Když nastoupil koncem roku 2012 Šojgu do funkce ministra obrany, staly se ruské ozbrojené síly hlavním nástrojem Putinovy zahraniční politiky. Všude, kde Rusko zasáhne, předvádí svoji sílu neočekávaně efektivně. Ještě nedávno v Pentagonu pracující Evelyna Farkasová uvedla, že za Šojgu ruská armáda „předvádí takovou bojovou schopnost, organizovanost a mistrovství v týlovém zabezpečení, jakou jsme dosud neviděli“.
Šojgu je o 3 roky mladší než Putin. Je znám od doby, kdy byl ministrem pro mimořádné situace, což je vojensky vedená záchranná služba se širokými pravomocemi. Šojgu toto ministerstvo vybudoval a téměř 22 let vedl. Šikovně lavíroval v labyrintu ruské byrokracie a přitom si nenadělal viditelné nepřátele. Jeden z analytiků o něm řekl, že ve vládnoucí třídě jiní takoví nejsou.
Rusko je země mimořádných situací – sucha, lesní požáry, tonoucí ponorky, výbuchy domů a dramata s rukojmími ve školách. Proto se není co divit, že je ministr mimořádných situací jedním z nejpopulárnějších osob v ruské politice. Je považován za druhého nejvlivnějšího Putinova spolubojovníka po šéfu prezidentovy administrativy Sergeji Ivanovovi. Důležitá rozhodnutí, jako například byla operace v Sýrii, se bez něho neobejdou. Je loajální, kompetentní, populární a jako jeden z mála může být nástupcem Putina.
Šojgu pochází z Tuvy. V Krasnojarsku vystudoval vysokou školu. Realizoval řadu úspěšných stavebních projektů. V roce 1990 byl přeřazen do Moskvy. Stal se vedoucím sboru záchranářů, změnil jej na vysoce efektivní organizaci, z níž se později stalo ministerstvo mimořádných situací. Při pokusu o převrat v srpnu 1991 přišel na pomoc Jelcinovi. Taktéž v období ústavní krize v říjnu 1993. V období chaosu v devadesátých letech dával svou přítomností a prací jistotu. Vedle hašení požárů a likvidací následků katastrof byl také prostředníkem v konfliktu v Jižní Osetii, Tádžikistánu a Čečensku. V roce 1999 se Jelcin chystal předat vládu Putinovi a Šojgu byl vybrán do čela nové politické strany Jednota, později Jednotné Rusko. Dnes je to vládnoucí strana. Po nastoupení Putina do prezidentské funkce odešel Šojgu z hlavní scény.
Prezident i ministr obrany milují historii. Ministr je dnes prezidentem Ruské zeměpisné společnosti, která trvá ještě z dob carského Ruska. Je to klub ruské elity.
Důstojník a gentleman
Když předchozí ministr obrany Serďjukov upadl v nemilost, dostal od Putina armádu Šojgu. Serďjukov zahájil zostra nezbytné reformy, ale postavil proti sobě generály. Šojgu v podstatě běh reforem zachoval, ale zároveň nastavil morálního ducha. Armáda si začala věřit. Své úsilí soustředil na zvýšení bojové připravenosti a na spojení s veřejností. Dokázal obnovit reputaci armády, která byla v postsovětském období vysmívána. Byl pragmatický a přívětivě jednal i s americkým ministrem obrany Hagelem. Tyto vztahy ukončila až ukrajinská krize. Při akci na Krymu mu byly velmi užitečné zkušenosti z krizových situací.
Krajní mimořádná situace
Ruský politický systém si dělá starosti, co bude po Putinovi. Bývalý kremelský poradce Pavlovskij tvrdí, že síla prezidentské vlády je zčásti založena na myšlence bezalternativnosti. Pokud se někdo druhý objeví, bude to počátek hry, kterou nemůže Putin řídit.
Pokud existuje nějaký seznam kandidátů, Šojgu je na něm určitě. Je nejdůvěryhodnějším a nejpopulárnějším politikem. Není zapleten do žádných skandálů, má čisté jméno. Dávno odmítá to, že by měl nějaké politické ambice. Mark Galeotti z univerzity v New Yorku o něm říká, že nechce stoupat po kluzkém sloupu a právě proto, že nakonec může stanout na samotném vrcholu. Jestliže nastane krajní mimořádná situace, může se Rusko bez obav obrátit na svého prvního velkého ochránce.
[quote align="center" color="#999999"]
Nové informace o demokracii ohrožujících experimentech elektrické stimulace mozku.
První tištěné periodikum na světě, které se nebojí zveřejnit výzkumy kryté státním tajemstvím, je právě v prodeji v Česku i na Slovensku.
2015 – LISTOPAD / MŮŽEME MÍT SUPERPOWER?
…[/quote]
