Odhalení Twitteru: Mainstreamová média ignorují největší příběh desetiletí

Největším příběhem uplynulého desetiletí není pandemie kovidů, protesty 6. ledna, válka na Ukrajině, nepokoje BLM, a dokonce ani stagflační krize v USA. (Foto: Flickr)

Za těmito hlavními událostmi se skrývá jiný příběh, který je všechny znepokojivým způsobem spojuje. Ještě důležitější než dopady geopolitického a ekonomického chaosu je vliv masové cenzury; bez svobodné výměny informací a diskuse zůstává veřejnost nevědomá. A pokud veřejnost zůstává nevědomá, krizové události mají stále větší potenciál explodovat.

Vnímání národních a mezinárodních záležitostí veřejností je klíčovým faktorem určujícím výsledek katastrof a konfliktů. Proto se vlády a elitáři z celého světa často snaží manipulovat se způsoby, jakými lidé zpracovávají informace. Myšlenka je poměrně jednoduchá – věří, že „my lidé“ nemůžeme dojít k vlastním závěrům. Myslí si, že nám nelze věřit, že si vytvoříme „správné“ názory, a že nejsme dost chytří na to, abychom pochopili důsledky vládních rozhodnutí.

Jinými slovy, věří v přesný opak toho, co je uvedeno v Ústavě USA. Establishment uvede řadu důvodů, proč potřebuje cenzurovat, potlačovat, překrucovat a zkreslovat fakta o dané situaci, ale skutečným důvodem je nakonec to, že má vizi společnosti, která je v rozporu s našimi základy. Sami sebe jmenovali arbitry reality, aby se postarali o naplnění této vize. Jak kdysi uvedl Edward Bernays, „otec veřejných vztahů“, ve své knize Propaganda:

„Vědomá a inteligentní manipulace s organizovanými zvyky a názory mas je důležitým prvkem demokratické společnosti. Ti, kdo manipulují tímto neviditelným mechanismem společnosti, tvoří neviditelnou vládu, která je skutečnou vládnoucí mocí naší země. … Vládnou nám, formují naši mysl, utvářejí náš vkus a podsouvají nám naše myšlenky, a to převážně lidé, o nichž jsme nikdy neslyšeli. Je to logický důsledek způsobu, jakým je naše demokratická společnost uspořádána. Obrovské množství lidských bytostí musí tímto způsobem spolupracovat, mají-li spolu žít jako hladce fungující společnost. …Téměř v každém aktu našeho každodenního života, ať už v oblasti politiky nebo obchodu, v našem společenském chování nebo etickém myšlení, nám dominuje relativně malý počet osob…, které rozumějí mentálním procesům a sociálním vzorcům mas. Jsou to oni, kdo tahají za dráty, které ovládají veřejnou mysl.“

To je čiré autoritářství. Je to látka nočních můr a revolucí. Velká část světa však již mnoho let popírá, že by taková dynamika existovala. Tvrdit, že malý počet elit tajně spolupracuje na kontrole veřejného mínění a řídí naši společnost ze stínu, je „konspirační teorie“ a „plechový klobouk“. Koneckonců, kde je důkaz?

Tento druh argumentace je samozřejmě mechanismem, jak se vyrovnat s duševní nedostatečností. Důkazy o takovém tajném řízení a kontrole jsou v dnešní době všude, ale někteří lidé dávají přednost záměrnému popírání. Vezměme si například probíhající úniky dat pro to, čemu se nyní říká „Akta Twitter“.

Média hlavního proudu sotva reagují na výpis informací iniciovaný Elonem Muskem. Zdá se, že je mnohem více zajímají daňové záznamy Donalda Trumpa. Když jsou nucena příběh vzít na vědomí, chovají se nepřátelsky a označují informace za „nudné“ nebo nevýrazné. Je to klasická psychologická taktika typických narcistů a zločinců – když jsou přistiženi, chovají se lhostejně, jako by na důkazech ani na jejich zločinech nezáleželo. Pokud jim na dopadení nezáleží, pak jejich zločiny asi nejsou tak hrozné, ne?

Obsah těchto spisů je ohromující, ale zároveň platí, že závěry nejsou překvapivé.

Spisy prostě potvrzují téměř vše, co konzervativní a libertariánští komentátoři říkali po celá léta; všechny ty „konspirační teorie“ o cenzuře konzervativců ze strany Big Tech se ukázaly jako pravdivé. A nejen to, pravdivá byla i teorie, že vládní agentury a představitelé DNC spolupracovali s Big Tech na umlčování a podkopávání svých politických oponentů.

Twitter dlouho popíral, že by „stínově zakazoval“ uživatele, ale byla to lež. Údaje ukazují, že malé skupiny v rámci Twitteru nazývané „strategické reakční týmy“ potlačily až 200 účtů denně. Obvykle se jednalo o účty větších a vlivnějších konzervativních politiků a celebrit. A tyto týmy fungovaly v koordinaci s demokratickými úředníky a agenturami, jako je FBI. V některých případech bylo cílem umlčet konkrétní osobu. V jiných případech bylo cílem řídit celostátní volby.

Interní komunikace na Twitteru ukazuje, že skupiny SRT trávily většinu času vymýšlením důvodů, proč určité informace podléhají TOS. Jinými slovy, pokud nebyla porušována pravidla Twitteru, vymýšlely si nová pravidla.

Odhalení Twitteru je největším příběhem desetiletí, protože poskytuje důkaz o skrytém spiknutí. Ukazuje ošklivé mechanismy v zákulisí a odhaluje síť elit a jejich poslíčků, kteří byli zapojeni do přímých operací s cílem zničit 1. dodatek v zájmu ideologické nadvlády.

Je to klasická definice fašismu, definice, kterou zopakoval Benito Mussolini, když tvrdil: „Fašismus by se měl správněji nazývat korporativismem, protože je spojením státní a korporátní moci.“

A pokud se tato značka fašismu odehrávala v halách Twitteru, pak není pochyb o tom, že se odehrává také ve společnostech jako Google/YouTube, Apple, Facebook atd. Dříve jsme měli důkazy, nyní máme potvrzení.

Korporátní média se místo morálky hádají o relevanci, protože z cenzury profitovala. Je důležité si uvědomit, že jedním z prvních opatření, které velké technologické společnosti použily po potlačení alternativních médií během pandemie, bylo následné posílení korporátních médií. Tyto společnosti se potácejí s neutěšeným počtem diváků a klesajícími zisky. Nikdo je už neposlouchá. Dokud však podporují narativ establishmentu, mají jejich názory a dezinformace přednost téměř ve všech vyhledávačích a na všech platformách sociálních médií.

Soubory na Twitteru je samozřejmě nezajímají, lháře často „nudí“ poctivé komentáře a věcné informace. Také jejich další existence závisí na cenzuře jejich konkurence v alternativních médiích.

Pointa je následující: Podle Listiny práv je nezákonné, aby agenti americké vlády bránili svobodě projevu amerických občanů, kteří dodržují zákony. Nezáleží na tom, zda je tato činnost prováděna s využitím „soukromých podniků“ jako prostředníků. A pokud se soukromý podnik spolčuje s vládou za účelem provádění politické politiky, pak již není soukromým podnikem. Společnost Twitter se podílela na jisté formě zrady spolu s agenturami, s nimiž spolupracovala. Je to obrovský příběh, který by měl vést k potrestání zúčastněných osob.

Zdroj: zerohedge.com