Když ty zvláštní zájmy, které vytváří přímou agendu Evropské unie, nesouhlasí s členskými státy, tak začne být pravá povaha tohoto nadnárodního podniku bolestivě zjevná – tj. ukáže se diktatura speciálních zájmů protlačujících regionální politiku, ze které nemá prospěch žádný z jejich jednotlivých členských států. Snad na žádném příkladu to nelze ukázat jasněji než na sporu, který se vynořil kvůli stavbě ruského plynovodu Jižní proud, co má procházet Bulharskem, Srbskem, Maďarskem a Itálií. Tento plynovod znamená pro každou ze zemí, přes které prochází, spoustu přínosů stejně jako pro energetické trhy na kterémkoliv konci tohoto potrubí.
Pro lidi a vlády těchto zemí předurčených k prospěchu z tohoto plynovodu je tato dohoda atraktivní dlouhodobou investicí. Pro speciální zájmy, které EU vytvořily a v současnosti ji kormidlují, však naopak představuje přímou hrozbu jimi konstruované neustálé expanzi korporátně finanční hegemonie i za kolektivní hranice současné EU.
Pro hegemona prostě spolužití a spolupráce nejsou možnosti připadající v úvahu – a tak jim prospěch z Jižního proudu uniká. Ty speciální hegemonické zájmy naopak usilují o kontrolu svých vlastních potrubí a energetických trhů na jejich obou koncích, a to vidíme, jak se rozvíjí na několika frontách včetně i Projektu jižní koridor, který začíná v Ázerbájdžánu u Kaspického moře.
Expert na energetickou a zahraniční politiku Sinan Ulgen americkou vládou a koporátními-finančníky financovaného mozkového trustu Carnegie Europe si stěžoval na nesoulad mezi postoji Komise a jednotlivých členských států EU v článku v Anadolu Agency (AA) s názvem, „Ruský plynovod Jižní proud rozděluje EU,“ tvrzením:
[quote align="center" color="#999999"]
Hlavním starost dělá EU to, že Jižní proud zvýší jejich závislost na ruském plynu. Loni třetinu jimi spotřebovaného plynu dodalo Rusko. [/quote]
Článek v AA dále uvádí:
[quote align="center" color="#999999"]
I když Evropská komise projektu ruského Jižního proudu oponuje, určité země EU jako Rakousko a Itálie i tak pokračují s otevřenou podporou tohoto nejdražšího projektu plynovodu na světě, jehož cílem je při přepravě ruského plynu obcházet Ukrajinu.
Rusko v posledních dvou letech kvůli stavbě plynovodu Jižní proud podepisovalo bilaterální dohody s Itálií, Bulharskem, Srbskem, Maďarskem, Řeckem, Slovinskem, Rakouskem a Chorvatskem, a plynovod bude podle Moscow Times odhadem stát skoro US$40 miliard. Gazprom však nedávno oznámil, že ruší stavbu italské části tohoto potrubí.
Tyto dohody v prosinci Evropská komise shledala jako porušení proti-trustových zákonů EU. A v dubnu po ruské anexi Krymského poloostrova hlasoval Evropský parlament za zastavení projektu Jižní proud.[/quote]
AA rovněž citoval další korporátními finančníky financovaný mozkový trust Chatham House – jenž si také stěžoval na to, že si členové EU prosazují své vlastní zájmy v rozporu s diktátem Komise EU. Ta nevolená Komise EU zjevně prosazuje upřednostnění svých vlastních se zájmy zemí nesouvisejících geopolitických snah před snahami jednotlivých členských států a jejich příslušných obyvatelstev. A ty korporátními finančníky vydržované „mozkové trusty“ se zaměřují na tuhle „rozmíšku“ a upřednostňují agendu Komise EU před jednotlivými členy EU, které ta komise údajně reprezentuje, čímž tedy EU sama sebe odhaluje jako to, čím opravdu je, tj. jako nefunkční nadnárodní diktaturu.
A to, co se děje ve jménu EU v jejich institucích jako Komise EU, které takto přiznávají, že nereprezentují nejlepší zájmy nebo přání těch, o nichž tvrdí, že je reprezentují, se bohužel a možná i trochu neférově odráží na EU jako celku. Např., což je i části debaty o energii, současná EU podporuje ten režim, co si teď okupuje Kyjev a Ukrajinu, čímž poskvrnila celou Evropu, přestože mnohé členské státy EU se opatrně pokouší z toho uhýbat nebo i oponovat širší agendě, kterou Komise EU a další takoví protlačují.
Ač se EU předvádí jako bašta svobody, stability a prosperity, tak stejně čím dál tím víc vypadá spíše jako hegemonický blok, co diktuje, než že by jednala jako zástupce Evropského lidu. Ten slogan „Za Evropu jednotnou a svobodnou“ duní prázdnotou, když EU Komise začíná diktovat politiku jednotlivým státům a brání jim v pokroku, z něhož by měly prospěch jak jednotlivé národy, tak jejich lid.
V tomto světle se EU objevuje více jako konsolidující se autokratická a oligarchická moc nad regionem a jeho zdroji, než jako demokratická spolupráce mezi národy. Potom se sice slogan jako „Za Evropu jednotnou a svobodnou“ jeví jako výstižný pro Evropu, avšak jen z hlediska těch zvláštních zájmů, co usilují radši o kolektivní vyloupení regionu, než o vylupování národ po národu. Ta nefunkční a diktátorská povaha Komise EU a dalších aparátů v rámci tohoto nadnárodního bloku slouží jako dobře padnoucí příklad i jiným národům, které by snad usilovaly o sestavení svých vlastních aliancí – od asijských ASEAN-AEC (Asijská ekonomická komunita) až k regionálním aliancím mezi Ruskem, Čínou a s národy podél jejich periferií.
Ty aliance, k nimž patří závazky uzurpující národní suverenitu, nejsou vůbec žádnými aliancemi, nýbrž jde o hegemonické infiltrace speciálních zájmů, které by radši viděly, aby jim vesničané snesli své cennosti do společného sejfu, který oni pak najednou vyloupí, než aby musely ztrácet čas a trápit se vylupováním každého jednotlivého domu. Evropa se musí rozhodnout, zda bude pokračovat cestou vnitřního konfliktu se svými údajnými zástupci v EU, kteří kolektivně znehodnocují celé populaci její kultury a historie, nebo se reformuje EU na instituci, která umožňuje tandem spolupráce s národní suverenitou.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Tony Cartalucci
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: journal-neo.org