Dokumenty Edwarda Snowdena demaskují úzkou technickou kooperaci a volnou alianci mezi britskými, německými, francouzskými, španělskými a švédskými špionážními agenturami. Německá, francouzská, španělská a švédská zpravodajská služba, ty všechny si vyvinuly v posledních pěti letech metody masového dohledu nad internetem a telefonním provozem v úzkém partnerství s britskou odposlouchávací agenturou GCHQ. Hromadné monitorování se provádělo přes přímé napíchnutí světlovodných kabelů a přes rozvoj skrytých vztahů s telekomunikačními společnostmi.


Tato volná leč rostoucí aliance odposlouchávačů umožnila, aby zpravodajské agentury z jedné země pěstovaly spolupráci i s korporacemi v jiných, aby tak rozprostřely své vlečné sítě, jak tvrdí dokumenty GCHQ uniklé přes bývalého amerického zpravodajského kontraktora Edwarda Snowdena.

Tyto svazky rovněž objasňují vedoucí roli GCHQ, kterou hrála jako poradce svých evropských protějšků, když jim radila, jak obcházet zákony zaměřené na omezení dohledových pravomocí zpravodajských agentur.

Vlády Německa, Francie a Španělska reagovaly na zprávy, které od června přichází na základě svazků uniklých z Agentury národní bezpečnosti (NSA) přes Snowdena, a odhalují zachycování komunikace desítek milionů jejich občanů každý měsíc. Činitelé amerického zpravodajství tvrdili, že to masové monitorování prováděly bezpečnostní agentury těchto zapojených zemí a jen ho s USA sdílely.

Americký ředitel národního zpravodajství James Clapper v úterý Kongresu uvedl, že ti Evropané předvádějící své pobouření nad těmito zprávami jsou přinejmenším pokrytečtí. „Něco z toho mi připomíná klasický film Casablanca: ‚Můj Bože, tady snad probíhá hazard,‘“ řekl.

Švédsko, které v roce 2008 schválilo zákon umožňující své zpravodajské agentuře monitorovat přeshraniční emaily a telefonní komunikaci i bez soudního příkazu, bylo při této reakci relativně potichu.

Avšak německá vláda vyjádřila nedůvěru a hněv nad odhaleními ze Snowdenových dokumentů, k nimž patřil i fakt, že NSA monitorovala volání mobilem Angely Merkel.

Poté, co Guardian odhalil existenci programu GCHQ Tempora, při němž se tato agentura elektronického zpravodajství přímo napichovala na transatlantické světlovodné kabely, aby prováděla masový dohled, tak německá ministryně spravedlnosti Sabine Leutheusser-Schnarrenberger řeka, že to zní „jako hollywoodská noční můra,“ a varovala britskou vládu, že svobodné a demokratické společnosti by nemohly vzkvétat, pokud by státy zaštiťovaly takovéto jejich akce a „zahalovaly je tajemstvím.“

 

Evropští spojenci

Vypadá to, že při známkování evropských spojenců to byli Italové, kdo dopadli nejhůře. GCHQ vyjadřuje frustraci nad vnitřním třením mezi italskými agenturami a nad právními omezeními jejich aktivit.

„GCHQ měla určité diskuse zaměřené na CT (proti-terorismus) a na internet jak s agenturou zahraničního zpravodajství (AISE), tak s bezpečnostní službou (AISI), zjistila však, že italská zpravodajská komunita je roztříštěná a neschopná až neochotná spolupracovat jeden s druhým,“ uvádí zpráva.

Bulletin následující o šest měsíců později uvedl, že GCHQ „očekává reakci AISI na nedávný návrh na spolupráci – vypadá to, že Italové jsou sice dychtiví, ale právní překážky možná narušují jejich schopnost se zapojit.“

Ze Snowdenových dokumentů je jasné, že GCHQ se v internetovém věku stala svorníkem evropského zpravodajství, a nejen kvůli jejím úspěchům v tvorbě právně povolného prostředí pro její operace. Umístění Británie jako evropské brány pro mnohé z transatlantických kabelů a její privilegované vztahy s NSA učinily z GCHQ kriticky důležitého partnera evropských agentur. Tyto dokumenty ukazují, jak britští činitelé často lobbovali u NSA, aby sdílela data s Evropany, a aby uvolňovala svá bezpečnostní zařazení tak, aby tato data mohla být daleko více šířena. Ve zpravodajském světě to došlo mnohem dále, než se to dařilo v diplomacii, a Británie ze sebe udělala nepostradatelný most klenoucí se mezi americkými a evropskými špiony.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  theguardian.com