Jaká je pravděpodobnost, že zrovna členové rodiny keňského prezidenta Uhuru Kenyatta čirou náhodou zrovna zašli do nairobské nákupní galerie Westgate uprostřed bezprecedentního přeshraničního útoku teroristů z Al-Káidy Al Shabaabu – a zrovna tito členové rodiny jsou úspěšně dohledáni a zavražděni? BBC ve své článku „Útok na nairobský Westgate: Oběti“ píše, že: [quote align="center" color="#999999"] Mezi Keňany zabitými při útoku na nákupní středisko Westgate je synovec prezidenta Uhuru Kenyatty Mbugua Mwangi a jeho snoubenka Rosemary Wahito.[/quote]
Jaká je šance, že Al-Káida, kterou Spojené státy financují počínaje Afghánistánem v 80. letech až po Libyi v roce 2011 a nyní i Sýrii, aby podvracela nepřátele Wall Streetu a Londýna, nikoliv však Somálsko, že bude podvracet sousední Keňu, jejíž nový prezident zvítězil částečně kvůli lidovému odporu vůči zdiskreditovanému západnímu Mezinárodnímu trestnímu tribunálu (ICC)?
Opravdu, keňský prezident Uhuru Kenyatta byl ICC obviněn ze „zločinů proti lidskosti“, když vedl prezidentskou kampaň. Keňské noviny Standard vydaly „Opakuje se historie, když je Uhuru Kenyatta stejně jako jeho otec obžalován soudem?“ kde se na stíhání současného prez identa Kenyatty od ICC pohlíží jako na paralelu s pronásledováním jeho otce Jomo Kenyaatty britskou koloniální vládou. Tam se uvádí:
[quote align="center" color="#999999"]
V dubnu 2011 Ngengi Muigai blízký příbuzný Uhuru hledal paralely mezi jeho obviněními od ICC a soudem, uvězněním a nezákonným zadržování jeho otce britskou koloniální vládou.
Kolik může jeho manželka a matka snést? Sužování jejího manžela britskými kolonialisty a teď jejího syna neo-kolonialisty říká Ngengi.
Mama Ngina v tom samém duchu řekla: Jsem si jista, že Uhuru, Ruto a zbytek půjdou do Haagu a vrátí se tak, abychom mohli pokračovat s budováním národa. Řekla, že to je den, kdy položila ruce jak na svého syna, tak Ruta, když se modlila za jejich bezpečný návrat z Haagu.
Dále uvedla, že obvinění, jimž čelí její syn a ti, co jsou podezřelí s ním, jsou prací neo-kolonialistů a naléhala, aby se Keňané postavili za Uhuru a vzdorovali zrovna tak, jako vzdorovali britské koloniální nadvládě.
Kolonialisté nám vytvářeli problémy a teď je jasné, že s tím nikdy nepřestali, řekla tato bývalá první dáma. [/quote]
Bývalá první dáma není sama se svým náhledem na ICC jako na nástupce starého evropského podmanitelství a kolonizace v moderních dnech. Persekuce prezidenta Kenyatty od ICC je silně vypovídajícím příznakem, že si udělal nepřátele na Západě. Samotný ICC je zdiskreditovanou institucí otevřeně kolaborující s NATO a zvláště s USA, Británie a Francií, aby útočili na politické nepřátele po celém světě.
To se zvláště hojně ukázalo v Libyi v roce 2011, kdy ICC sehrál podstatnou roli v propagandistické kampani NATO proti Tripolisu, když prokurátor ICC Luis Moreno-Ocampo „potvrdil“, že syn libyjského vůdce Muammara Kaddáfího Saif Al-Islam byl „chycen“ libyjskými militanty a je na cestě do Haagu. Saif Al-Islam se den poté vrátil úplně svobodný a pořád vedl obranu Tripolisu – což znamená, že ICC lhal v rámci širších psychologických operací NATO líčících libyjské hlavní město jako poražené a zabrané.
ICC všeobecně zavrhuje Africká unie (AU), jak se uvádí v článku v Economist „ Střelit se do vlastní nohy“, kde se píše:
[quote align="center" color="#999999"]
Hlavy států z celého kontinentu se shromáždily v Addis Abebě, v etiopském hlavním městě, aby 27. května oslavily 50. výročí Africké unie a jejího předchůdce Organizace africké jednoty. Gratulovali si, jak dobře si vedli, když údajně v minulosti desítky let spolupracovali, a pak to trochu okořenili širokou palbou do Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu. Pod vedením etiopského ministerského předsedy Hailemariam Desalegna, který této unii v tomto okamžiku předsedal, všemožně obviňovali tento soud z rasismu a z „lovu“ na Afričany.[/quote]
Economist s jeho obvyklou neo-imperiální bohorovností trval na tom, že respekt k ICC by měl být pro pokračování vzestupu Afriky podstatný jako součást „mezinárodních pravidel“, které musí Afrika poslouchat, aby nadále lákala zahraniční investice.
Když byl touto západní institucí vydán zatykač na libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, tak to také AU zamítla. AP v jejich článku „ Africká unie nesouhlasí se zatykačem na Kaddáfího“ hlásila, že:
[quote align="center" color="#999999"]
Orgán reprezentující africké národy apeloval na své členy, aby nesouhlasili se zatykačem vydaným na libyjského vůdce Muammara Kaddáfího během kroku, který vážně oslabí schopnost Mezinárodního trestního tribunálu předvést ho před spravedlnost.[/quote]
Takovéto rozpadání západních „mezinárodních institucí“ představuje úpadek jejich globálního vlivu a jejich schopnosti obírat třetí svět o jeho zdroje ve svůj vlastní prospěch. Ti na africkém kontinentu a jinde, kteří zpochybňují západní mezinárodní řád, za to platí rychlou odvetou v podobě mrzačících ekonomických sankcí, skrytých vojenských operací, nebo jako v případě Libye plnocennou vojenskou agresí.
To, že byl nový keňský prezident zvolen, by šlo snadno interpretovat jako výrazný úder proti už vrávorající legitimitě ICC a proti korporátně-finančním zájmům, které tuto instituci zkonstruovaly a v současnosti ji udržují, a to se jeví jako nejpřesvědčivější motiv za nedávným útokem v Nairobi. Pokud by se národům dovolilo otevřeně vzdorovat pozici Západu jako samozvaného mezinárodního arbitera a erodovat ji, tak by se jim s tím celý ten velikánský domeček z geopolitických karet postavený na vratkém stole sesypal.
A opravdu, zrovna tak, jako Západ využil najatých teroristických organizací jako byla v Libyi Libyjská islamistická bojová skupina (LIFG), jako teď používá v Sýrii Al Nusra, aby útočily na vlády, co nemá rád, a svrhávaly je, tak i Al Shabaab, která udržuje s těmito teroristickými organizacemi přímé vazby, se zjevně obrátila proti Keni.
Útok v Nairobi představuje ve svém rozsahu a ve své úrovni vytříbenosti to, co vyžaduje sponzorování státem a zpravodajstvím přinejmenším uvnitř Keni, aby se zaútočilo na členy rodiny prezidenta a zavraždili je. Ten státní sponzoring s největší určitostí nepochází odněkud od severního souseda Keni ze Somálska, nýbrž s daleko větší pravděpodobností z Washingtonu, Londýna, Paříže, Tel Avivu, z Doha anebo z Rijádu.
Útok na obchoďák plný civilistů na první pohled vypadá jako strategické myšlení velice nízké úrovně a krátkého výhledu, nicméně rozsah operace a uvážíme-li, že tam byli vyhledáni příslušníci prezidentovi rodiny, naznačuje, že jde o daleko vyšší úroveň sofistikovanosti – tj. o úroveň vytříbenosti, která by mohla snadno být určena tak, že tento útok měl posloužit k nabuzení keňské veřejnosti za vojenským dobrodružstvím US AFRICOM po celé Africe v jejich honičce za „Al-Káidou“, za Konym a dalšími, nikoliv proti nim.
Jak se tak fakta vynořují a s tím jak západní vůdci apelují na svět, aby opět jednou rychle a kolektivně reagoval na základě hněvivých emocí, nenávisti a strachu, je tu základní otázka „qui bono?“ a kdo opravdu měl operační kapacitu provést přinejmenším směřování takového útoku, a ta se musí položit a zodpovědět. Pokud opravdu takovýto útok provedl Al Shabaab, byli vyzbrojeni, financováni a směřováni speciálními západními zájmy jako jejich druhové v řadách LIFG a Al Nusra v Libyi a v Sýrii? Jakému tlaku bude vystavena Západem Keňa, aby přikročila k přeshraničním akcím v tandemu s probíhajícími kampaněmi AFRICOM?
Co se týče budoucnosti Keni, musí převážit rozum – nikoliv emoce a propaganda.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: landdestroyer.co.uk