Pokles oblačnosti jako skutečný pachatel oteplování 80. a 90. let

Hypotéza katastrofického antropogenického globálního oteplování od IPCC je na pokraji kolapsu kvůli chybějícímu oteplování, což je fakt, který je už donutil i k nepříjemnému doznání pravdy – a empirické důkazy poukazují na to, že nárůst oblačnosti byl tím pachatelem, co zastavil oteplování. Tohle je graf zakreslující globální „oteplování“ představovaný červenou křivkou (filtrovaný trendovou křivkou polynomem 5. stupně) a šedivá křivka je pro koncentrace CO2 (také vyhlazené polynomem 5. stupně). Jak ukazuje ta červená křivka, globální teploty začaly krátce po roce 2000 zahýbat dolů.

Ta velice proměnlivá modrá čára zakresluje globální oblačnost z tohoto zdroje s následující úpravou: modrá křivka byla obrácena vzhůru nohama. V důsledku toho, když jde modrá křivka nahoru, tak to znamená menší oblačnost; když jde modrá křivka dolů, tak to znamená nárůst oblačnosti.

Jak jasně zobrazuje tento graf, když klesá oblačnost, umožňuje, aby se na povrch dostalo více sluneční energie, a tak se globální teploty šplhají vzhůru (všimněte si období 80. a 90. let). Oteplování se navíc zastavilo a začalo se obracet dolů, když po skončení 90. let, začala globální oblačnost růst – zjevně jen malé změny v oblačnosti jsou postačující, aby následně vyvolaly trend teplot.

Evidentně existuje významný vztah mezi oblaky a teplotou. Právě tak je vidět i to, že vztah mezi CO2 a globálními teplotami a (mraky) přešel od slabého k chromému – a to přinejlepším – což potvrzují důkazy ZDE.

Tuhle fyziku není těžké pochopit pro skeptiky, ani pro objektivní vědce: méně oblaků umožňuje více slunečního svitu dopadajícího na zemský povrch (v 80. a 90. letech); více mraků sníží sluneční svit na povrchu (po roce 2000).

Ač data o oblačnosti jsou ve výše uvedeném grafu k dispozici jen do roku 2009, nedávné studie z roku 2012 potvrzují oblačnost jako hlavní determinující faktor globálního oteplování (klimatické změny):

[quote align="center" color="#999999"]

„ Průměrná globální oblačnost poklesla během 39 let o 1,56% (1979 až 2009) čili zhruba o 0,4% za desetiletí, převážně ve středních zeměpisných šířkách ve středních a vysokých výškách (Eastman & Warren, 2012). Pokles oblačnosti je zjevně mezi hlavními přispěvateli k pozorovanému globálnímu oteplení. Pokles albeda o jeden procentní bod (z 30% na 29%) by zvýšil radiační rovnovážnou teplotu černého tělesa o 1°C, což se zhruba rovná zdvojnásobení atmosférické koncentrace CO2, např. redukce oblačnosti o 1,5%, jelikož tato představuje až 2/3 globálního albeda (zpráva IPCC AR4 1.5.2 str. 114). ). [Ryan Eastman, Stephen G. Warren, A 39-Year Survey of Cloud Changes from Land Stations Worldwide 1971-2009: Journal of Climate][/quote]

Závěry:

1. Důkazy ukazují silnou závislost mezi oblaky a globálními teplotami.
2. Důkazy ukazují slabý vztah mezi koncentracemi CO2 a globálními teplotami … velké, katastrofické globální oteplení kvůli CO2 je nesmírně nepravděpodobné.
3. Důkazy ukazují slabý vztah mezi koncentracemi CO2 a globální oblačností.
4. Mraky jsou pro globální teploty tak důležité, že šílení alarmističtí miliardáři investují obrovské částky, aby vyrobili proti-oteplovací, vznášející se mrako-stroje.
5. Klimatické modely IPCC jsou naprogramovány tak, aby předpovídaly opak toho, v co věří objektivní vědci na základě výše uvedených skutečných důkazech, a v co věří i šílení miliardáři (budou do toho investovat) jen za použití selského rozumu.