Američtí vojenští odborníci značně pochybují o tom, jestli mělo smysl vyhazovat 13 miliard dolarů daňových poplatníků za letadlovou loď typu Gerald Ford, jestliže se může stát zbytečnou hned první den vysoce technologické války nového typu, píše časopis The National Interest. Klíčovým momentem pro letadlovou loď je sestava její útočné letadlové skupiny. Palubní stíhací bombardovací letoun Super Hornet F/A-18E/F společně se stíhačkou F-35 v roce 2030 nebudou stačit, domnívají se analytici.
„Jestliže letadlové lodě nemohou od prvního dne vysoce technologické války provádět operace uvnitř „puchýře" A2/AD (zóny omezení a zákazu přístupu — pozn. red.), proč za ně utrácet 13 miliard?", domnívá se ředitel strategických obranných programů Centra nové americké bezpečnosti (Center for a New American Security) Jerry Hendrix.
V bojích nového typu nemá letadlová loď žádné přednosti, jestliže nebude modernizováno křídlo palubního letectva (letecká skupina, „letecké křídlo"), dodal Hendrix.
Další odborník, vedoucí ředitel consultingové společnosti FerryBridge Group Bryan McGrath, souhlasí s takovou definicí problému: "Je třeba vždy mít na paměti, že letadlová loď je pouze letiště na vodě a může vysílat nebo přijímat cokoliv. Klíčová věc je letecké křídlo".
Problém by se mohl vyřešit vytvořením bezpilotní útočné skupiny dalekého doletu na letadlových lodích, předpokládá McGrath. Nicméně, jestliže budeme sázet na letadla takového typu, vzniknou technické problémy, spojené se slučitelností palubních útočných bezpilotních letounů s letadly programu JSF (Joint-Strike Fighter), konkrétně F-35.
Vedení vojenského námořnictva se bojí překročit rámce programu JSF a přiděluje základně palubních bezpilotních letounů druhotné funkce — mají být využívány jako tankovací letadla nebo ve výzvědných cílech. Zároveň, jestliže uděláme z bezpilotní letecké skupiny útočnou, celá architektura základny JSF odstraní své nedostatky v mobilitě, dodal odborník.
Zdroj: nationalinterest.org
