To, co Itálii tlačí do deprese, je měnová unie… Neexistuje jasnější obžaloba nefunkční povahy měnové unie… Zločinné. Itálie s Německem zjevně už dále nemohou sdílet stejnou monetární politiku EMU. Ergo, Německo by mělo proto z EMU vypadnout. Banca říká, že italská ekonomika během posledního kvartálu 2011 propadla o 0,5%. Letos se dále propadne o dalších 1,5%, aniž by se i v roce 2013 dosáhlo jakéhokoliv růstu. Tohle je přímý důsledek úchylné politiky pro-cyklického zbídačování uvalené Angelou Merkel a ECB – v proslulém Trichetském dopise – aniž by to bylo vyváženo monetárními a měnovými stimuly. – UK Telegraph / Ambrose Evans-Pritchard

Dominantní sociální téma: EU zrovna nefunguje. To je ale nepořádek. Kdo na to měl dohlédnout? (Dominantní sociální téma u Daily Bell je vždy propagandistická teze establišmentu, kterou se snaží mást veřejnost, a které se Daily Bell vysmívá.)

Analýza volného trhu: Jeden z našich oblíbených žurnalistů mainstreamu, Ambrose Evans-Pritchard, napsal na svém blogu v Telegraphu, že současná měnová unie EU Evropu zbankrotuje.

Vychází mu to. Je čím dál evidentnější, že má pravdu. Otázkou tedy je, proč na ní trvat? Tyto skutečnosti se vyjasňují v zemích tak zdeptaných jako Španělsko, Řecko a už i Maďarsko. Italský růst se zjevně ztrácí, píše, a tohle všechno je přímým důsledkem absurdních evropských „uskrovňujících opatření“.

Tato uskrovňující opatření mimochodem nejsou žádný přívažek k řešení, ale jsou základním opěrným kamenem přístupu EU. Evans-Pritchard referuje o dopisu od bývalého vrcholného bankéře z Evropské centrální banky ECB Jean-Claude Tricheta. Hledejte ho na Internetu a zjistíte, že v srpnu ho Reuters vysvětlily takto: „Evropská centrální banka od Itálie požadovala rozsáhlé reformy a opatření k fiskálnímu utužení.“

Trichet ECB nepovolí, hlásí Reuters, aby nakupovala dluhopisy potápějící se Itálie, dokud se vláda nezaváže k „uskrovnění“. Dopis s tímto požadavkem vydala Corriere della Sera. O tomto dopise byly povídačky, nebyl však potvrzen. Reuters k tomu dodala následující:

Trichet a Draghi na ministerského předsedu Silvia Berlusconiho naléhali neobvykle jasnou a otevřenou řečí, aby učinil hluboké reformy včetně otevření veřejných služeb, uvolnil pravidla dohadování o mzdách a najímání pracovníků i jejich vyhazování a k tužšímu ořezání deficitu.

Uváděli, že cílem vlády by mělo být sražení deficitu na 1 procento hrubého domácího produktu do roku 2012 a vyrovnaný rozpočet do roku 2013, tedy rok před stanoveným rozvrhem, „a to hlavně krácením výdajů.“ Končilo to: „Věříme, že vláda přikročí ke všem potřebným krokům.“

Ta uskrovňující opatření, jak už jsme často zmiňovali, nejsou ničím jiným než určitým způsobem tlaku mocenských elit anglosféry na rozdrcení nezávislých evropských států. Bruselští byrokraté mají zaznamenanou historii tvrzení, že eurokrize by se mělo využít k protlačení „užších“ svazků.Vidíme tu příčinu a následek. Není pochyb, že lidé na vrcholu EU přesně ví, co je za tím. Vždyť oni vypracovali politiky EU, ekonomiku a další.

To je ale jen povrchní analýza. Provedeme-li hlubší tak, jak už jsme dlouho poukazovali, že mocenská elita anglosféry má záměr využít současné krize k neustálému prohlubování a rozšiřování ekonomických těžkostí.

V jejich zájmu je REÁLNÁ deprese, a tento náš názor je založen na myšlence, že „oni“ chtějí realizovat světovou vládu a jedinou světovou měnu. Zní to paranoidně jen, dokud člověk nezačne uvažovat o samotném centrálním bankovnictví. Z hrstky takových bank ve 20. století se centrální banky v 21. století rozrostly na stovky.

Jednou z prvních finančních změn, která byla v Iráku a Afghánistánu realizována, jakmile je převzalo NATO, bylo vytvoření centrálních bank. Je to snad náhoda? Nikoliv, není.

Historie nám ukazuje, že existuje maličká skupinka rodin centrálních bankéřů, kteří tento rozsáhlý aparát kontrolují. A historie nám také ukazuje, že tyto rodiny nikdy nebyly ze svých mocenských křesel svrženy. Oni a jejich přívrženci a družiníci zjevně řídí světovou finanční komunitu.

Jejich cílem je viditelně Nový světový řád (New World Order) – a my zde opět dost jasně vidíme, jak byl během minulého století konstruován. Existuje hromada globalistických organizací, které se pozdvihují, aby chvatně promluvili o neexistenci globální komunity.

Když to ale člověk bedlivě sleduje, uvědomí si, že takovýto druh vývoje, o jaký ti muži na vrcholu usilují, se nerealizuje snadno a čistě. Obvykle to vyžaduje ekonomické krize a snad i válku či několik válek, aby se vytvořila ta žádoucí „změna“. To je přesně to, co nám „usměrňovaná historie“ 20. století ukazuje.

A tak zase máme tušení, že chtějí a usilují o depresi, a to globální. Ve skutečnosti toho není tak moc, co potřebují udělat, protože jak věříme ta přichází i sama. Cykly boomů a propadů centrálních bank ji garantují. Nejdříve začala klopýtat Amerika, pak Evropa a teď, dříve či později to bude Čína.

Samozřejmě, že s takovou celosvětovou depresí se musí zacházet delikátně. Trik je v tom vytvořit ekonomický propad, aniž by to ve větším měřítku mělo dopad na tahouny globální vlády. Jedním z nich je Evropská unie.

Ve skutečnosti si myslíme, že ti u moci už byli nuceni obětovat britsko-evropské vztahy, aby udrželi tu širší šarádu „krize“ EU. Je tomu tak, protože z našeho hlediska je určitým způsobem horší, než se čekalo, a způsobila pozdvižení na Internetu.

Je to Internet – Internetová reformace – jak to nazýváme – která vrhla jasné světlo na usměrňování historie mocenskou elitou ve 20. století a na tyto pokračující manipulace v 21. století. Internet je proces, nikoliv epizoda, pro mocenskou elitu je téměř nemožné se s ním konfrontovat a kontrolovat jej, přinejmenším nějak prozatím.

A tudíž, jako vždy, vše, co ta elita dělá, se musí v jistém smyslu ospravedlnit. A dále musí udržet krok po úzké linii mezi zhoršením a prohloubením finanční krize a rozpoutáním dalšího rozpadu samotné EU.

Nedávný rozkol mezi Británií a EU ohledně finančních regulací – ačkoli z velké části jen jako divadélko – byl pro nás skutečným důkazem, že mocenská elita anglosféry ztrácí nad Euro-dialogem kontrolu. Záměrem je využít současné krize k utažení sevření EU, ne k jejímu rozpadu.

Jak už jsme psali, ten hodně vytrubovaný rozkol, je z větší části úlitba veřejnému mínění, a je to významná korekce. Ten vkládaný mem se jim už začíná drolit, stejně jako se to stalo už i s memem o globálním oteplování a s válkou proti teroru a dokonce i samotným centrálním bankovnictvím. (Mem je ve společenském povědomí se šířící a replikující představa tvořící myšlení dané kultury – něco jako gen, šířící se v genomu druhu.)

Záměrem pro EU je evidentně a zjevně do praxe uvést scénář MMF. Trvat na vyšších daních, ponížení sociálních služeb a umožnění, aby si Západní korporace za šesták ve frcu skoupili hodnotná veřejná aktiva. Během tohoto procesu budou zdrceny celé společnosti a střední třída – trvalý nepřítel elity – bude zotročena.

Teď v éře Internetu uvidíme, jak úspěšný ten zjevný plán destrukce světové ekonomiky bude. Měli bychom to sledovat se zájmem, zvláště abychom viděli, zda EU přežije relativně neporušená nebo zda se mírně či radikálně v této pračce srazí.

Závěr: Toto bude, jak tvrdíme, další komentář samotné internetové reformace s dopadem, který to bude mít na plány na jeden svět od těch u moci. Lakmusová papírek? Přinejmenším referendum.

 

Zdroj: http://thedailybell.com/3519/Another-Failure-for-the-Elites-as-the-EU-Sinks