Nadsázky obklopující oznámení Bílého domu, že vozidla musí do roku 2035 ujet 54,5 míle na galon, jinak jejich výrobci budou postiženi pokutami a dalšími sankcemi, znamená téměř jejich zadušení. (V přepočtu je to 23,09 km/litr čili 100 km za 4,3 litru.) Národní úřad pro bezpečnost silniční dopravy (NHTSA) řekl: V kombinaci s předchozími standardy stanovenými tímto Úřadem, tento krok téměř zdvojnásobí úsporu paliva u těchto vozidel ve srovnání s novými vozidly v současnosti na našich silnicích.Tento program Úřadu celkem zlepší úspornost paliva a sníží emise skleníkových plynů, uspoří spotřebitelům více než 1,7 bilionu dolarů u benzinových pump a sníží spotřebu ropy v USA o 12 miliard barelů.

I prezident Obama nad tím úplně stejně jásá:

Tyto palivové standardy představují nejdůležitější z jednotlivých kroků, k nimž jsme kdy přikročili, abychom snížili svou závislost na cizí ropě. Tato historická dohoda staví na pokroku, jehož jsme už dosáhli v úsporách peněz pro rodiny u pumpy a v omezení naší spotřeby ropy.

Do poloviny příštího desetiletí budou naše auta jezdit na jeden galon skoro 55 mil, což je téměř dvojnásobek, dojezdu dosahovaného dnes. To posílí naší národní energetickou bezpečnost, je to dobře pro rodiny střední třídy a pomůže to vytvořit úspory z dříve už vybudovaného.

Ministr dopravy Ray LaHood k tomu dodává:

Jednoduše řečeno, tento průkopnický program povede k vozidlům, které spotřebují méně benzínu, dojedou dále a poskytnou spotřebitelům vyšší úspornost, než kdy měli – a to všechno při dosahování ochrany vzduchu, který dýcháme, a s poskytnutím regulací pro výrobce automobilů, co jim dá jistotu, že tady v Americe staví auta budoucnosti. Dnešní výrobci aut zažívají nárůst prodejů svých palivově úspornějších vozidel, přičemž rodiny už spoří peníze z výsledků předchozího úsilí Úřadu o úspory paliva, a tohle jim v budoucnu uspoří ještě více paliva, tohle oznámení je tedy vítězstvím pro všechny.

Stručně řečeno to vypadá, jako by se všechny ty vedlejší důsledky vládních intervencí do trhu vytratily nebo už přestaly mít jakoukoliv závažnost. To ale těžko dovede skousnou Rick Newman v US News:

Obvykle je to hrozný nápad, když Washingtont nařizuje společnostem, co mají prodávat, nebo spotřebitelům, co si mají kupovat. Ale vždy se čas od času stalo, že takovéto nadužití vládního mandátu přineslo i něco dobrého.

Normy na úspory paliva se staly překvapivým příkladem, kdy z tvrdších vládních pravidel měli prakticky všichni prospěch.

Namlouvá nám, že by tyhle úspory měli kupující vítat:

Vylepšení úspornosti paliva o čtyři či pět mil na galon nemusí vypadat jako díra do světa – dokud si tyhle úspory neuložíte do banky. Z lepšení o 5 mil na galon by motoristovi, co roční najezdí 15 000 mil, ušetřilo asi tak 525 dolarů, pokud by benzín byl po 3,50 dolaru za galon. Při benzínu na 4 dolarech za galon, by ty úspory dosáhly částky 600 dolarů ročně.

I TinkProgress.com byl úplně stejně ve vytržení z oznámení Bílého domu.

Při tom, jak budou výrobci aut najímat lidí, kteří budou konstruovat a stavět s vysokou úsporností v palivu, tak jejich úsilí nastartuje jak zaměstnanost, tak prodeje.

Současně se velká část spotřebitelských výdajů z nákupů paliva přesune do širšího spektra zboží a služeb, čímž se tento prospěch rozšíří do celé ekonomiky.

Jakmile se tyto nové tvrdší předpisy ohledně paliva výrobcům vozů vnutí, tak to také zázračně vytvoří nová pracovní místa, jásá BlueGreen Alliance. Jejich studie této záležitosti „odhaduje, že navržené standardy vytvoří celonárodně do roku 2030 570 000 pracovních míst. Nové standardy pomohou spotřebitelům v USA uspořit miliardy dolarů u pumpy a očekává se, že spotřebitelé využijí těchto úspor z paliva k nákupům nového zboží a služeb, čímž posílí ekonomiku USA a potáhnou tvorbu nových pracovních míst.“

Dospívají k závěru:

Celkově navržené standardy povedou k robustnější ekonomice, která bude méně zranitelná vzestupnými výkyvy cen energií, a k silnějšímu průmyslu, který bude stavět čistší vozy, po kterých roste poptávka.

Navíc k tomuto ekonomickému prospěchu nové standardy také přinesou i jiné cenné prémie: sníží naši národní závislost na zahraniční ropě a pomohou naši ekonomiku odstínit od turbulentního světového trhu s ropou; a také přivodí pokles znečištění ovzduší.

Tyto nové standardy také Američanům pomohou s konkurenceschopností proti dalším globálním výrobcům aut na světovém trhu, kde se zvýšené míře poptává vysoká úspora paliva.

Ale co na to spotřebitel? Jak se on vrhá na ten úžasný kauf, který snižuje emise uhlíku, spoří benzín a snižují závislost země na zahraniční ropě? Jásá nad tímto rozšířením dosažitelné nabídky na trhu, kde utrácí svoje peníze? Je to opravdu on, kdo tlačí, že chce ty „zelené“ mašinky, o kterých zelená lobby tvrdí, že po nich prahne?

Magazín Car and Driver uvedl, že v Evropě, kde byli už spotřebitelé dohnáni k tomu, aby brali jen, co se jim nabízí, ve jménu úspor paliva a menších emisí, to vůbec nakonec není žádný kauf. Např. Ford Focus stojí (v dolarech z roku 2009) amerického spotřebitele 15 000 dolarů (295 000 Kč), a za ty prachy dostanete čtyřdveřového sedana s motorem o 140 koních, který spotřebuje kolem 28 mil na galon. (8,4 l/100 km)

Skoro stejný Ford Focus v Evropě stojí asi 20 000 dolarů (394 000 Kč) s motorem o výkonu 79 koní a dělá to při asi 30 mílích na galon (7,9 l/100 km). Car and Driver to vyjádřil tak, že: „Zaplacením dodatečných 5 000 dolarů (98 500 Kč) Evropan obětuje 44 koní výkonu motoru a získá menší než 10 procentní úsporu paliva.“

K čemu ale potom došlo. V prosinci 2010 vyšel na veřejnost ten dlouho s fanfárami ohlašovaný – a chvalozpěvy nafukovaný – Chevy Volt. Vyhrál všechny druhy zelených cen včetně:

  • Cena za vozidlo dle Zelené vize z roku 2009
  • Zelené auto roku 2011
  • Severoamerické auto roku 2011
  • Zelené auto světa v roce 2011 a
  • Evropské auto roku 2012.

Má to ale jeden háček, téměř nikdo si ho nechce kupovat! Daleko radši by měli Chevy Cruze. Od svého uvedení v prosinci 2010 bylo až do července letošního roku prodáno jen 18 663 Voltů, zatímco více než 250 000 zákazníků si za stejnou dobu koupilo Cruze.

Částečně je to cenou. Volt stojí v roce 2012 46 265 dolarů (911 420 Kč), zatímco Cruze vyjde na méně než 17 000 dolarů (334 900 Kč).

Částečně proto, že Volt se musí přes noc dobíjet, což podle magazínu Consumer Report vyžaduje investici dalších asi 2 000 dolarů (39 400 Kč), abyste si doma zařídili instalaci 240 V dobíjecí jednotky.

A částečně proto, že Volt se vám do roka rozbije, i když bude spořit palivo. Při 3 dolarech za galon je doba, za kterou se zvýšené pořizovací náklady na Volta vyplatí, je 15 let (když předpokládáme naježdění 15 000 mil ročně).

I ten roztleskávač těchhle věcí Rick Newman přiznává:

Ty nové technologie za touto úsporností stojí další peníze, a to přiživuje další obavy z tvrdších předpisů o úspornosti paliva. Tak,  jako tak, vytáhnou nakupujícím vozů více peněz z kapsy, ať už chtějí vyšší dojezd na litr nebo ne.

A ceny vozů ve skutečnosti během posledních dvou let vyrostly. TrueCar uvádí, že průměrná cena placená za novou sadu koleček vzrostla z 27 300 dolarů (537 810 Kč) v lednu 2010 na 30 400 dolarů (598 880 Kč) dnes – což je blízko rekordních výšin.

Tady v mikrokosmus existuje dost velký kontrast mezi propagandou a realitou. Spotřebitel, kdyby byla volba na něm, tak by si vzal radši Cruze.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: thenewamerican.com

]]>