Bohatí lidé produkují mnohonásobně více skleníkových plynů než chudší lidé. (Foto: Shutterstock)

Výzkumník v oblasti klimatu Schellnhuber proto navrhuje omezit množství CO2 na obyvatele a umožnit osobní obchodování s CO2. Ministr pro ochranu klimatu Habeck to odmítá.

Důsledky klimatické krize, jako jsou sucha, požáry a záplavy, již pociťujeme po celém světě. Mnoho států – včetně Německa – se zavázalo, že v zájmu zpomalení katastrofy zastaví globální oteplování na hodnotě výrazně nižší než dva stupně. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, může být v nadcházejících desetiletích do atmosféry každoročně vypouštěno pouze omezené množství skleníkového plynu CO2, který poškozuje klima.

Bohatí lidé produkují mnohem více skleníkových plynů než průměrný člověk. Aby se zabránilo nejhorším důsledkům klimatické krize, navrhuje jeden z výzkumníků v oblasti klimatu individuální obchodování s CO2.

Pokud by se uplatnil základní princip spravedlnosti, znamenalo by to, čistě matematicky řečeno, že každý člověk by měl do poloviny století zhruba tři tuny CO2 ročně, vysvětluje klimatolog Hans Joachim Schellnhuber z Postupimského institutu pro výzkum dopadů na klima.

Lidé vNěmecku jsou však ktomu na hony vzdáleni. V závislosti na výpočtu vyprodukují v průměru osm až deset tun. Mnozí milionáři vyprodukují i více než 100 tun CO2 ročně, superbohatí pak tisíce tun na obyvatele. V posledních letech se ukazuje, že jedním z rozměrů bohatství je jeho škodlivost pro klima, říká Schellnhuber.

V rozhovoru pro Panoramu proto renomovaný vědec vyzývá k zavedení individuálního limitu CO2 a zároveň k soukromému obchodování s právy na emise CO2. „Každý člověk získá tři tuny CO2 ročně, ale ti, kteří ho potřebují více, si ho musí koupit,“ navrhuje Schellnhuber, od ostatních, kteří spotřebovávají méně.

Spolkový ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck (Bündnis 90/Die Grünen) však takový limit CO2 pro každého jednotlivce odmítá. „Nyní se nesoustředím na otázku individuálního rozpočtu,“ vysvětluje Habeck v rozhovoru pro Panoramu.

Ministr chce snížit množství skleníkových plynů prostřednictvím již zavedených opatření, jako je rozšíření obnovitelných zdrojů energie nebo renovace budov. Kromě toho je podle Habecka nutné zdražit výrobky, které jsou vyráběny způsobem, jenž poškozuje klima, nebo je případně zakázat. Je toho názoru, že cílů ochrany klimatu lze lépe dosáhnout bez „individuální kontroly klimatu“.

Ale i Rada odborníků na klima jmenovaná německou vládou dospěla k závěru, že současná opatření nejsou dostatečná. Podle nejnovější zprávy Rady klesají emise skleníkových plynů příliš pomalu a cíle pro rok 2030 pravděpodobně nebudou „výrazně splněny“. Rada proto doporučuje, aby již nebyly formulovány pouze měkké cíle snižování emisí, ale aby byl zaveden „tvrdý limit přípustných úrovní emisí“.

Výzkumník v oblasti klimatu Schellnhuber se domnívá, že nastal čas konečně provést poctivý výpočet. Podle Schellnhubera je třeba „radikálně vyjasnit“, čím může každý jednotlivec přispět. „A této jasnosti jsme zdaleka nedosáhli.

Zdroj: daserste.ndr.de