Symbolem Ameriky je i tato nechutná hora lebek, symbol vyvraždění bizonů

Vybíjení bizonů v minulosti nabývalo v Americe rozměrů genocidy. Bílí lovci přistupovali ke zdánlivě nekonečným stádům mohutných kopytníků jinak než domorodí Indiáni. (Foto: Allthatsinteresting)

Jednoduše jich hodlali ulovit tolik, kolik jen dokázali. A jak dokládá právě hora lebek, byl to opravdový masakr.

Bizoni byli nejen symbolem doposud neprobádaných končin Ameriky, ale byli také hlavním zdrojem obživy pro Indiány. Po příchodu bílých lovců se ale věci začaly ubírat směrem, který bychom dnes nazvali masovou genocidou.

V Americe žilo v té době 30 až 60 milionů bizonů a jejich stáda táhla prériemi. Indiáni jich byli schopni ulovit jen malé procento, navíc dobře věděli, že stáda musí udržovat v rovnováze a není možné vybít všechny kusy najednou. Jenže to byla přesně taktika bělochů.

Ti na ně pořádali lovecké výpravy a zabíjeli je po stovkách, přestože neměli nejmenší šanci tolik masa zpracovat. Většinou je jen stáhli z kůže a jejich mrtvoly nechaly hnít na slunci.

Někdy stříleli na bizony jen tak, pro zábavu, nebo aby si cvičili mušku. Fenoménem se staly lovecké vlaky. Byly to speciální vlakové soupravy projíždějící prérií. Ty zastavily, kdekoliv se objevilo větší stádo bizonů. Lovci vyskákali z vagonů nebo stříleli přímo z oken. Když pozabíjeli všechno kolem, vlak se zase rozjel dál.

Za sto let, tedy přesněji mezi lety 1800 a 1900 se populace bizonů smrskla ze 60 milionů na posledních 325 kusů. Vybíjení bizonů bylo posvěceno a podporováno z nejvyšších míst.

Kde se podařilo zcela vyhubit bizony, tak začali mizet také Indiáni, kteří neměli najednou co jíst. A o to přesně šlo, dostat původní obyvatele z jejich domovů a donutit je odtáhnout jinam. Nájezdy na bizony proto pořádala i armáda.

V dnešních dobách se intenzivním úsilím ochránců přírody podařilo dostat populaci bizonů na úroveň kolem 500 tisíc kusů. Je to stále méně než jedno procento jejich původního počtu.