„Věřím v americkou výjimečnost každým coulem své duše. Ale to, co nás činí výjimečnými, není naše schopnost přezírat mezinárodní normy a vládu zákona; nýbrž je to naše ochota utvrzovat je svými akcemi.“ President Barack Obama, 29. května 2014, zahajovací projev ve West Point. „Válka je nejtragičtější a nejstupidnější zvrácenost; usilovat o její úmyslné vyvolání nebo k tomu radit je temný zločin proti všemu lidstvu.“ President Dwihgt Eisenhower, 1947 při zahajovacím projevu ve West Pointu
„Politicky promlouvající kmenový nacionalismus vždy podsouvá, že jeho vlastní lidé jsou obklopeni „světem nepřátel“ a „jednoho proti všem“, že existuje základní rozdíl mezi těmito lidmi a těmi dalšími. Tvrdí, že jeho lidé jsou unikátní, jedineční, neslučitelní se všemi ostatními a teoreticky popírá samotnou možnost společného lidství už dávno před tím, než je ho použito ke zničení lidskosti člověka.“ Hannah Arendt (1906-1975), Původ totalitarismu, 1951.
„ … Impérium je despotismus a imperátor je despota, nevázaný žádným zákonem ani omezením, jen svou vlastní vůlí; je to přetažení tyranie za hranice absolutní monarchie. Jelikož ač je vůle absolutních monarchů zákonem, i tak musí být jejich edikty registrovány parlamenty. Ale v impériu ani tato formalita není nezbytná.“ John Adams (1735-1826), 2. americký president.
Jsem snad sám, kdo má ten nepříjemný pocti, když slyší projevy Baracka Obamy, že se díváme na herce hrajícího roli amerického presidenta a pečlivě předčítajícího předložený scénář? Jak ten čas běží, tak to vypadá, že se Barack Obama přetváří více a více do demokratického George W. Bushe. Ti, kdo píší jeho projevy, mají zjevně tu samou válkychtivou mentalitu, jako ti, co psali projevy George W. Bushovi nebo Dicku Cheneymu před deseti lety.
To nejspíš není žádná náhoda, jelikož jsou to Neoconi, kdo v administrativě Baracka Obamy zaujímají klíčové pozice, stejně jako to bylo za George W. Bushe, když dotlačili Spojené státy do války v Iráku, a jako se také pokoušeli Spojené státy dotlačit k vojenskému klání s Íránem, a jako se teď pokouší k vojenskému konfliktu vyprovokovat Rusko. To, jak Neoconi dovedou infiltrovat jak do Republikánské, tak Demokratické administrativy, a být potížisty v obou administrativách, je teď každodenní zázrak americké politiky!
My ale známe „Velký plán“ Neoconů. Oni jej publikovali. Je to opravdu plán, který byl nastíněn v mnoha zprávách vydaných v rámci (nyní zrušeného) Projektu pro nové americké století (PNAC), což je organizace vytvořená v roce 1997, a mnoho jejích zakladatelů se stalo prominentními členy Bush-Cheneyovské administrativy. Ti si změnili značku jako Zahraničně politická iniciativa a jako Nadace pro obranu demokracie a teď úspěšně prosazují vliv v Obama-Bidenově administrativě, nejvíce na ministerstvu zahraničí, kde k nim patří zvláště ti, co tam zanechala bývalá ministryně Hillary Clinton. Oni a jejich spojenci jsou hlavní silou za tou katastrofickou a nesourodou americkou zahraniční politikou, kterou vláda Spojených států prosazuje jak na Středním východě, tak ve Východní Evropě.
V podstatě je to plán, který má málo co společného se základními zájmy běžných Američanů, a všechno dělá jen s těmi různými jak zahraničními, tak domácími subjekty, mezi nimiž je nejprominentnější stát Izrael kvůli jeho vlivu na americkou domácí politiku, a také sunnitský stát Saúdská Arábie, kvůli její kriticky důležité roli při mezinárodním ovlivňování cen ropy. A je to rovněž plán, který dobře zapadá do zájmů vojensko-průmyslového komplexu, jenž potřebuje prostředí trvalé války k ospravedlnění ohromných obranných rozpočtů.
Takovýto plán je založen na starém principu „Rozděl a panuj“ (čili latinsky buď „Divide ut Regnes“ nebo také „Divide et Impera“). To občas vyžaduje vytvářet politický chaos tam, kde vládne stabilita. A rozdmýchávání žhavých ohnisek je tím, po čem Neoconi touží, aby tak dosahovali svých cílů. Na Středním východě to dělají tak, že foukají do plamenů dávného sektářského konfliktu mezi sunnitskými muslimy a šíitskými muslimy, aby svrhli s nimi se nepřátelící zavedené vlády a roztrhali země do menších a snadněji kontrolovatelných kousíčků, i když je lidská cena pro místní obyvatelstvo strašlivá.
Např., i když to může vypadat absurdně, aby Obamova administrativa vyzbrojovala a podporovala fanatické islamistické rebely v Sýrii, i když s nimi bojuje v Iráku pomocí dronů a Mariňáků, tak takováto bizarní politika se jeví v očích Neoconů racionální, pokud povede k tomu, aby se sunnité s šiíty vzájemně zabíjeli, a když se irácká země rozláme na kousky.
V Evropě Neoconi přesvědčili nechápavou Obamovu administrativu k vyprovokování a novému rozdmýchání staré Studené války a k novému zažehnutí napětí mezi Ruskem a Západem, jako k nezbytným krokům, které je nutno přijmout, aby se ztvrdil vliv USA na Evropskou unii (EU) a zařídilo se a nově se uchytilo rozšiřující se NATO jako kontrolovaná ofenzivní vojenská aliance, která může na vedlejší kolej odstrčit Spojené národy a ospravedlnit vojenský intervencionismus v zahraničí.
Ale protože plány Neoconů jsou často v konfliktu s dlouhodobými ekonomickými a politickými americkými zájmy, jak doma, tak v zahraničí, plánují Neoconi rozpoutat řetěz Amerikou sponzorovaných válek na Středním východě a ve Východní Evropě, což by mohlo vysvětlit, proč se současná Obamova zahraniční politika jeví jako tak nesourodá a vnitřně rozporuplná. Rozveďme to.
1- Zaprvé uvažme chaotickou situaci v Sýrii, Libyi a Iráku, kde mají dobře vyzbrojené islamistické milice dobrou pozici k destabilizaci zavedených vlád pomocí občanských válek, které by snadno mohly vést k jejich politické dezintegraci a k ekonomickému úpadku.
Avšak ač trvalý chaos v této ropou bohaté části světa může posloužit určitým politickým zájmům, zvláště těm izraelským, pro něž oslabení okolních islámských států nebo dokonce jejich rozdrobení do menších celků znamená geopolitickou výhodu, a i zájmům sunnitské ropou bohaté Saúdské Arábie, které přináší prospěch kořistit z vyšších cen ropy a z oslabení šíitských států na Středním východě (Íránu, Iráku a jejich spojence Sýrie), tak takové vojenské konflikty těžko poslouží zájmům amerických spotřebitelů a pracujících, a mohou dokonce ohrozit i obchodní zájmy velkých amerických ropných společností fungujících v regionu.
A opravdu vyšší ceny ropy jsou jednou z příčin za současnou relativní ekonomickou stagnací ve Spojených státech a v Evropě, zatímco možnost, že by islamističtí militanti mohli provést útoky na ropná pole v těchto zemích a převzít nad nimi kontrolu, působí proti zájmům amerických ropných společností.
To částečně vysvětluje, proč existuje konflikt požadavků vznášených na Obamovu administrativu od různých politických a ekonomických zájmů, a proč roste obtížnost v jejich uvádění do souladu bez ohledu na to, jak usilovně se president Obama snaží. To je tudíž ta zjevná nesourodost a vnitřní rozporuplnost v zahraniční politice.
Barack Obama občas jedná, jako kdyby úplně akceptoval agendu Neoconů na destabilizaci muslimských zemí na Středním východě ve prospěch Izraele a Saúdské Arábie. Proto jsme svědky finanční a vojenské podpory americké vlády pro teroristické organizace, co mají vyprovokovat „změnu režimu“ v Sýrii, jako to udělaly v Libyi. Jen vzpomeňte, jak se loni v září Obama podvolil doporučením jeho neoconských poradců, aby Sýrii, jejíž Assadova vláda je považována za blízkou k šíitskému Íránu, bombardoval, než mu došlo, že celé to ospravedlnění kabalistických spiklenců je jen operací pod falešnou vlajkou.
Občas jsou však ekonomické náklady takovéto nestability považovány za příliš vysoké a Obamu vyplaší natolik, že své neoconské poradce zklame, když váhá s plnou realizací machiavelistického plánu neoconů. Potom se president Obama stane cílem pro útoky médií Neoconů, která ho líčí jako slabého, „mimo realitu“, nezkušeného a nerozhodného, čímž tudíž přispějí k úpadku jeho popularity.
2- Zadruhé uvažte, tu novou Studenou válku, kterou se Neoconům povedlo zase rozdmýchat v Evropě svou agresivní politikou obkličování Ruska raketami a nepřátelskými sousedními zeměmi a za pomoci zrežírované „změny režimu“ na Ukrajině. Kdo profituje z tohoto obnovení napětí? Určitě ne běžní Američané ani běžní Evropané. Kořistí z toho budovatelé impéria a šmelináři se zbraněmi a všichni ti, co se živí lovem ryb v kalných vodách.
Závěr
Největším neštěstím je to, že president Barack Obama sám nebyl schopen stanovit vnitřně konzistentní a věrohodnou americkou zahraniční politiku a musel spoléhat na rady zdiskreditovaných Neoconů. Tudíž sám sebe a svou vládu uvrhl na milost různým vzájemně si odporujícím vlivům, které s ní občas cloumají od zdi ke zdi. Tomuhle se říká chybějící vize a neschopnost vůdcovství.
Možná, že pro Baracka Obamu není ještě příliš pozdě, aby se ve svém druhém volebním období stal sám sebou a přestal imitovat George W. Bushe a Dicka Cheneyho. Kvůli tomu by ale musel vyhodit všechny Neocony z mocenských pozic a od tvorby politik v administrativě. Pokud nemá dost kuráže, aby tohle udělal, tak se může ukázat, že bude jedním z nejhorších amerických presidentů, co kdy byli, stejně jako George W. Bush.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Prof. Rodrigue Tremblay
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
