Itálie je jednou z těžkých vah evropské ekonomiky, na kterou upírají zraky všichni, koho zajímá ten na Západě probíhající vnitřní zápas mezi geopolitickými ideology a business komunitou, jenž se teď projevuje snahami ideologů o ekonomickou izolaci od Číny, nově označovanými průhledným eufemismem za de-rizikovou politiku. (Foto: Flickr)

Dva největší těžkotonážníci ekonomiky EU – Německo a zvláště Francie – jasně dávají najevo, že se sice sluší opakovat mantru o „de-rizikovosti“, aby se signalizovala příslušnost k Západu a věrnost k NATO a k Washingtonu, ale je nutno ji brát jen jako –  „Švejkovské poslušně hlásím,“ a v žádném případě si něco tak výnosného jako business s Čínou nekazit.

V Itálii je situace složitější. Tamní business je sice velice silně ekonomické spolupráci s Čínou a vůbec většímu ekonomickému propojování Eurasie nakloněn, země je však pod značným tlakem politických kruhů z Bruselu a Washingtonu, které na ni mají kvůli její zadluženosti i jiným potížím finanční a politické páky. Má také s Čínou obchodní deficit a takové země EU jsou náchylnější k méně vstřícné politice vůči Číně. Takže nedávno dokonce padla prohlášení, že Itálie zvažuje ukončit dohodu o spolupráci na Iniciativě pásu a cesty (BRI), kterou svého času tato země k roztrpčenosti Washingtonu podepsala.

Kolem toho se rojí hypotézy, zda není Itálie za nějaké výhody od washingtonských jestřábů a jejich evropských nohsledů ochotna dohodu o BRI obětovat s tím, že ve spolupráci s Čínou bude stejně pokračovat v neztenčené míře, nebo zda chce z Číny vymáčknout lepší postavení svého průmyslu v zapojení do projektů BRI. Jak to bude, se ještě uvidí, jisté ale je, že zájem nejen italského businessu, ale i italské vlády o rozšiřování spolupráce s Čínou je veliký, což se právě projevuje na rozbíhající se oficiální návštěvě italského ministra zahraničí v Číně dokonce s jeho účastí na Čínské mezinárodní výstavě služeb (CIFTIS) 2023 v Pekingu, přičemž jednu z největších delegací na této akci má právě Itálie, která by se ráda pomocí této výstavy více uchytila na čínském i širším asijském trhu.

Obchodní komisař Italské obchodní agentury Gianpaolo Bruno se tam dokonce v interview s čínským Global Times v podstatě vysmíval dohadům v ideologicky zaměřeném Západním tisku o „masivní změně“ postoje Západního businessu k Číně v souvislosti s „de-rizikovou“ politikou s fanfárami vytrubovanou v Západních médiích, která však v reálu podnikatele nijak neoslovuje.

„Společnosti se občas rozhodnou nebrat geopolitické záležitosti vážně. Radši si udržují obchodní vztahy. A ty s tím nepřestanou,“ říkal Bruno těsně před v neděli začínající návštěvou italského místopředsedy vlády a ministra zahraničí Antonia Tajaniho, který tam dost těžko přijel oslabit ekonomické vztahy mezi oběma zeměmi. Zvláště, když se tam Tajani spolu s čínským ministrem zahraničí a členem Politického byra Ústředního výboru Komunistické strany Číny Wang Yim zúčastní 11. společného zasedání čínsko-italské mezivládní komise.

Bruno se k očekáváním výsledků těchto jednání vyjádřil: „Počítáme s Čínou jako s významným trhem a s významným ekonomickým partnerem. Doufáme tedy, že tato mise by mohla položit základy pro další rozvoj našich vynikajících vztahů,“ kdy připomínal, že příští rok bude 20. výročí navázání komplexního strategického partnerství mezi Čínou a Itálií. Za povšimnutí stojí i to, že za posledních pět let vzájemný obchod těchto zemí narostl o 42 procent a loni dosáhl 80 miliard $ a Itálie byla hostitelskou zemí čínské mezinárodní výstavy.

Prohlubuje se i řada dalších vztahů včetně toho, jak říkala italská zástupkyně jedné soukromé umělecké školy na CIFTIS, že po pandemii v Itálii rychle narůstá počet čínských studentů a posiluje se kulturní spolupráce.

Obchodní vztahy mezi Čínou a Itálií jsou v rámci zemí G7 jedny z nejstabilnějších i přes nestabilitu na světových trzích v posledních letech a jejich zhoršení je pro všechny zapojené nepředstavitelné, takže rozbíhající se návštěvu ministra zahraničí v Číně určitě nelze interpretovat jako snahu o „de-rizikovou“ ekonomickou izolaci od Číny, nýbrž spíše půjde o posilování vzájemných ekonomických a snad i jiných vzájemných vztahů. V současné éře globalizace, kdy je Čína momentálně největší dílnou světa, je dost nepředstavitelná izolace od Číny pro kohokoliv, zvláště pak pro zemi, která kdysi za Marca Pola s ekonomickou provázaností Evropy s Čínou začínala. Italský business na spolupráci s Čínou jako na tahouna ekonomického růstu už dlouho sází. A v době, kdy se posiluje provazování Eurasie dopravními trasami v rámci BRI zvané též Nová Hedvábná stezka, zákonitě musí dojít k většímu zapojení dopravních tras vycházejících z italských přístavů táhnoucích se dále do Evropy, ať budou politické deklarace jakékoliv.

Čínská a italská ekonomika se také dost vzájemně doplňují, takže propojování jejich dodavatelských řetězců je velice přirozené a přinášející pro obě strany mnoho příležitostí.

V Číně jsou oblíbené výrobky italského automobilového průmyslu zvláště na trhu dražších a luxusních vozů. Podobné je to v řadě italských strojírenských produktů, ale i veškerého luxusního zboží a potravinářských výrobků budících čínský apetit. Je jisté, že italský ministr si bude mít se svým čínským protějškem o čem povídat.

Ovšem tím, co bude celý svět se zatajeným dechem sledovat, je, jaký vývoj to přinese ohledně partnerství na projektu Iniciativy pásu a cesty (BRI) čili Nové Hedvábné stezky. Zda se Itálie, jak naznačovala, podvolí tlaku z Washingtonu, kterému tato iniciativa leží v žaludku více než cokoliv jiného. Sice nevíme, co z jednání vzejde, a zasvěcení činitelé za italskou stranu se o tom obvykle odmítají vyjadřovat, dokonce i výše citovaný Bruno, to komentovat nechce, ale je nemyslitelné, aby právě tato problematika nebyla v těžišti jednání.

V Itálii je v poslední době dost viditelný rozkol, když by místní politici z nově se jako mainstreamové profilujících stran byli rádi, kdyby je ideologičtěji zaměřené kruhy jak v Bruselu, tak ve Washingtonu uznali za ty správné příslušníky NATO a Západu, zároveň ale představuje BRI epochální příležitost zapojit se do ekonomického procesu utvářejícího nové směřování historie.

Bruno tvrdí, že je přesvědčen, že italská vláda bude usilovat o velmi vyvážený přístup, a ač bude přihlížet k mnoha geopolitickým ohledům plynoucích ze současných politických tlaků tak, že v žádném případě své vztahy s Čínou nezruinuje. „Bude to vyvážený přístup a my doufáme, že naše vláda přijme ta správná rozhodnutí ve prospěch našeho lidu,“ vyjádřil svá očekávání Bruno.

Zdroj: cri.cn