Tragický konec americké ekonomiky byl spuštěn

Lidi je téměř nemožné přesvědčit, že určitá ekonomická vyústění jsou pravděpodobná či až nevyhnutelná. Vymyká se to všemu, co viděli či si dovedou představit. Připisuji to zaujatosti představou o normálnosti, což je příznačná slabost poučenosti jen ze svých zážitků. Pro mnohé je přijmout cosi, k čemu v jejich čase na planetě nedošlo, nemožné. Zákony ekonomie a matematiky mohou sice utvářet historii, nejsou však historií kontrolovány. Zformování kataklyzmatu a jeho načasování je neurčitelné. Politická rozhodnutí nadále utváří obojí. Šílenci, kteří jsou odpovědní za nadcházející katastrofu, se nadále chovají, jako by to mohli zvládnout a vyhnout se jí.

Při porušování Einsteinovy definice šílenství nadále nasazují ten samý jed, který způsobil ten problém. Tito cvokové věří, že mohou zvládat složitosti, kterým nerozumí. My jsme ještě větší cvokové, když jim dáváme pravomoc propadat bohorovnosti a rozsévat takovouto zkázu.

Apokalypsa v jediném obrázku

James Quinn poskytl následující graf. Pokud jeden obrázek řekne více než tisíc slov, pak tenhle graf jich řekne miliony. Cesta ekonomického úpadku je zobrazena níže:

Graf odklonu zadlužení na úvěrových trzích od hrubého domácího produktu v miliardách dolarů
TCMDO – závazky ze všech instrumentů kreditního trhu ve všech sektorech
GDP – hrubý domácí produkt – česky HDP (ty závazky jsou teď jeho trojnásobkem HDP)
Šedé zóny ukazují americké recese

Vztahy v tomto grafu jsou děsivé! Dluh je zobrazen ve vztahu k HDP. Růst HDP byl po tuto dobu jednou třetinou růstu zadlužení. To znamená, že ekonomika vyžadovala 3 dolary dluhu, aby vyprodukovala 1 dolar HDP navíc. V posledních letech klesající výnosnost z dluhů vyžadovala už 6 dolarů dluhu, aby se HDP zvedlo o 1 dolar. Ať už je prospěch z dluhů jakýkoliv, může se jasně i vytratit až k nule. Dluhová expanze se přeměnila na exponenciálu, jen aby se zachránil růst HDP.

Abychom to uvedli do perspektivy, tak tomu může běžný čtenář porozumět, bude-li o HDP uvažovat jako o výdajích domácnosti. Ta „rodina“ vyobrazená výše si každý rok půjčovala, aby si udržela úroveň svých výdajů. Představte si podmínky své rodiny, kdybyste si půjčovali 6-násobek částky nárůstu svých každoročních výdajů. Pak si představte podmínky své rodiny po čtyřiceti letech neustálého zvyšování míry svého zadlužení, jež podstatně převyšuje váš příjem.

Pro rodinu bez spolupracujících Federálních rezerv a bez tiskárny na peníze není možné, aby se do takovéhoto chování pustila. Říkáte, že u vlády je to jiné? Určitě je, ale nikoliv nezbytně finančně smysluplným způsobem. Zrovna tak, jako vy byste takovéto chování nemohli přežít, ani vlády nemohou. Historie je plná příkladů kolapsů vlád vzniklých z přehnaného zadlužování a nadměrných výdajů. Ta tiskárna na peníze poskytne jen ten luxus delšího času do krachu.

Průměrný reálný přírůstek HDP během předchozích 20 let. Reálný růst HDP v letech 2003 až 1. kvartál 2013 je 1,66%

Můžete namítat, že makroekonomie je jiná než rodina. Dluh (abych papouškoval politická tvrzení) způsobuje rychlejší růst ekonomiky. Důkaz předvedený na obrázku, tohle tvrzení nepodporuje. Spolu s tím, jak se zrychluje expanze dluhů, růst HDP se propadá. Míra růstu ekonomiky od roku 1965 upadá.

I když přijmete vládní výkaznictví o HDP, tak ten graf ukazuje trend poukazující na pokles průměrné životní úrovně. Tohoto bodu je dosaženo, když růst HDP spadne pod tempo růstu obyvatelstva.

A to americká ekonomika podle vládních statistik je pomalejší už od 70. let. A to je po té, co se všemi čísly sehráli všechny ty hry. O kolik déle mohou tyto trendy pokračovat a co se stane, až to skončí? Na žádnou z těchto otázek nikdo neumí rozumně odpovědět.

Co je známo a co známo není

Dvě věci známé jsou:

Potud, pokud půjčky rostou rychleji než HDP, schopnost splácet se snižuje. K tomu docházelo po více než čtyřicet let a rozdíl měr růstu pak v posledních letech nabyl dramatického rozestupu.
Půjčky tímto tempem by nejspíš dramaticky snížily ohlašovaný HDP. Ač tohle by mohla být odpovídající ekonomická reakce, to teď není politicky možné (nebo je to nanejvýš nepravděpodobné).

Pokračující nárůst zadlužení tempem vyšším než HDP zajišťuje finanční kolaps. Zastavení nebo zpomalení by v tomto okamžiku nejspíš vedlo k tomu samému. Tato země se vmanévrovala do situace, z níž není úniku.

Co by se stalo s HDP a s životní úrovní, kdyby se půjčky dramaticky omezily? Kolik z těch posledních 10 bilionů dolarů dluhů zapůjčených mezi lety 2000 a 2009 se objevilo ve vykázaném HDP? Bylo by možné, že ohlášený HDP za toto období by mohl být o 10 bilionů dolarů nižší? Pokud opravdu existuje ten monetární, fiskální multiplikátor, jak prohlašují Keynesiánci, pak by důsledky byly ještě horší.

Odpovědi na tyto otázky jsou spekulativní. Ti, kdo upřednostňují větší zadlužení, argumentují, že kdyby docházelo k masivnímu nárůstu dluhů a k s tím spojeným stimulačním účinkům, tak by už nastala kalamita. Pro všechny ty Pauly Krugmany ve světě je vždy odpovědí více dluhů a více stimulace. Všechny problémy ale vypadají jako hřebíky v situaci, kdy vlastníte jen kladivo.

Rychle rostoucí výši zadlužení od roku 1965 doprovázela upadající tempa růstu. Člověk může jen spekulovat, jaký by byl růst při jiných tempech dluhové expanze. Zda by dluhová expanze rostla nebo klesala tempem HDP je sporné. Ekonomové mohou použít svých konkurujících si pouček k potyčkám o tomto problému, ale nemohou přijít se závěrem, který bude přijatelný pro většinu.

Na druhou stranu je matematika tohoto definitivní. Existují matematické hranice, které kontrolují schopnost obsloužit dluh. Jakmile se tyto hranice prolomí, určitá část tohoto dluhu se zbankrotuje. Bod průlomu se označuje za vstup do dluhové spirály smrti. USA už tímto matematickým bodem prošly a už jsou ve spirále smrti.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com