Za zády veřejnosti se již dlouhá desetiletí provádí experimenty umožňující ovládání lidského chování. Elektrická stimulace mozku, elektromagnetické a radiofrekvenční záření, mikrovlny… Pojďte se s námi podívat, jak vznikala a vyvíjela se tzv. psychocivilizovaná společnost. (Foto: Shutterstock)

Když v roce 1951 zahájily americké tajné služby práci na projektu Artichoke, stanovily si mimo jiné tyto cíle: „Můžeme získat informace od nějaké osoby proti její vůli a bez jejího vědomí? Můžeme ovládnout lidského jedince natolik, že bude poslouchat naše rozkazy proti své vůli, a dokonce v rozporu s tak základními přírodními zákony jako je pud sebezáchovy?“

Tento výzkum byl od počátku co nejpřísněji utajován. The New York Times v roce 1977 citoval i jinou zprávu CIA, ve které se psalo: „Mnoho fází výzkumu ovládání lidského chování vyžaduje vysoký stupeň utajení. Profesionální pověst výzkumných pracovníků zaměstnaných mimo agenturu je ohrožena, protože cíle takového výzkumu jsou širokou veřejností považovány za nemorální nebo protizákonné.“

Pohodlně se usaďte a přehrajte si celý text:

K těmto zveřejněním v americkém tisku došlo v důsledku skandálu, který způsobilo zneužití pacientů montrealské psychiatrické léčebny Allan Memorial Institute v druhé polovině 50. let. Aniž by o tom byli informováni, byli pacienti používáni k pokusům s drogami a různými drastickými psychologickými metodami inspirovanými rafinovaným mučením vězňů nucených k přiznání před sovětskými procesy z 30. a 50. let. Mimo jiné byli uzavíráni do naprosté izolace, kde byli zbavováni i možnosti smyslového vnímání. Zůstat bez vnějších podnětů má pro lidskou psychiku zničující účinky.

Když v roce 1972 dospěla CIA k závěru, že se bývalým pacientům této léčebny podaří zahájit soudní řízení, pokusila se skandálu zabránit tím, že vydala pokyn ke zničení všech záznamů o projektu MKULTRA, jehož součástí bylo mučení pacientů montrealské léčebny. Kromě poškození pověsti hrozilo léčebně i vyzrazení dalších podprojektů, na kterých v rámci projektu MKULTRA pracovala.

VYUŽITÍ POZNATKŮ K VÝVOJI BUDOUCÍCH NÁSTROJŮ AGENTURY V OBECNÝCH OBLASTECH OVLIVŇOVÁNÍ LIDSKÉHO CHOVÁNÍ A POMŮCEK K VÝSLECHŮM

Příkaz ke zničení záznamů ale nebyl proveden důsledně. V roce 1989 vydal Gordon Thomas o tomto výzkumu CIA knihu Cesta k šílenství – pravdivý příběh o tajném výzkumu CIA zaměřeném na ovládnutí mozku a zneužití lékařství, která byla založena i na informacích, které se dostaly na veřejnost díky tomu, že nebyly zničeny finanční záznamy o projektu MKULTRA. Tak se svět dozvěděl i o pokusech, při kterých bylo používáno elektrické stimulace mozku k dálkovému ovládání psů, kteří měli mít na těle připevněny trhaviny a fungovali jako dálkově ovládané bomby, a koček, které měly fungovat jako dálkově řízená odposlouchávací zařízení.

Zvířata pod proudem

Při vědeckých pokusech s elektrickou stimulací mozku bylo dosahováno pozoruhodných výsledků, které dávaly CIA mnohem větší naději na ovládnutí lidského chování než používání chemikálií, jakými jsou drogy. Signály v nervových vláknech mozku a celého těla probíhají jako slabé elektrické impulsy, které jsou při přechodu z jednoho vlákna do druhého převáděny chemickými reakcemi. To otevírá cestu jak k chemickému, tak k elektrickému ovládání činnosti mozku. Už ve 30. letech zaváděl W. R. Hess do mozků zvířat tenké drátky, elektrody, do kterých pouštěl kmity slabého elektrického proudu. Výsledkem byly reakce podobné těm, které normálně vyvolávají smyslové vjemy nebo děje probíhající v organismu.

V roce 1987 vydal americký autor John Ranelagh knihu s názvem Agentura, vzestup a pád CIA, kde citoval zprávu o průběhu prací na podprojektu 94 projektu MKULTRA z roku 1960: „Byl dokončen počáteční biologický výzkum technik a rozmístění mozkových center, nezbytný k tomu, aby bylo možno ovlivňovat a řídit zvířata.“

V memorandu řediteli CIA z dubna 1961 se už psalo: „V současné době si myslíme, že nemáme daleko k tomu, abychom zbavili chyb prototyp systému, jehož pomocí je možné vodit psy po určitých trasách v terénu, které jsou z dohledu operátora… Dr. (jméno vymazáno) zahajuje práci směřující k využití těchto našich poznatků k vývoji budoucích nástrojů agentury v obecných oblastech ovlivňování lidského chování, nepřímého ohodnocování subjektů a pomůcek k výslechům.“

V roce 1969 zveřejnil Jose Delgado, španělský profesor fyziologie, pracující v té době na špičkové americké univerzitě v Yale, knihu Fyzikální ovládání mozku, na cestě k psychocivilizované společnosti, která shrnovala výzkumy vědců pracujících v oboru elektrického podněcování mozkové činnosti. Vědcům se v té době už podařilo zmapovat vztah různých míst v mozku k činnostem, funkcím a po‐ citům lidí i zvířat. Býk při stu elektrických impulsů do daného místa v mozku stokrát zabučel. Dráždění pohybového centra v mozku kočky kmity elektrického proudu o intenzitě 1,2 miliampéru způsobilo, že kočka zvedla zadní nohu nad podlahu, při intenzitě 1,5 miliampéru zvedla nohu asi o 4 cm, při 1,8 miliampéru až nahoru a při 2 miliampérech zvedla nohu i během skoku a špatně dopadla. Když experimentátoři požádali člověka, u kterého bylo stimulováno ohnutí ruky, aby ji narovnal, řekl: „Myslím, že vaše elektřina je silnější než má vůle.“ Elektrickým podněcováním mozkových center byl ovlivněn rytmus dýchání, tep srdce (který byl i zastaven), vyměšování žaludečních šťáv, funkce většiny vnitřností i velikost očních panenek. Bylo vyvoláno mračení, otevírání očí a úst, žvýkání, zívání, spánek, závratě, vyměšování i epileptické křeče. Vysílání elektrických impulsů do mozkových center vyvolávalo i cílevědomé jednání. Když bylo u uspané kočky vyvoláno lízání, provedla ho jen mechanicky, v bdělém stavu ale hledala něco, co by mohla lízat.

Když byla elektrická stimulace mozku zaměřena do nadřazenějších mozkových center, byly vyvolány celé komplexy pohybů. Stimulovaná opice se zvedla od jídla a začala chodit vždycky, když bylo zahájeno podněcování, a kdykoli bylo přerušeno, znovu si sedla k jídlu. Jiná opice zopakovala 20tisíckrát stejný sled činností. Podněcování míst v mozku, kde se soustřeďují city a pocity, vedlo k rozhodnutím.

ELEKTRICKÁ STIMULACE LIDSKÉHO MOZKU JE KLÍČEM NEJEN K OVLÁDNUTÍ JEDINCE, ALE K VYTVOŘENÍ „PSYCHOCIVILIZOVANÉ SPOLEČNOSTI“

Pasivní, deprimovaná žena, u které bylo stimulováno centrum vzteku, roztrhala kus papíru a potom řekla: „Chtělo se mi vstát a trhat. Neovládla jsem se.“ Stejně byla vyvolána i úzkost a její sílu bylo možné ovládat otáčením knoflíku, který ovládal intenzitu elektrického proudu. U opice bylo zastaveno i mateřské chování k jejímu novorozeněti. Při podněcování center slasti nabízely pacientky terapeutům manželství. Když byl podněcován limbický systém v mozku, ochabla u pacientů bdělost, ztráceli přehled a schopnost myslet. Často se začali svlékat nebo tápat a po skončení stimulace si na to nevzpomínali. Že je snadné napojit lidské vynálezy na živé organismy, dokumentuje pokus, při kterém byly do vnitřního ucha kočky umístěny elektrody, které byly spojeny se zesilovačem a reproduktory. Vnitřní ucho kočky potom fungovalo jako mikrofon a z reproduktorů se ozývala slova šeptaná do ucha kočky. John Stanton Yeomans v knize Základy mozkové stimulace z roku 1990 uvedl opačný postup, kdy byly prostřednictvím elektrod vysílány do mozkového centra zraku ne‐ vidomých zrakové vjemy Braillova písma, které se naučili číst. John Stanton Yeomans v knize napsal, že elektrickým podněcováním mozku mohou být vyvolány stovky reakcí, včetně komplexních myšlenek.

Lidé s opaskem

Jose Delgado získal světovou proslulost tím, že se s malou černou skříňkou postavil proti býkovi a nejdřív ho stisknutím jednoho knoflíku rozzuřil natolik, že na něj zaútočil, a když doběhl skoro až k němu, stisknutím druhého knoflíku ho zastavil. V závěru své knihy napsal: „Naděje, že nová moc získaná vědou o chování se omezí na vědce nebo nějakou dobročinnou elitu, nevzbuzuje ani dávná, ani ne‐ dávná minulost… Ovládání lidského chování bude postupovat rychle vpřed, jak v metodologii, tak v možnostech použití.“ Sám proto navrhl využití těchto nových poznatků k vytvoření „psychocivilizované společnosti“.

Gordon Thomas využíval k získávání informací pro svou knihu, kromě dokumentů uvolněných podle zákona o svobodném přístupu k informacím, i rozhovory s bývalými pracovníky CIA. Dozvěděl se tak, že koncem června 1972 vedoucí odboru výzkumu CIA vzrušeně sděloval jejímu řediteli, že v dlouho‐ dobé perspektivě byla nalezena odpověď na problém ovládnutí lidského mozku, že elektrická stimulace lidského mozku je klíčem nejen k ovládnutí jedince, ale k vytvoření „psychocivilizované společnosti“, ke světu, kde každá lidská emoce, počitek, touha, může být ovládána elektrickou stimulací mozku. Taková vize ovšem nemohla být postavená na zavádění elektrod do mozku. Podle Gordona Thomase vyvinula CIA už v roce 1972 tzv. Schwitzgebelův přístroj. Jako anténa fungoval tzv. „přenašeč‐posilovač chování“ připevněný na opasku, který přijímal signály z rádiového modulu, předával je do mozku a vysílal zpět signály z mozku.

ČLOVĚK MŮŽE BÝT NAPADEN A ZBAVEN SVOBODY SVÉHO ROZHODOVÁNÍ NEBO DOKONCE ZABIT NA DÁLKU PŮSOBENÍM ELEKTROMAGNETICKÉ ENERGIE

Tok signálů byl řízen a zpracováván přes počítač. Přístroj byl schopen zaznamenávat všechny fyziologické a neurologické znaky u člověka vzdáleného až 400 m. Za vlády prezidenta Reagana se údajně uvažovalo o budoucím používání přístroje s větším dosahem ke sledování propuštěných vězňů. Tady už ale rozhodně nešlo o zavádění elektrod do mozku. Schwitzgebelův přístroj zjevně zachycoval elektromagnetické vlny, které vycházely z mozku v důsledku jeho činnosti, a vysílal do něj vlny, které měly korigovat jeho činnost. Lidé, kteří měli sklony k násilnému chování, by tak například mohli být před útokem zastaveni podobně jako býk, kterého předváděl Jose Delgado.

Elektromagnetické úmrtí?

V roce 1995 vydali syn amerického kongresmana Nick Begich a novinářka Jeane Manning knihu o americkém anténním systému HAARP. Citovali v ní zprávu o konferenci svolané v roce 1986 americkým generálním prokurátorem, kterou vydal americký Národní ústav spravedlnosti. Ve zprávě se mimo jiné psalo: „Účastníci také diskutovali o použití různých vlnových délek a forem elektromagnetické energie jako nesmrtonosné zbraně. V této oblasti byly provedeny ve značném rozsahu předběžné výzkumy… Jeden účastník konference uvedl, že vědecké poznání lidské fyziologie dosáhlo takové úrovně, že bude brzy možné zasáhnout specifické fyziologické systémy specifickými frekvencemi elektromagnetického záření k dosažení mnohem jemnějších a přesněji vypočitatelných účinků, než jakých se zatím dařilo dosáhnout fotickým podněcováním.“ Fotickým podněcováním tu bylo myšleno ovlivňování činnosti mozku vysíláním světelných signálů ve frekvencích činnosti mozku, které je dnes známé z používání psychowalkmanů.

Představa, že je možné dosáhnout elektromagnetickým zářením stejných účinků, jakých bylo dosahováno pomocí elektrické stimulace mozku, je děsivá, protože znamená, že kterýkoli člověk může být kdykoli napaden a zbaven svobody svého rozhodování nebo dokonce zabit na dálku působením elektromagnetické energie. Podívejme se, jak vysoká je pravděpodobnost, že takové útoky jsou proveditelné.

Elektrické fungování lidského mozku

Každý dneska ví, že elektroencefalograf zachycuje hlavní mozkové frekvence, které se mění podle toho, jestli člověk spí nebo bdí nebo se soustřeďuje na nějakou práci. Změny polarizace neuronů, které elektroencefalograf zachycuje na povrchu kůže, jsou vyvolány činností neuronů v mozku. Elektroencefalograf ale zachycuje jen frekvenci, která momentálně převažuje v celkové mozkové činnosti. Když v činnosti neuronů hlavně na povrchu mozku převažují nervové vzruchy, které se opakují méně než čtyřikrát za vteřinu, zachycuje elektroencefalograf frekvenci 4 hertzů a člověk spí. Když člověk zavře oči a nic nedělá, zachycuje elektroencefalograf frekvence od 8 do 13 hertzů a člověk odpočívá, při soustředění na nějakou činnost pak v mozku převažují frekvence od 14 do 40 hertzů.

Řekli jsme, že elektroencefalograf zachycuje činnost neuronů v mozku. Zdrojem změn polarizace neuronů, které elektroencefalograf zachycuje, jsou membrány neuronů. Při nervovém vzruchu na nich dochází ke změně elektrického napětí mezi jejich vnitřním a vnějším povrchem. Uvnitř neuronů je tekutina, ve které se pohybují částice, které buď přijaly, nebo ode‐ vzdaly elektron, a proto mají buď kladný, nebo záporný náboj. Těmto částicím se říká ionty a kapalině, která je jimi naplněna, se říká elektrolyt. Ke změně napětí mezi povrchy membrány neuronů dochází přesunem kladně nabitých iontů z povrchu membrány, kde převažuje kladný náboj, do vnitřní části mem‐ brány, kde převažuje záporný náboj. Při nervovém vzruchu se po neuronu šíří tok negativně nabitých iontů, který může vyvolat další nervové vzruchy na membránách dalších neuronů. Při vyvolávání těchto elektrických proudů spolupůsobí i chemické reakce, ale tok elektrických proudů je pro činnost neuronů a celého mozku klíčový.

Tělo funguje jako anténa

V roce 2014 zveřejnili čínští vědci Shuo Li, Sucheng Li, Anwar, Shahzad, Fa Tian, Weixin Lu a Bo Hou v akademickém časopise experiment, v jehož zadání zdůraznili význam jejich experimentu pro studium „vzájemného působení mezi elektromagnetickými vlnami a biologickými tkáněmi, které mají vysoký obsah vody a významnou koncentraci iontů“. K experimentu použili roztok soli. Sůl má chemickou značku NaCl a obsahuje tedy atomy chlóru a sodíku. Ionty obou těchto atomů hrají významnou roli při vyvolávání nervových vzruchů. Experiment pro‐ kázal, že tento elektrolyt je vodivý pro mikrovlny.

BĚHEM POKUSŮ RŮZNÝCH VĚDCŮ MIKROVLNY VYVOLALY U PSŮ, KOČEK, KRÁLÍKŮ, KRYS A ŽAB DESYNCHRONIZACI ZÁKLADNÍHO RYTMU V MOZKU

Pokud tedy budou do „elektrolytu“ v nervových vlák‐ nech pronikat mikrovlny pulsované ve frekvencích nervové činnosti, bude na membrány axonů, které mají v nervovém systému řídící funkci a reagují vyvoláváním nervových vzruchů na změnu elektrického napětí, přicházet elektrický proud v těchto frekvencích, a tento proud bude vyvolávat nervovou činnost ve frekvenci pulsů vysílaných mikrovln. „Elektrolyt“ v nervových vláknech tedy, pokud do něj vlny proniknou, bude fungovat jako anténa.

To ve své studii o citlivosti lidského organismu na elektromagnetické záření, zveřejněné na internetu, potvrdila i americká organizace MCS America bojující proti znečišťování životního prostředí škodlivinami. V její studii se píše: „Tělo může přijmout signál a proměnit ho v elektrické proudy stejně jako anténa rádiového přijímače nebo mobilního telefonu. Tyto proudy jsou neseny ionty plynoucími živými tkáněmi a žilami… Když tyto proudy narazí na buněčné membrány, které jsou normálně elektricky nabité, snaží se vibrovat současně s proudem.“

Vědecké pokusy a patenty

Mikrovlny se rozhodli pro své experimenty používat i vědci, kteří začali zkoumat vliv elektromagnetického záření na lidské a zvířecí organismy. Důkaz o působení elektromagnetických signálů na jednotlivé neurony publikoval v roce 1975 H. Wachtel v časopise Letopisy newyorské akademie věd. Celý tento více než 500stránkový svazek je věnován konferenci „O biologických účincích neionizujícího záření“. Úvodní slovo na konferenci měl kapitán Paul Tyler, který byl od roku 1970 do roku 1977 ředitelem elektromagnetického výzkumu amerického vojenského námořnictva. Ve svém vystoupení mimo jiné přemlouval vědce, aby do svých výzkumných týmů přibrali psychology. V pokusu H. Wachtela vyvolaly mikrovlny činnost jednotlivých neuronů. Robert Becker v knize Křižující proudy uvádí práci A. Liboffa, podle které je možné zastavit elektromagnetickým zářením i proces dělení buňky ve chvíli, kdy se obě buňky oddělují. Mikrovlnami se podařilo ovlivnit i základní mozkové rytmy, které jsou zachycovány elektroencefalografem. Řada vědců zopakovala se stejným výsledkem pokus, při kterém mikrovlny vyvolaly u psů, koček, králíků, krys a žab desynchronizaci bazálního rytmu v mozku.

Publikace Světové zdravotnické organizace o účin‐ cích mikrovln na živé organismy z roku 1981 uvádí řadu příkladů působení tohoto záření na vyměšování vnitřních žláz, chemii krve, genetiku, vývoj organismů i chování zvířat. V publikaci se uvádí, že první studie o účincích těchto kmitočtů na člověka byly zpracovány v 50. letech v Polsku, Československu a SSSR. Výzkum proběhl na klinikách a v průmyslovém pracovním prostředí a jeho autoři (Baranski, Czerski, Marha, Presman) dospěli k závěru, že mikrovlny mohou u člověka vyvolat bolesti hlavy, tě‐ lesnou slabost, závratě, nevyrovnanou náladu, zmatek a nespavost. Ruský akademik A. S. Presman uváděl ve své knize z roku 1968 Elektromagnetická pole a živá příroda pokus S. Turlygina z roku 1937, při kterém mikrovlny vyvolávaly u lidí pocity ospalosti a ochablosti.

Ross Adey, jeden z nejuznávanějších odborníků na vliv elektromagnetických signálů na mozek, který odmítá hovořit o vojenských výzkumech, na kterých se podílí (to přiznal i během své návštěvy v České republice), zveřejnil v roce 1974 výsledky pokusů, při kterých mikrovlny o kmitočtu 147 MHz, pulsované v 6–10 Hz, a mikrovlny o kmitočtu 450 MHz, pulsované v 16 Hz, zvýšily odplývání kalcia z nervových buněk. Pokus byl potom opakován různými vědci s výsledky, při kterých se účinné frekvence pulsů lišily jen podle rozdílné intenzity zemského magnetického pole v místech, kde byly pokusy prováděny. Robert Becker, který byl dvakrát nominován na

ODPLÝVÁNÍ KALCIA Z NEURONŮ, A TÍM SNÍŽENOU SCHOPNOST SOUSTŘEDĚNÍ, MŮŽE VYVOLAT I ZÁŘENÍ MOBILNÍCH TELEFONICKÝCH SÍTÍ

Nobelovu cenu za práci v tomto oboru, napsal ve své knize Elektrické tělo, elektromagnetismus a základy života, že Ross Adey veřejně vyjádřil své očekávání, že toto odplývání kalcia by mělo u lidí znemožnit soustředění na komplexní úkoly, vyvolat poruchy spánku a i jinak měnit fungování mozku. Britský vědec Andrew Goldsworthy varoval, ve studii zveřejněné na internetu, že odplývání kalcia z neuronů, a tím i sníženou schopnost soustředění v důsledku nadbytečné aktivity neuronů, může, kromě dalších problémů, vyvolat i záření mobilních telefonických sítí.

Elektromagnetické zdrogování

O schopnosti elektromagnetických signálů pře‐ konat působení drog nebo chemikálií v mozku svědčí pokus McAffeeho z let 1961, 1962 a 1971, při kterém ozařování hlav krys mikrovlnami vedlo po pěti minutách k jejich probuzení z narkózy. Jeho pokus citoval v roce 1978 James C. Lin v knize Sluchové účinky mikrovln a aplikace. Na konferenci „O nastupující elektromagnetické medicíně“ v roce 1990 prezentoval B. Servantie svůj pokus z roku 1984, při kterém zjistil, že krysy, vystavené po dobu 10 až 15 dnů mikrovlnám pulsovaným v 500 Hz, byly výrazně odolnější proti paralyzujícím jedům typu kurare.

Na vzájemné působení chemikálií a elektrických proudů v mozku, vyvolaných mikrovlnami, se za‐ měřili i američtí vojenští výzkumníci. Ve zprávě o biotechnologii amerického vojenského letectva z r. 1982, kterou ve své knize citovali Nick Begich a Jeane Manning, se píše: „S použitím relativně nízké úrovně radiofrekvenčního záření může být možné vystavit velká vojenská seskupení extrémně rozptýleným množstvím biologických nebo chemických látek, ke kterým by byla neozářená populace imunní.“ Zpráva tedy zřejmě před‐ pokládala, že radiofrekvenčním zářením je možné zesílit působení chemických nebo biologických látek v těle. K tomuto předpokladu mohl posloužit i poznatek Allena Freye, o kterém psal v knize Elektrické tělo Robert Becker, že elektromagnetickým zářením je možné oslabit bariéru mezi mozkem a krví, která zabraňuje přístupu jedů do mozku.

V roce 1985 řekl kapitán Paul Tyler redaktorce časopisu OMNI: „Mnoho věcí, které se dají dokázat chemicky, se pravděpodobně dá provést i elektro‐ magneticky. Se správným elektromagnetickým polem byste mohla vyvolat stejné účinky, jaké vyvolávají psychoaktivní drogy.“

Vycházel přitom zřejmě z práce anglické doktorky Pattersonové, o které mluvil při své přednášce na konferenci „O nastupující elektromagnetické medicíně“. Dr. Pattersonová používala lebečního elektrického stimulátoru, který byl plně programován a zautomatizován pro různé skupiny drog, jejich kombinace a dlouhodobější abstinenční syndromy jako je deprese a nespavost.

Klamání všech smyslů

Ruský akademik Presman v knize Elektromagnetická pole a živá příroda vyslovil teorii, že elektromagnetické signály mají pro živou hmotu „informační význam“.

Psal: „Signál, nesoucí informaci, vyvolává v systému pouze přerozdělení energie, řídí procesy, které v něm probíhají.“

Naznačil tak, že je možné dosáhnout elektromagnetickým zářením stejných účinků jako elektrickou stimulací mozku. Na elektromagnetické ovládání mozkových činností se ve své další práci soustředil i Jose Delgado. V roce 1985 předvedl redaktorce časopisu OMNI Kathleen McAuliffe ve své laboratoři ve Španělsku, kam se vrátil z působení v USA, jak dokáže elektromagnetickými signály uspat nebo nabudit k aktivitě opici nebo uprostřed boje zklidnit rybu.

A. S. Presman ve své knize uvádí i vývoj vědeckých poznatků o vyvolávání zrakových halucinací elektromagnetickým zářením. Už v roce 1893 si Francouz D‘Arsonval všiml, že působením elektromagnetického pole může u člověka vzniknout vjem záblesku světla. V dalších letech došla ke stejnému závěru řada dalších vědců. V roce 1960 pak T. Jaski vyvolal působením mikrovln u lidí jednoduché zrakové halucinace. V roce 1985 aplikovali tuto technologii na moderátora americké televizní stanice CNN v televizním vysílání američtí vědci William Van Bise a Elisabeth Rauscher.

V roce 1961 zveřejnil americký vědec Allan H. Frey výsledky pokusů s vysíláním zvuků do mozku prostřednictvím mikrovln na vzdálenost až několika set metrů. Tyto zvuky slyšeli jak zdraví lidé, tak neslyšící. Slyšené zvuky – bzučení, tikání, syčení nebo klepání – se měnily podle toho, jak se měnily parametry vysílače – zejména kmitočet vysílaných pulsů a délka trvání jednotlivých pulsů. V komentáři k pokusu A. Frey psal, že dalšími změnami parametrů vysílače vyvolal u lidí vjem prudkého úderu do hlavy nebo pocit mravenčení. Jeho pokus potom zopakovala řada dalších vědců se stejnými výsledky. W. A. Guy, J. C. Lin, C. K. Chou a D. Christensen zveřejnili v roce 1975 v časopise Anály newyorské akademie věd pokus, při kterém tento experiment rozšířili o pokus s kočkami. Kočky byly uspány, paralyzovány léky a napojeny na dýchací přístroj. Když byly jejich nervové soustavy takto sterilizovány, byly elektrodami zaznamenávány reakce neuronů v jejich mozku na normální zvuky a „elektromagnetické“ zvuky. Tyto reakce se shodovaly a zmizely, když bylo přerušeno spojení mezi hlemýžděm (kochleou) a zbytkem mozku. „Elektromagnetické“ zvuky tedy vyvolávaly reakce nejspíš v tzv. hlavovém neuronu v hlemýždi (kochlee) kočky.

Státní tajemství

Po těchto objevech si americká armáda a tajné služby uvědomily jejich možné vojenské a civilní využití a další výzkumy v tomto oboru byly utajeny. Ke zveřejnění pokročilejšího pokusu s vysíláním „elektro‐ magnetických“ zvuků do mozku už došlo jen nedopatřením. Don R. Justesen použil v roce 1975 v článku o vlivu mikrovln na chování živých bytostí v časopise American Psychologist výsledek pokusu, který mu telefonicky sdělil jeho kolega J. C. Sharp, který pracoval na vojenském projektu amerického vojenského námořnictva nazvaném Pandora, který byl oficiálně určen k výzkumu radiofrekvenčního záření, které bylo vysíláno na americké velvyslanectví v Moskvě od 60. do 80. let minulého století. Don R. Justesen ve svém článku psal, že si Joseph C. Sharp a jeho kolega nechali do mozku vysílat mikrovlnami zpracovanou nahrávku vyslovených číslic od 1 do 9 a rozeznávali je. O tom, že byl systém mikrovlnného přenosu řeči do mozku později přiveden k dokonalosti, svědčí dokument, který se objevil v roce 1997 na webové stránce amerického Ministerstva životního prostředí. Na stránce byl projekt „Komunikace prostřednictvím mikrovlnného sluchového účinku“ popsán jako „revoluční technologie, která nabízí radiofrekvenční komunikace s nízkou pravděpodobností zachycení“ a konstatovalo se, že „proveditelnost systému byla potvrzena jak s použitím laboratorních systémů o nízké intenzitě, tak s vysoce výkonnými vysílači“.

V lednu 2007 se toto téma objevilo dokonce v americkém vládním deníku Washington Post, který psal v článku Hry s mozkem, že v roce 2002 patentovala výzkumná laboratoř amerického válečného letectva technologii, která umožňuje vysílání slov do mozku pomocí mikrovln, a že na základě žádosti podle zákona o svobodě informací bylo zveřejněno, že patent byl založen na experimentech s lidmi, při kterých vědci v roce 1994 přenášeli do lidských hlav stěží srozumitelné věty. Podle listu Washington Post výzkum pokračoval nejméně do roku 2002 a podléhá zákonu o zachování státního tajemství.

Pokračování příště…

Mojmír Babáček