V úterý jsem na X (Twitter) zveřejnil příspěvek, který shrnuje nejhorší ekonomický scénář izraelsko-palestinské války. (Foto: Flickr)

Obsahoval 10 bodů:

  1. Konflikt přeroste v regionální válku, do které se přímo zapojí USA.
  2. OPEC reaguje ropným embargem.
  3. Írán uzavře Hormuzský průliv.
  4. Cena ropy dosáhne 300 dolarů za barel.
  5. Evropa se dostává do plné energetické krize kvůli nedostatku zkapalněného zemního plynu.
  6. Masivní nárůst cen energií oživí inflaci a centrální banky na to odpovídajícím způsobem reagují.
  7. Finanční trhy a globální bankovní sektor se zhroutí.
  8. Dluhová krize zachvátí USA a donutí Federální rezervní systém k další záchraně finančních trhů.
  9. Obchod s petrodolarem se hroutí.
  10. Vzniká hyperinflace.

V tomto příspěvku procházím jednotlivé kroky.

Historie se rýmuje?

V říjnu 1973 vedl Izrael Jomkipurskou válku proti koalici arabských států vedené Egyptem a Sýrií. V jejím důsledku vyhlásila Organizace arabských zemí vyvážejících ropu ropné embargo proti západním zemím podporujícím Izrael. Během šesti měsíců vzrostla cena ropy celosvětově téměř o 300 % a v USA, které se v té době staly na blízkovýchodní ropě závislé, ještě více.

V současné době Izrael v nejhorším případě zahájí rozsáhlou protiofenzívu proti Palestině, která povede k vyhlášení války Izraeli ze strany Íránu a Sýrie (mohou se přidat i další země). V této situaci by USA byly téměř jistě nuceny reagovat a podílet se na obraně Izraele. Úderná skupina letadlových lodí Ford (jejíž součástí je největší válečná loď světa USS Gerald R. Ford) byla vyslána do východního Středomoří a Bidenova administrativa údajně zvažuje vyslání další úderné skupiny letadlových lodí do východního Středomoří. Objevují se také zvěsti o rutinních cestách amerických vojenských nákladních letadel do Izraele.

Jakékoli přímé zapojení USA do války by si téměř jistě vynutilo reakci Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) nebo alespoň některých jejích členů. Ta by s největší pravděpodobností měla podobu ropného embarga na USA a možná i na Evropu.

Hormuzský průliv je klíčovým úzkým průlivem pro světové trhy s ropou. Prochází jím šestina veškeré ropy a třetina veškerého zkapalněného zemního plynu (LNG) spotřebovaného na světě. Úžina zahrnuje osm ostrovů, z nichž sedm kontroluje Írán, který je však vojensky přítomen na všech osmi. Írán má tedy vojenskou kapacitu průliv uzavřít.

Prostředků k uzavření průlivu je dostatek. V podstatě se pohybují od uzavření na základě hrozby, kdy Írán hrozí potopením každého tankeru, který úžinou propluje, až po skutečné potopení supertankeru do úžiny, čímž ji na neznámou dobu uzavře a znečistí Perský záliv. Vzhledem k tomu, že úžinou prochází téměř 85 % íránského dovozu, lze však druhou možnost považovat za nepravděpodobnou.

Pokud by došlo k uzavření, nebo dokonce k přerušení dopravy přes Hormuzský průliv, při pokračujícím ruském ropném a plynovém embargu bychom s největší pravděpodobností byli svědky prudkého nárůstu světových cen ropy a zkapalněného zemního plynu do dosud nevídaných výšin. To by znovu oživilo rychlou inflaci, ale mělo by to i závažnější důsledky.

Achillova pata Evropy

Po uzavření většiny plynovodů dodávajících ruský plyn do Evropy se kontinent spoléhá na globální trh se zkapalněným zemním plynem, aby zaplnil vzniklou mezeru. Především se Evropa v dodávkách plynu spoléhala jak na americké, tak na blízkovýchodní zdroje.

Například Německo právě podepsalo smlouvu s Ománem LNG o dodávkách plynu, který prochází Hormuzským průlivem. Německo rovněž podepsalo dohodu o dodávkách LNG s americkou společností Venture Global, která se tak stala největším dodavatelem LNG do Německa. Společnost VG však ještě ani nezačala stavět zařízení, z něhož bude plyn do Německa dodáván.

USA se v uplynulém roce podílely na evropské poptávce po LNG o něco více než polovinou, přičemž Rusko a Blízký východ dodávaly přibližně 30 %. Pokud by oba posledně jmenované zdroje byly přerušeny nebo by se jejich dodávky výrazně snížily, je nepravděpodobné, že by USA nebo jiné zdroje mohly tuto mezeru zaplnit, protože globální trh s LNG je nedostatečně zásoben. Navíc kombinace výpadku dodávek plynu z Blízkého východu (a možná i z Ruska) s normální nebo studenou zimou by mohla vytvořit naprosto zničující podmínky pro již tak „jemně vyvážený“ evropský trh s plynem.

To znamená, že izraelsko-palestinský konflikt je schopen zmařit všechny plány na energetickou bezpečnost v Evropě, protože ruský plyn byl odříznut (a vyfouknut). Je těžké přeceňovat závažnost této hrozby, když se německá a evropská ekonomika již propadají do recese. Návrat energetické krize (s pomstou!) by s největší pravděpodobností zasadil evropské ekonomice smrtelnou ránu a svrhl by její bankovní sektor se známými globálními důsledky.

Od finančního chaosu k hyperinflaci

Oživení inflačních tlaků by přirozeně přimělo centrální banky k dalšímu kolu zvyšování úrokových sazeb. To by způsobilo chaos mezi spotřebiteli a podniky, ale také na kapitálových trzích. Výnosy státních dluhopisů by pravděpodobně explodovaly. Následoval by naprostý kolaps trhů s aktivy a úvěry á la jaro 2020.

V tomto okamžiku bychom se s největší pravděpodobností dočkali toho, že by centrální banky posunuly své „měnové zvrácenosti“ na další úroveň. To znamená, že by sice zvyšovaly úrokové sazby, aby potlačily inflaci, ale zároveň by zavedly programy nákupu aktiv, aby podpořily trhy se státními dluhy, úvěry a aktivy. Záchrana finančních trhů by musela dosáhnout několika bilionů USD, jako během jara 2020. Tím by se do globální ekonomiky natlačilo obrovské množství peněz a zejména amerických dolarů. To by přirozeně masivně zvýšilo inflační tlaky, ale existuje riziko něčeho ještě horšího.

Jako „jaderná varianta“ by OPEC mohl přestat používat USD v obchodu s ropou úplně. To by znamenalo, že poptávka po dolarech by se náhle zhroutila a „přebytečné dolary“, dříve používané k nákupu ropy, by nakonec zamířily domů. Tím by došlo k bezprecedentnímu nárůstu peněžní zásoby USA, což by vytvořilo ideální podmínky pro hyperinflaci s kolabující výrobou v důsledku hluboké recese podporované rychlou inflací, vysokými úrokovými sazbami a bankovní krizí. Zmatek v americké ekonomice, a tím i ve světě, by nebyl ničím jiným než apokalyptickým.

Závěry

V době, kdy dokončuji tento článek (11. října), se v X (Twitter) objevily první zprávy o raketových úderech na Izrael ze strany Hizballáhu. V tuto chvíli není možné tato tvrzení potvrdit ani vyvrátit. Pokud k nim došlo, právě jsme podnikli kroky k dosažení prvního bodu nejhoršího možného scénáře.

V každém případě výše nastíněný scénář podtrhuje vážnost situace, v níž se v současné době nacházíme. Izraelsko-palestinský konflikt je schopen 1) přinést Evropě energetický šach mat a 2) iniciovat zničující kolaps americké ekonomiky.

Je však třeba poznamenat, že ačkoli je v současné době nepravděpodobné, že bychom se dočkali naplnění všech 10 bodů, pokud bychom dosáhli byť jen prvních bodů, zasadily by křehké globální ekonomice zdrcující ránu. Proto je třeba situaci velmi pozorně sledovat.

Bez ohledu na to nemusí být špatný nápad nakoupit zlato, benzín, plyn a dřevo (pokud máte kamna).

Tuomas Malinen