Euro praská a vydává zábavné zvuky. Lloyds z Londýna – a ti mají zatraceně dobré uši k vnímání nadcházejících katastrof – tvrdí, že pojistný trh se na kolaps eura připravuje a zkouší redukovat svou zranitelnost tak, jak je to jen možné. Robert Ward výkonný ředitel mnohamiliardové a téměř pět set let staré instituce řekl, že Lloyds možná budou muset při kolapsu eura odepsat z investičního portfolia 58,9 miliardy liber. V rozhovoru pro The Sunday Telegraph vysvětlil, že trh už do praxe uvádí nouzový plán na přepnutí odpisů z eura do mnohačetných měn.
Vypadá to, že Lloyds věří na „grexit“ (útěk Řecka z eura), který vypadá den za dnem pravděpodobnější. Pojistitelé jsou v tomto ohledu dobrým odkazem, neboť u nich je risk management přímo srdce pojištění a zajištění. Londýn, a právě tak Německo jsou dva klíčové globální trhy s dlouhodobým risk managementem, u nichž se dá počítat s rozsáhlou expertní znalostí a zkušeností s takovými potenciálně katastrofickými finančními zvraty.
Další hlavní pojistitel poskytující kreditní pojištění pro obchody v eurozóně – franko-německá Euler Hermes Group – rovněž prohlásila, že zredukují zajištění pro obchody s Řeckem. To je jasný skrytý signál blížícího se pádu země, když se pojistitelé kreditů rozhodnou, že s ní už nebudou spolupracovat.
I němečtí megabankéři přechází do režimu oranžového poplachu. Minulý víkend Jürgen Fitschen, spoluvýkonný ředitel Deutsche Bank, popsal Řecko jako „zhroucený stát“ vedený zkorumpovanými politiky s dodatkem, že když Řecko z eura odejde, mělo by to vést k okamžitému kolapsu eurozóny, ač si to nemyslí; byl však z celé to záležitosti dost rozladěný, tudíž dodal, že „to, co potřebujeme, je se na tuto eventualitu připravit.“
Dobře, Jürgene! Když ale Řecko odejde, pak bude lákání pro Portugalsko, Irsko, Španělsko, Itálii a další, aby se k němu přidali, opravdu velké. A možná bychom se neměli zaměřovat jen na slabý konec eurozóny – Řecko, Portugalsko, Španělsko, Itálii – , ale měli bychom obrátit oči i k jeho silnému konci: protože i vy, Němci, byste mohli – z úplně jiných důvodů – skončit s uvědoměním, že i vy byste se mohli mít daleko lépe, kdybyste se zbavili eura a vrátili se zpět k příslovečně pevné německé marce.
Pak by Německo nemělo zapotřebí vykupovat a vztekat se „dnes Řecko, zítra Evropa.“ Jak už řekl německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich listu Leipziger Volkszeitung, Německo je připraveno pomoci se záchranou Řecka, ale pouze, když ono si také pomůže a bude ctít dohody s dodatkem, že „nejsme ochotni lít peníze do bezedné díry.“
No tak, Německo! Podívej se do historie a začni chápat, že bys udělalo daleko lépe, kdyby ses poohlédlo na východ a dosáhlo inteligentních dohod s Ruskem bohatým na suroviny, než jen s sebou vléct tu mrtvou váhu „staré Evropy“ a jejích čím dál dekadentnějších a mizerněji řízených amerických kontrolorů.
I tiché, konzervativní a buržoazní Švýcarsko přimělo guvernéra své centrální banky Thomase Jordana, aby také přiznal, že i oni si už rýsují nouzové akční plány pro případ, že euro zkolabuje…
25. května si konzervativní politický komentátor Bruce Anderson píšící pro London Telegraph povšiml, že ideologové Evropské unie – „ti moudří muži“, jak je nazývá – udělali dvojí chybu: jednak „podcenili, ale i přecenili ty ostatní taky lidi“, protože ač je globalizace a globální konkurence pěkná … prozatím … „lidské bytosti obecně potřebují národní stát, zrovna tak, jako jednotliví lidé potřebují příbytky“.
Srovnávaje EU s životem ve velkém městě, vysvětluje Anderson:
„Existují momenty, kdy si většina lidí chce zavřít své přední dveře a relaxovat doma. To pomůže poradit si se všemi tlaky, když můžete žít v národním státě, jehož jazykem mluvíte, chápete jeho politiku, respektujete právní systém.“ A já bych ještě dodal, „kde si můžete vydávat a kontrolovat svou vlastní měnu…“
Vypadá to, že tito „moudří muži“ minulosti a jejich moderní eurokratické protějšky v Bruselu, Štrasburku a Frankfurtu zkoušeli vést Evropu s „francouzským žokejem na německém koni“: dvě klamné iluze, které nakonec vedly k jednotné měně.
Je důležité poslouchat, co o dnešní eurokrizi musí říci Britové, protože před desetiletím velice inteligentně sice akceptovali Evropskou unii, avšak odmítli jednotnou měnu. A měli pravdu!!!
Jak Anderson chápavě poukazuje:
„Nemůžete mít stejné úrokové sazby v Dublinu i v Düsseldorfu, leda by docházelo k fiskálním transferům. Monetární unie musí znamenat i fiskální unii na bázi žádné zdanění bez zastoupen,í to pak musí vést k politické unii. Vůdci eurozóny však naopak architektovi řekli, aby první postavil střechu …“
Výsledkem je dnešní neudržitelná kontinentální krize: rostoucí nezaměstnanost, neúnosný penzijní systém, extrémní těžkosti mladých a chudých, které povedou k rostoucím sociálním nepokojům, neustálé emigraci z Řecka, Španělska a Itálie, která se tlačí do severní Evropy…
Evropa dnes stojí na křižovatce: v nadcházejících týdnech a měsících může zažít svůj první moment typu „být, či nebýt.“ Byli to byrokraté Evropské unie ve spojenectví s globální bankovní mafií, kdo Evropu zavedl do její současné mizérie, takže: Evropo, neohlížej se po „nadnárodním“ krizovém vedení ani po „globálních řešeních“. Ty ti nedodají!
Raději se poohlížej po domácích řešeních na základě zdravého rozumu, udělej revizi nedávné, a ne tak úplně nedávné historie; použij více své imaginace a méně se boj imaginárních děsů.
Možná by konečný lakmusový papírek, jestli to tak funguje, mohl vypadat takto:
Čím více jsou rozhněvaní a rozzuření Řekové, Portugalci, Španělé, Irové, Italové a další na soukromé globální megabankéře, ty z MMF, ECB, FED, a na globální ratingové agentury, tím je jistější, že jste na správné cestě.
Pokud přes to bědování v Řecku, Španělsku, Itálii a jinde vám ti megabankéři tleskají a říkají, že jsou „spokojeni, že děláte správnou věc“, tak to bezpochyby znamená, že si sami utahujete smyčku kolem vlastního krku. Pro lásku boží, nedělejte to!
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
]]>