Ruskou vojenskou doktrínu lze aktualizovat a upravovat podle měnící se povahy hrozeb. Pravda.Ru vedla interview s presidentem Mezinárodního centra pro geopolitické analýzy doktorem historických věd Leonidem Ivašovem týkající se současného stavu vojenské doktríny Ruské federace. „Prováděcí část vojenské doktríny z roku 2010 uvádí, že její opatření lze upravovat podle měnící se povahy vojenského nebezpečí a hrozeb. Kdo a co je teď pro Rusko hrozbou?“


„Vojenská doktrína není ani rozkaz, ani směrnice. Je to prostě akční plán, soustava pohledů na vojenskou bezpečnost státu. Samozřejmě, že tahle hlediska se s vojensko-politickou situací mění. Doktrína se pak použije jako základ pro vytvoření předpisů pro použití ozbrojenými silami, odpovídajících rozkazů, směrnic atd. Doktrína, která byla schválená v roce 2010, se zakládala na více méně z vojensko-politického hlediska pro Rusko poklidných podmínkách. Ruské vojenské a politické vedení věřilo, že naše vztahy se Západem jsou obecně přátelské. Jediné, co nám v tom dělalo starosti, bylo rozšiřování NATO. Tento aspekt byl obecně do doktríny zapracován. Tato doktrína je svou povahou jasně obranná. Text ruské doktríny z roku 2010 neobsahuje taková slova jako „ofenziva“ natožpak „protiúder“.

„Zaujímá čistě defenzivní postoj, ale kdyby k něčemu náhle došlo, tak jsme připraveni. Naše jaderné kapacity fungují jako záruka ruské bezpečnosti. To by umožnilo i při zničení vojsk běžného určení zajistit jejich nové zformování, jak tvrdil bývalý ruský ministr obrany Serdjukov, i v případě zničení Ruské armády a Námořnictva jako systému vojenské organizace. Náš jaderný štít je primárním faktorem jaderného odstrašení. Avšak tohle odstrašení bezpečnost nezajistí, protože nevidíme situaci, kdy šlo stisknout knoflík jinak než při odvetném úderu.

„Amerika po roce 2000 radikálně změnila jak svou vojenskou strategii, tak jadernou doktrínu. Ta jaderné zbraně zatlačila do pozadí. Nemodernizovali jedinou balistickou raketu, a ani žádné nové nevyrobili. To, co dělají, je vytváření nových útočných sil, které rozhodnou o výsledku na budoucích bojištích. 18. prosince 2003 podepsali směrnici ke konceptu rychlých globálních úderů. Podle této směrnice zaútočí tisíci nosiči o vysoké přesnosti z různých strategických směrů. K tomu patří i myšlenky na křižující střely vypouštěné z letadel, na strategické rakety ale i na drony.

„Plánují svým prvním úderem zneschopnit naše balistické střely umístěné na ponorkách a i naše rakety umístěné v silech. V této situaci, když provede Rusko odvetný úder, tak použití protiraketový systém, jehož hlavní součástí není evropská raketová obrana, nýbrž je to jeho námořní složka. Spojené státy mají 93 lodí vybavených systémy AEGIS. Byl to AEGIS, co v roce 2008 sestřelil americký už nefunkční satelit z orbity z výšky 247 km.„Američané tudíž plánují ničit naše zbývající balistické rakety během vynášecí fáze letu. Za tímto účelem Američané tu protiraketovou obranu vytváří. Poté totiž systémy AEGIS vyřadí bojové hlavice raket, které byly i tak odpáleny. Američané dělají, co mohou, aby znehodnotili ruský potenciál jaderných raket. A v tom by mohli uspět.

„Pokud by k tomu došlo, tak bychom se od Spojených států dočkali naprosto odlišného chování, a už teď to vidíme. Při dosažitelnosti neutralizace ruských jaderných sil by Američané mohli vyhlásit, že neuznávají ani Severomořskou cestu, ani Mendělejevovův a Lomonosovovův hřbet jako ruské vody. USA by je vyhlásily buď za svoje, nebo za mezinárodní, a pro Američany ‚mezinárodní‘ znamená ‚americké‘. A taková situace nás může potkat, a co potom Rusko udělá? Vystřelí jaderné balistické rakety? Samozřejmě, že ne.

„Ta vojenská doktrína obsahuje ještě další dost ošidný postoj, který nazývám zoufalým krokem. Říká, že když nejaderné mocnosti projeví vůči Rusku agresi, která by ohrozila územní celistvost Ruska, tak použijeme jaderných zbraní. Zní to správně, ale podívejme se na to: proti komu z našich sousedů můžeme použít taktických jaderných zbraní, tedy bojišťních zbraní? Proti NATO? Ti jsou pod americkým jaderným deštníkem. I Japonsko je pod tímto deštníkem.

„Když se na to tedy podíváme, tak to mohlo být tak akorát Mongolsko a Finsko, proti kterým bychom mohli použít jaderných zbraní, kdyby nás ohrožovaly. Situace se dramaticky změnila, a my stojíme na pokraji války – nikoliv studené, ale opravdu horké války. Rusko musí tudíž spěšně vyvinout úsilí k přebudování obranných kapacit ozbrojených sil a změnit vojenskou doktrínu.

„Ruský styl rozvoje je pomalý – krok vpřed a jeden či dva kroky zpět. Konec konců v časech Sovětského svazu existovaly kosmické síly. Myslelo se však, že v kosmu nemáme žádné nepřátele, tak byla tato vojska rozpuštěna. A teď pracujeme, abychom tu pustinu vyplnili. Podle plánů pravděpodobného nepřítele by navigační a průzkumné satelity, které zajišťují použitelnost našich křižujících a balistických střel, měly být zničeny první.

„První fáze možného útoku by se zaměřila na kosmickou skupinu, takže pak už bychom nic neviděli. Pro letectvo by bylo těžké zasahovat cíle, když nebude fungovat systém GLONASS. Dnes už Rusko přijímá opatření, aby tyto chyby napravilo.“

„Ruské strategické dalekonosné letectvo oslavuje 100 let svého založení. Jaká je dnes role dalekonosného letectva?“

„Každý normální stát buduje komplexní systém výzbroje. Pořád ještě žijeme v zbytcích Ustinovova systému, v němž by všechno mělo být provázáno podle problémů, když by všechno mělo pracovat v souladu. Když budujeme triádu námořních, pozemních a vzdušných složek, tak dochází k mnoha disputacím, ale dalekonosné letectvo si své místo našlo. Jeho místo je unikátní, protože pozemní rakety jsou svázány s určitými základnami. Ponorky sice plují oceánem, ale i tak mezi tím zůstávají na základnách, takže jejich aktivity a pohyby jsou sledovatelné.

„To letectvo je daleko mobilnější, může měnit směry a výšky. Dnes, když si Američané vybudovali proti ruským balistickým střelám protiraketový systém, by letectvo mělo v té triádě vystoupit do popředí. A co věci pro ty ostatní ještě zhoršuje, je to, že použití takových mohutných raket jako Bulava, Topol a Vojevoda ve verzi bez jaderné hlavice nedává smysl, protože to má ohromné náklady, ale účinek by už za to nestál.

„Ovšem ruská dalekonosná letadla lze použít k přesným úderům křižujícími střelami i v nejaderném provedení. Dokonce mohou upravovat ráži bojových hlavic. Myslím, že se na ně dost nespravedlivě zapomínalo. Dalekonosné bombardéry naléhavě potřebují obrození. Naše „Bílé labutě“ mohou zaletět někam do střední vzdálenosti od Spojených států, třeba do Latinské Ameriky. A bingo – budou mít US území přímo na mušce, a tohoto se Američané děsí nejvíce. Investovali spoustu peněz do raketové obrany, aby nemuseli vést válku na svém území. S radostí uspořádají válku kdekoliv, ale ne na svém vlastním území. Potřebujeme si opatřit nějakou sílu, která vytvoří bojovou skupinu, která by mohla v případě agrese proti Rusku, fungovat na území Spojených států. To teď bude odstrašující faktor. Říká se, že generální štáb ozbrojených sil Ruské federace a ruské ministerstvo obrany na takové už pracují.“

„Jaký způsob nejaderného odstrašení by byl v tomto okamžiku nejefektivnější?“

„Takový, který nám umožní udržovat území US na mušce tak, abychom mohli okamžitě jednat na jejich území. Ta skupina by se měla zacílit na Federální rezervy, i když teď si samozřejmě dělám legraci. Ovšem v tomhle vtípku je kus pravdy, protože jsou to zpravidla finanční oligarchové, kdo mají zapotřebí zahajovat války. Faktor nejaderného odstrašení by se měl zaměřit i na mocné vládní agentury zvláště na ministerstvo zahraničí. Ekonomické agentury by do toho měly také spadat, abychom vyvolávali škody ekonomickými metodami. I to by se mělo považovat za bojové mise. Plánování zásobování uhlovodíky a dalším strategickým zbožím musí nezbytně předjímat zvláštní období během válečných časů.“

[quote align="center" color="#999999"]

  • Vážení a milí čtenáři, děkujeme, že podporujete činnost nezávislého magazínu Vědomí
  • [/quote]

    Překlad: Miroslav Pavlíček

    Zdroj: globalresearch.ca, reformy.cz