Občas píšeme o čínské vizi budování sdílené budoucnosti lidstva, které je už teď tak vzájemně provázané natolik, že jistá míra společného osudu je mu souzena tak, nebo tak, a je tedy lepší, když svou budoucnost bude tvořit společně a společně čelit např. i globálním výzvám, proti kterým stojíme všichni, ať jsme, kde jsme, a cítíme sounáležitost, s kým chceme. (Foto: Flickr)

A zrovna taková společná výzva pro celé lidstvo se nám právě objevila a všichni lidé se s ní potýkáme, když přišla světová pandemie COVID-19.

Do všech zemí světa, ať jsou kdekoliv a na jakémkoliv stupni rozvinutosti, přinesla zdravotní krizi a rozpoutala i globální ekonomickou depresi. Nicméně rozhýbala i různé formy mezinárodní spolupráce, jejíž pomocí se objektivně vzato svět pokouší sdílet nejen trpný úděl postižení epidemií, ale i spolupráci, pomocí níž tyto krize zvládá. Snad by se dalo částečně i říci, že pandemie tak trochu lidstvo nutí na čínskou vizi sdílené budoucnosti přistoupit a potvrzuje oprávněnost výzev k budování takové globální komunity, v níž spoluprací dosáhneme prospěchu všech zúčastněných stran.

A jestli je něco zářným příkladem takové spolupráce, tak je to spolupráce Číny s Afrikou během této krize. Čína je největší rozvojovou zemí světa, která však vytvořila model prudkého rozvoje, který se snaží přenášet i do zbytku světa, aby se lidstvo ve sdílené budoucnosti rozvíjelo právě tak rychle jako ona. Tedy tento model zejména přenáší do rozvojových zemí a pomáhá jim, aby také urychlily svůj rozvoj a prosperitu. Jelikož nejvíce rozvojových zemí je v Africe, je při tomto modelu velice logické, že právě s Afrikou je rozvojová spolupráce v nejvyšším rozsahu.

Do Afriky vedou trasy Iniciativy Pásu a cesty (Nové Hedvábné stezky) v ohromném měřítku, aby zde navázaly na místní síť infrastruktur budovaných s pomocí Číny, načež v jejich okolí vznikají zóny prudkého rozvoje vábící investory. Právě na Africe je nejzřetelněji vidět, jak tento model rozvoje Pásu a cesty úspěšně rozvoj přináší všude, kam tento pás a cesta dosáhne.

Jak probíhá budování té cesty, se ukazuje např. na Číňany budovaném největším africkém přístavu v tanzanské projektu Bagamoyo:

Pokud by projekt Bagamoyo šel podle plánu, tak jej přetvoří na největší přístav Afriky. A to vypadá čím dál pravděpodobněji, když po letech zpoždění říká tanzanská vláda, že rozhovory s čínskou státní firmou China Merchants Holding International jsou v závěrečné fázi.

Ta laguna se vysuší, aby se umožnil vstup obrovským nákladním lodím, které budou stát ve frontě mnoho mil do hloubi moře. Co se týče zvláštní ekonomické zóny, ukazuje původní směrný plán továrny v oplocené průmyslové oblasti a obytné čtvrti pro odhadovaných budoucích 75 000 lidí. Také se mluví o mezinárodním letišti. Mnoho vesničanů už opravdu i dostalo peníze za vystěhování z původních domovů.

Kam dosáhnou tyto infrastruktury, tam se rozbíhá prudký hospodářský rozvoj v čínském stylu a s čínskou pomocí. V Etiopii se celé hlavní město země přetváří doslova na to, čemu se tam říká „město postavené Číňany.“

Auta se valí po rovných čínských silnicích, čínské jeřáby se tyčí k obloze, v Číňany vybudovaných průmyslových parcích hučí čínské textilní stroje, turisté přilétají na Číňany přestavěné letiště a lidé dojíždí do práce moderními čínskými vlaky.

Možná by se dalo i říci, že ta vize sdílené budoucnosti, v níž si lidstvo ve vzájemně výhodné partnerské spolupráci pomáhá k rozvoji a prosperitě vznikla a jako prototyp byla vyzkoušena právě na úspěšné spolupráci a vzájemné pomoci s rozvojem mezi Čínou a Afrikou, kdy se přitom prověřila základní důležitost dopravních infrastruktur, kolem nichž vznikají pásma rozvoje a prosperity, od čehož je odvozena celá Iniciativa Pásu a cesty, což znamená přenos úspěšného modelu čínsko-africké spolupráce do Eurasie.

Největší koordinační událostí této kooperace je každoroční Fórum čínsko-africké spolupráce (FOCAC), které loni oslavilo 20. výročí. Během té doby Čína realizovala s africkými zeměmi 10 plánů spolupráce a osm významných iniciativ. Při spolupráci v rámci tohoto fóra vznikaly prototypy toho, co má teď vznikat všude podél Pásu a cesty, tedy ohromné množství infrastrukturních projektů, železnic, dálnic, letišť a přístavů, kolem nichž se po celém kontinentu rozrůstají ekonomické zóny obchodní spolupráce.

Ještě než vypukla současná zdravotní krize, byla na zahajovací ceremonii FOCAC roku 2018 na Pekingském summitu vyhlášena jako priorita zdravotní péče, kdy Čína slibovala posílit svou pomoc africkým zemím s budováním nemocnic a s výměnou informací a spolupráce na veřejném zdravotnictví.

Nedlouho poté vypukla pandemie COVID-19, kdy ekonomická deprese a lockdowny, které s sebou pandemie přinesla, v kombinaci se značnou slabostí tamních zdravotních systémů měly v chudých afrických zemích na obyvatelstvo, ekonomiku a celkové fungování společnosti ještě větší dopad než v rozvinutějším světě. Čína tedy okamžitě podepsala s 12 africkými zeměmi dohodu o přerušení obsluhy dluhů a 15 zemím Afriky poskytla bezúročné půjčky na překonání dopadů pandemie.

S objevením se vakcín jakožto naděje na možnost překonání pandemie pak ale vypukl tzv. vakcínový nacionalismus, při němž se silné rozvinuté země přetahují, kdo si první dodávky vakcín přetáhne pro sebe. Ten Čína rozhodně odsoudila a slíbila nabízet vakcíny pro globální veřejné blaho, aby se zajistila přístupnost vakcín pro rozvojové země. Poskytla vakcinační pomoc 53 rozvojovým zemím. Čínskými vakcínami je zásobeno např. Zimbabwe a Senegal, čínské dodávky mají v nejbližších dnech zaplavit Namibii, Etiopii a Alžírsko.

Dobrovolné závazky a iniciativy přijaté v této době globální výzvy, které čelí lidstvo, při spolupráci s Afrikou, kde svůj model sdíleného rozvoje a vzájemné pomoci uplatňuje, je zářnou ilustrací toho, jak se dá dosahovat sdílených cílů budování mezinárodní komunity sdílené budoucnosti. Předvádí to i přístup Číny k vnímané odpovědnosti, jakou má v těžkých dobách nejen k sobě, ale i ke zbytku lidstva.

Ukazuje se, jak ve vznikající nejistotě vývoje světa a vzniku globálních hrozeb může solidarita a spolupráce zemí dosáhnout stabilizace a opětovného rozvoje. I v roce 2021 se činitelé z Číny a Afriky sejdou na dalším shromáždění FOCAC v Senegalu. Dá se čekat, že se zde dohodnou na dosažení dalších pozitivních výsledků budování sdílené budoucnosti lidu Číny a Afriky a předvedou ostatním zemím, zejména v oblasti budovaného Pásu a cesty, jak je taková spolupráce přínosná nejen pro prosperitu ale i pro větší jistotu při překonávání obtížných situací i v globálním měřítku.