější k určení, který projev je hrozbou a který ne.

Roth také opakuje dnes již vyvrácená tvrzení o Russiagate a naznačuje, že Twitter musel zvýšit cenzuru kvůli odhalení zákeřného spiknutí ruské vlády s cílem „rozdmýchat rozpory v kulturní válce“ a zasahovat do amerických voleb.

Tato tvrzení nebyla podložena žádnými významnými důkazy a Rusko nemá potřebu rozdmýchávat rozpory, když to politická levice již tak účinně dělá. Účty diskutující o čemkoli, co poškozuje Bidenovu administrativu (zejména o problematice Hunter Biden Laptop), byly často bez seriózního vyšetřování označeny za „ruské boty“.

Rothovo tvrzení, že svoboda slova je sama o sobě hrozbou pro svobodu slova, ilustruje zvrácenou povahu masové cenzury a mentální gymnastiku nutnou k ospravedlnění porušování občanských svobod. Předchozí vedení Twitteru a jeho spolčení s vládními agenturami a politiky by mělo působit jako varovný signál pro budoucnost svobod v západních společnostech.

Při zdůvodňování cenzury je třeba si vždy položit následující otázku: Kdo o tom rozhoduje?

Kdo určuje míru přijatelného projevu? Kdo má v rukou veškerou moc? Velké technologické společnosti jsou ovládány politickou levicí, přičemž jediným vybočením, které umožňuje svobodnější diskusi, je Twitter. Konkurenční společnosti byly v minulosti napadány a dokonce sabotovány (jako v případě Parleru) monopolem přístupu Big Tech. Je zřejmé, že jejich záměrem je, aby si svobody podle 1. dodatku mohla užívat pouze krajní levice, zatímco všichni ostatní budou označováni za různě zavrženíhodné.

Je politická levice způsobilá jednat jako soudce a porota nad právy projevu? Ukázalo se, že jsou naprosto neadekvátní, ale pravdou je, že nikdo není kvalifikovaný. Proto je 1. dodatek tak široký – aby zabránil představě, že řízení projevu je přijatelné.

Zdroj: zerohedge.com