Zákaz reklamy Gervaisa: „Vítejte v Londýně, nezapomeňte si vestu proti bodným zbraním“


Minulý týden se britský komediální poklad Ricky Gervais na sociálních médiích rozhořčil nad tím, že jeho návrh billboardů pro Dutch Barn Vodka byl zamítnut. (Foto: X)
Každý banner obsahoval temný, ale vtipný slogan, který by si nepochybně vysloužil potlesk zklamaných britských mas.
Mezi zamítnutými slogany byly například:
Ironicky, slogan, který vyvolal největší pobavení mezi sledujícími na sociálních médiích, byl následující:
Britové tuto verzi obzvláště ocenili, protože statečně poukazovala na epidemii zločinů spáchaných nožem v Británii.
Pro tvůrce pravidel to však byl jen další urážlivý nápad, který byl zakázán, protože byl příliš „nevhodný“.
Jen den poté, co Gervais přednesl svou tirádu, se realita vydala děsivým směrem. Ve vlaku z Doncasteru do Londýna se jeden muž v krvavém záchvatu vzteku vrhl na 10 nevinných lidí a pobodal je. Skutečný život se rychle stal temnějším než vtip, a ani ti nejintuitivnější scénáristé by to nedokázali napsat.
Gervais, který si vybudoval kariéru tím, že říká věci, které si ostatní netroufnou vyslovit, pouze nastavil zrcadlo. Reakce potvrdila jeho názor: v dnešní Británii můžete být bodnuti nožem při cestě do práce, ale nemůžete to bez následků zmínit na plakátu. A pokud chcete vědět jednu věc o britské psychice, pak je to to, že se vyrovnáváme s životními strastmi tím, že se jim vysmíváme – to je britský duch.
Transport for London rychle popřel cenzuru a trval na tom, že kampaň nebyla nikdy formálně zamítnuta. Kdo ví, možná to byl jen reklamní trik – ale to jen podtrhuje pointu. V dnešní době by Gervaisův druh humoru neměl šanci na oficiální schválení.
Reklama bývala tržištěm nápadů, drzá, kreativní, někdy nevkusná, ale svobodná. Nyní je to řízený prostor, který hlídají lidé, kteří si myslí, že jejich úkolem je chránit nás před námi samými. Regulátoři se sklánějí nad texty jako kněží nad písmem svatým a rozhodují, co veřejnost smí a nesmí vidět. „Zavádějící“, „urážlivé“, „škodlivé“. Seznam zakázaných slov se každý týden rozšiřuje.
Nejde však jen o prudérnost nebo bezpečnost značky. Jde o ideologii. Moderní svět reklamy se stal zástupcem širší kulturní války: třída byrokratů a lidí z kreativního průmyslu prosazuje politickou ortodoxii pod rouškou „standardů“. Bojí se stížností na X a paralyzuje je představa, že by se někdo někde mohl urazit.
V metru je cenzura prakticky občanskou politikou. Stejná síť, která hostí nekonečnou vládní propagandu o „klimatických opatřeních“ a „rozmanitosti“, najednou ztrácí chuť na satiru, náboženství nebo, nedej bože, kritiku samotného Londýna. Vzpomínáte si na plakát „Jste připraveni na plážovou sezónu?“, který byl zakázán, protože urážel city? Ten, na kterém byla žena v žlutých bikinách? Sadiq Khan se nemohl dostat k mikrofonu dost rychle, aby prohlásil Londýn za „body-positive“ zónu. Ale jak říká Gervais: „To, že se cítíte uraženi, ještě neznamená, že máte pravdu.“
Od té doby Khanova kancelář vetovala vše od reklam na maso po kampaně na ropu, vždy ve jménu veřejné ctnosti. Vládne hlavnímu městu jako ředitel školy, který zabavuje časopisy a rozhoduje, na co se dospělí mohou dívat mezi stanicemi. Už to není veřejná doprava, je to pojízdné kázání.
Proto je zásah Gervaisa tak důležitý. Není to žádný okrajový provokatér. Je to jeden z nejsledovanějších komiků Británie, obdivovaný napříč třídami a politickými proudy. Když se zaměří na pokrytectví, ať už jde o moralizování celebrit nebo politickou korektnost, lidé ho poslouchají. Má instinkt pro to, kde leží skutečná hranice veřejné slušnosti, a ta je daleko od toho, kde ji vytyčili naši kulturní strážci.
Skutečnost, že ani on nedokáže prosadit vtip přes byrokraty, vám říká, jak daleko jsme se dostali. Pokud Gervais nemůže propagovat satiru, jaká naděje zbývá pro kohokoli, kdo se snaží zpochybnit konsenzuální myšlení? Když král začne zabíjet šaška, víte, že království je v potížích.
Reklama by měla být posuzována pouze podle jednoho kritéria: je přesvědčivá? Pokud je hloupá, nevkusná nebo mine cíl, trh ji zničí. Diváci se budou posmívat, spotřebitelé nebudou kupovat a značky se poučí. To je odpovědnost, ne panel politicky jmenovaných osob, které dohlížejí na tón a podtext.
Je čas zbavit marketing moralismu. Rozpusťte útulný klub regulátorů, rad a výborů, které zacházejí s dospělými jako s dětmi. Nechte lidi, kteří jsou údajným cílem všech těchto sdělení, rozhodnout, co je uráží a co ne. Protože když předáte cenzuru státu nebo jeho kulturním zástupcům, nikdy se nezastaví u reklam. Rozšíří se. Jednoho dne nebudete moci zesměšňovat londýnskou kriminalitu, dalšího dne o ní nebudete moci diskutovat.
Zdroj: dailysceptic.org
