Mohlo se zdát, že má všechno, ale ve skutečnosti mu chyběly ty nejzákladnější věci. Na filipínském ostrůvku spokojenosti v Budapešti vám speciální kávu připraví uznávaný manažer.

Malá kavárna schovaná v klikatých uličkách Budapešti ukrývá velké tajemství. I kdybyste o něm nevěděli, jakmile do kavárny vejdete, ucítíte ho. Mě hned u vchodu přemohl pocit uvolněnosti a radosti, zdánlivě bezdůvodně.

Když jsem se posadila za malý kulatý stoleček v zadním rohu kavárny tak, abych měla výhled na veškerý cvrkot uvnitř i za okny venku, brzy jsem si všimla, že se tu tak nějak podobně usmívají skoro všichni a že za kavárníkem stále někdo z ulice přichází, aby ho alespoň pozdravil, a to i bez toho, aby si objednali kávu. A tak velký muž za pultem s obrovskými potetovanými pažemi a kulatým přátelským obličejem začal zaměstnávat i mou pozornost. Zanedlouho jsme se dali do řeči, začali jsme u kávy, kterou jsem si objednala, a za chvíli jsme si vesele povídali u stolku, kde jsem seděla. S každou jeho větou můj úžas stoupal.

Pohodlně se usaďte a přehrajte si celý text:


V kavárně pojmenované po speciální odrůdě filipínské kávy je neustále plno. (Foto: Michaela Cmíralová)

Seděl proti mně pětatřicetiletý muž, který se dobrovolně vzdal obřího domu se čtyřmi ložnicemi a třech aut, z nichž jedno bylo Porsche. A to zcela dobrovolně, bez donucení, sám a ještě rád. Jak se ukázalo, tento rázný muž byl Filipínec a třináct let pracoval ve své zemi v oblasti finančnictví. Dělal manažera pro mezinárodní finanční společnosti. Byl tedy „velké zvíře“ s velkou odpovědností a neskutečně velkým platem. Za velké firmy řešil jejich problémy, zametal dluhy a plánoval půjčky. Chod firem měl ve svých rukách, kterými protékaly nepředstavitelné sumy peněz. A i jemu tekly podíly z těchto peněz do jeho kapsy. Měsíčně si pravidelně vydělával více než dvě stě tisíc korun.

Michaela Cmíralová