Může Řecko s sebou strhnout Wall Street?

V článku nadepsaném „Pořád nevidno konce pro ‚Příliš velké, aby padli‘“, napsal 15. února William Greider do The Nation: Cynici finančních trhů celou dobu předpokládali, že Dodd-Frankův zákon, nejenže neskoncoval s „příliš velkými, aby padli“, ale místo toho vytvořil začarovaný kruh chráněných bank označovaných za „systémově důležité“, kterým se nedovolí padnout bez ohledu na to, jak strašně se chovají. Možná, ale existuje ještě ždibec hrozného chování, jehož se dopustil sám Strýček Sam, aby mu nezůstaly v ruce peníze, které je nutno odepsat: trh s 32 biliony dolarů za swapy z neschopností splácet úvěry čili CDS. Třicetdva biliony dolarů je více než dvojnásobek HDP US a více než dvojnásobek národního dluhu.

CDS jsou určitou formou derivátů přebíraných investory jako pojistka proti platební neschopnosti. Podle Comptroller of the Currency téměř 95% bankovního průmyslu je totálně zranitelných kontrakty s deriváty, které drží pět největších národních bank: JPMorgan Chase, Citigroup, Bank of America, HSBC a Goldman Sachs. Trh s CDS je neregulovaný a neexistují žádné požadavky na „pojistitele“, aby opravdu měl peníze k jejich proplacení. CDS jsou daleko podobnější sázkám a masivní ztráty v tomto kasinu by tento domeček z karet mohly shodit.

Mohly by přinejmenším tehdy, když to kasino bude zmanipulované. Zda je „kreditní událost“ skutečně „platební neschopností“, co spouští proplacení, to určuje Mezinárodní asociace swapů a derivátů ISDA a vypadá to, že ISDA je vlastněna největšími světovými bankami a spekulativními fondy. To znamená, že tento dům určuje, zda ten samý dům musí platit.

Domy Morganů, Goldmanů a další Velké pětky mají zrovna teď odůvodněné starosti, protože „bankrotová událost“ vyhlášená na evropský vládní dluh by mohla ohrozit celou jejich derivátovou soustavu za 32 bilionů dolarů. Podle Rudyho Aviziuse v článku Tržní orákulum (UK) z 15. února to vysvětluje, co se stalo MF Global a proč 50% odepsání řeckých dluhopisů nebylo vyhlášeno za událost platební neschopnosti.

Kdybyste každý měsíc platili jen 50% své hypotéky, tak by vás ty samé banky rychle vyhlásily za platebně neschopného. Pravidla jsou ale úplně jiná, když jsou banky pojistiteli podepisujícími tuto dohodu.

MF Global: Kanárek v dole?

MF Global býval významným globálním brokerem s finančními deriváty, dokud se 30. října 2011 nedočkal zcela nemístného zániku, když se stal osmým největším bankrotem v US historii poté, co ohlásil „nedostatek materiálu“ pro stovky milionů dolarů v různých oddělených zákaznických fondech. Tohle brokerství využívalo ohromné množství složitých a kontroverzních dohod o předprodeji čili „repo“, aby se financovalo a utrhlo profit z marží. Mezi jejich ztrátovými sázkami bylo cosi, co se popisovalo jako špatný způsob obchodování s 6,3 miliardami dolarů, které brokerství samo provedlo za dluhopisy určitých evropských nejvíce zadlužených národů.

Avizius píše:

V Evropě bylo dosaženo dohody, že investoři musí přijmout odpis 50% dluhu z řeckých obligací. Nyní, když měla MF Global kapitálovou přiměřenost někde mezi 40 ku 1, tak byla mezi 80 ku 1, a to znamenalo, že už nemohli ustát ani maličkou 3% ztrátu, takže když byl odsouhlasen 50% zástřih, tak MF Global skončilo. Zkoušeli tyto ztráty vykrýt tím, že zločinně hrábli do oddělených klientských kont, a jak teď už všichni ví, jak to dopadá, když klienti přichází o své peníze…

Ovšem MF Global si mysleli, že jsou v bezrizikových spekulacích, protože si koupili ty CDS od velkých bank, aby se ochránili pro případ, že by jejich sázky na Evropský dluh vyšly špatně. MF Global měli být těmito CDS ochráněni, to by ale ISDA nesměla vyhlásit řeckou „úvěrovou událost“ za to, že není platební neschopností, aby MF Global už nemohlo pokrýt svoje ztráty, což způsobilo jejich kolaps.

Tentokrát bankovní dům vyhrál, protože byli schopni sami určit, kdo bude „vítěz“. Ale co se stane, až Řecko či jiná země prostě odkráčí a odmítne platit? To už nebude „zástřih“. To bude stětí. Ta aktiva budou v posmrtné ztuhlosti. Podle žádné slovníkové definice by to nešlo kvalifikovat jako „platební neschopnost“.

Při tom je nějaký druh naprostého řeckého bankrotu podle některých analytiků dost pravděpodobný a přijde brzy. Dr. Irwin Stelzer, vedoucí člen a ředitel skupiny studií ekonomické politiky Hudsonského institutu byl v sobotním Yorkshire Post (UK) citován, jak říká:

Je to jen otázkou času, kdy zbankrotují. Zbankrotovaní už jsou, je to jen otázkou toho, to rozpoznat a jako co to vyhlásit.

Určitě zbankrotují … možná už v březnu. Kdybych byl jimi, odešel bych z eura.

Midasův dotek vyšel hrozně

V článku v The Observer (UK) z 11. února nadepsaném „ Matematická rovnice, která způsobila krachy bank,“ Ian Stewart píše o Black-Sholesově rovnici, která zahájila svět derivátů:

Finanční sektor to nazval Midasovým vzorcem a viděl v tom recept na přetvoření všeho na zlato. Avšak trhy zapomněly, jak ten příběh s králem Midasem skončil.

Jak uvádí Aristoteles v této staré řecké pohádce zemřel Midas hlady v důsledku své marnivé modlitby za zlatý dotek. Dnes lidé v Řecku hladoví, aby ochránili zmanipulované 32 bilion-dolarové kasino Wall Streetu. Avizius píše:

Ty peníze vydělané na rozprodeji těchto derivátů přímo odpovídají za ty ohromné zisky a bonusy, co teď na Wall Street vidíme. Ti vládci peněz si urvali obscénní profity z tohoto schématu, nyní ale žijí ve strachu, že se to všechno sesype a to koryto se jim vyprázdní. To, co tyto banky udělaly, je, že tento systém přetížily až do extrému, takže celý ten domeček z karet je ohrožen i maličkou zemí s pouhými 11 miliony lidmi. Řecko by mohlo strhnout ekonomiku celého světa. Když by byl vyhlášen bankrot, tak by následná vyplácení nastartovala řetězovou reakci, která by se mohla rozšířit do celosvětového hroucení bank, proti kterému bude kolaps Lehmana drobnou událostí.

Někteří pozorovatelé zpochybňují, že by řecký bankrot mohl dopadnout až tak špatně. Podle komentáře z Forbes z 10. října 2011:

Hrubá hodnota kontraktů na národní CDS Řecka, jaká byla minulý týden, představovala 54,34 miliardy €, jak hlásí poslední zpráva o datech o úložkách v Depository Trust & Clearing Corporation (DTCC). DTCC je schopna provádět vnitřní síťové analýzy, jelikož má data o v podstatě všech trzích s CDS. A ta hlásila, že čisté ztráty budou o jeden řád nižší s maximální částkou peněz, co se přemístí z jedné banky do druhé ve spojitosti vypořádáním nároků z CDS při bankrotu, a bude to celkově jen 2,68 miliard €. Je-li analýza DTCC správná, tak by trh CDS pro řecký dluh vyvolaný řeckým bankrotem nebyl moc ohromný – pokud by však nestimuloval nákazu, jež by ovlivnila další evropské země.

Je to však ta „nákaza“, co zřejmě vyvolává ty obavy. Hráči, kteří spekulativně vložili své sázky do obou možností si teď nemohou shrábnout výhru na nějaké vítězné straně; a to znamená, že si nemohou dovolit zaplatit ztráty z té ztrátové možnosti, což způsobí, že i tito tržní hráči budou ze svých sázek bankrotovat. Domino se začne kaskádově sesypávat v křížově provázaných bankrotech, které nakazí celý bankovní průmysl a ohrozí celou tu globální pyramidovou hru. Potenciál pro tento druh jaderné reakce je tím, čím strašil miliardářský investor Warren Buffett, když deriváty prohlásil za „finanční zbraň hromadného ničení“. A to je právě důvod, proč si bankovní systém nemůže dovolit zhroucení hlavních derivátových hráčů – jako Bear Stearns či Lehman Brothers. To, co je teď v ohrožení, je samotná globální finanční soustava derivátů. Podle článku z The Wall Street Journal z 20. ledna:

CDS jsou tím finančním instrumentem pro hedgové hráče a spekulanty, který má reputaci, že na něj lze ukotvit rovnováhu všeho – takže loni v červnu s ním byl trh 32,4 bilionů $; což je částka, kterou lze určit tak na vládní dluhy, ale jsou tu CDS na vládní dluhy jen za 2,9 bilionu $; do čehož patří i dopad toho v binci bankrotujícího Řecka, jaký by to mohlo mít na globální bankovní systém.

V budoucnu tržní hráči mohou zkrátka odmítnout hrát. Když je celý ten barák jasně zmanipulovaný, tak je legitimita celé té soustavy CDS prohlašována za pochybnou. Jak se celkem tvrdě ukázalo u MF Global, neexistuje nic takového jako „bezriziková spekulace“ ochráněná deriváty.

Ellen Brown

Další články k tématu: