V čím dál víc médii dirigovaném věku je jazyk vším a oficiály je často zneužíván jako prostředek tyranie. S těmi miliony mrtvých z jejich rukou od roku 1945 se USA staly teroristickým státem číslo jedna. Do 80. let to bývalý muž ze CIA John Stockwell vyčíslil na šest milionů. Jak naznačil nedávný článek počínaje hromadným bombardováním Jihovýchodní Asie až k využívání komand smrti v Jižní Americe jsou americké ozbrojené síly a CIA přímo či nepřímo odpovědné za odhadnutých deset milionů mrtvých podle aktualizovaných čísel (1). To se ale v těchto dnech nenazývá masovou vraždou. Je ironií, že USA si unesly slovo ‚teror‘ k ospravedlnění tyranie pod svou značkou jako válku s terorismem.

K těm desíti milionům můžete ještě přidat nesčetné další, jejichž životy byly obětovány na oltář korporátního zisku, i když to třebas nespočívalo ve vojenském vybombardování lidí a zemí k poddajnosti, nýbrž jen v určitých politikách. Ty politiky pak ale nejsou šikanováním. Jsou strukturálním přizpůsobením.

V důsledku toho si statisíce zemědělců v Indii samy vzaly v uplynulém desetiletí životy a polovina převážně jako výsledek aktivit amerického agrobusinessu manipulujícího globální ceny komodit díky politikám, které za ně provede vláda USA, nebo kvůli korporátním monopolům, nebo kvůli průlomové technologii terminátorských semínek, která také farmáře zavlekla do dluhů, které pro ně byly prostě příliš, než aby je unesli (2).

Těžký úděl indických zemědělců není ojedinělý. Kolik životů bylo po celém světě ukráceno kvůli zabudované strukturální násilnosti či přes tiché zabíjení každodenní neškodně vypadající funkčnosti predátorského korporativismu? Ty do systému zabudované nerovnosti v podstatě lidem ukradly roky života na zdraví jejich těl, na živobytí z jejich rukou, ve vodě z jejich kohoutků a v jídle z jejich talířů. Od Británie po Afriku – které jsou teď často postradatelným ekonomickým futrem, zrovna tak jako jsou kanónen-futrem v dobách války nebo vracejícími se hrdiny systémem hozenými přes palubu při návratu domů, lidmi, kteří jsou úmyslně manipulovaní a vykořisťovaní vyfabrikovanými tezemi nacionalismu nebo národního zájmu – co ukrátili své životy či byli odráni o všechny své příležitosti, kvůli těžkostem, které na ně uvalila železná pěst korporativismu (3).

Vyvlastňování bohatství systémem, který je vysává zespoda nahoru procesem akumulace pomocí zabavování (4) je oslavováno jako růst, prosperita a svoboda volby, i přes důkazy, že počínaje Řeckem přes Španělsko je skutečností pro většinu nárůst chudoby, odření o možnost volby a bída.

O tom byste se ale moc nedověděli, pokud byste používali jen informací z mainstreamových médií. Jistě možná by vám řekli, abyste si utáhli opasek, protože držíme všichni pospolu a musíme v těchto těžkých ekonomických časech učinit určité oběti.

A je to jen pro dobrou věc, pokud se v této zemi (nebo kterákoliv zemi) vyhazuje na dlažbu, tak je to teď jen prémie ke splnění vašich požadavků, když se vaše pracovní místa outsourcovala do zahraničí, tak se jednoduše musí zaútočit na Mali, Sýrii, Libyi a Irán (ten seznam narůstá), protože neudělat to, tak by pachatelé zlovolností ovládli svět. A kam bychom se dostali bez takových ušlechtilých prohlášení? To není rabování zdrojů. Ten útok je humanitární.

No, byli bychom přesně tam, kde jsme teď, protože ti zlovolní pachatelé to už mají pod kontrolou a vedou válku nejen s lidem těchto zrovna vyjmenovaných zemí, ale i s lidem uvnitř svých vlastních zemí přes techniky dohledu, trestní systém, přes matoucí účinek špehy importovaných ilegálních drog nebo přes zábavnou formou informace prezentující průmysl (infotainment) a přes tu záplavu legislativy sloužící k faktickému odstranění občanských svobod. Ta hra je už prohraná, dominantní ekonomika Západu (USA) je už neopravitelně rozbitá (5). Imperialismus a militarismus nás nezachrání, ale disent povolen nebude.

A soukromí bankéři si nás uvěznili ještě více přes licenci na tisk dluhových měn i přes národní vlády, které jim také splácí úrok ve spirále vymknuvší se z rukou, takže jej nikdy nepůjde splatit (6), ti jsou schopni ještě více si nacpat kapsy skoupením národních aktiv za ceny frcu v první řadě od zemí, které zbankrotovaly. A tohle není vydírání. To jsou úsporná opatření.

„A teď jdou po vašem sociálním zabezpečení. Chtějí vaše prachy na důchod. Chtějí je zpět, aby je mohli dát svým zločinným kamarádíčkům z Wall Streetu. A víte co? Dostanou je. Dostanou je dříve nebo později, protože oni celé tohle místo vlastní,“ řekl Gorge Carlin, spisovatel, kritik a komik.

A kde jsou v tom všem média mainstreamu? Kde jsou ti žurnalisté, co si osobují věrohodnost, je to od nich jejich tuhý profesionalismus, jejich odpovědnost, jejich objektivita? Pokud lze zvát profesionalitou, odpovědností a objektivitou hrabat prachy a děsit se, abych náhodou neurazil zájmy inzerentů, oficiálů nebo korporátních mozkových trustů, pak jsou naprostým vzorem ctnosti!

Prodávajíc se za své vysoké platy, oblbují veřejnost a pokračují v jejím oblbování. Tím, jak zaměřují reflektory svého temného ‚investigativního‘ posvícení si na ‚parlamentní procedury‘ a osobnosti dávají razítko na politiky a tupé machinace stranické politiky, tak pouze slouží udržování věčného status quo a veřejnost udržují v temnotě, jelikož jsou tu ti nikomu se nezodpovídající mocenští handlíři a jednotné zájmy Velkých olejářů, Velkých bankéřů, Velkých farmakologů, Velkých agrokombinátů i toho jejich zbytku, co nám nadále pije krev jak upíři dosucha.

Ohlédneme-li se zpět na reportáže BBC o bombardování Libye ze strany NATO, poskytne nám to dost odhalující pohled do vnitřku médií mainstreamu. Reportáže byly hanebně jednostranné. Má veřejnost platit za ‚veřejnou službu‘ vysílanou, aby byla oklamána a tím byla zabezpečena její svolnost s ilegální státně-korporátní politikou? Jen málo se analyzovalo, k čemu ty ‚mise‘ směřují nebo odkud dostávají ti vzbouřenci zbraně i přes OSN vyhlášené embargo na zbraně. Daleko méně než o morálním právu NATO na probombardování cesty do Tripolisu. Žádný hovor o tom, co řekl profesor University of Johannesburg Chris Landsberg o tom, že NATO porušuje mezinárodní právo, nebo o tom, že 200 prominentních afrických osobností obvinilo západní státy z podvracení mezinárodního práva.

Na druhou stranu ale to, co se nám díky laskavosti maistremových médií servíruje pokaždé, když se Británie rozhodne vést válku, je chutný pokrm pro nacionalistické sentimenty a apel na starou koloniální mentalitu ‚našich hochů‘ vyrážejících, aby ‚tam‘ pomohli zcivilizovat barbary.

To je ale role médií: dennodenně pomáhat posilovat a rozhojňovat materiální podmínky vykořisťovatelského a lidi rozdělujícího sociálního systému. Říká se tomu mít povolná, bezzubá média. Tomuhle říkají liberální demokracie. Tuto roli neplní jen média, ale i vzdělávací systém i politický systém.

A proto bývalému ministerskému předsedovi Británie před pár lety jeho finanční loutkáři v zastoupení zájmů bankéřů (nikoliv národa) řekli, aby rozprodal to, co bylo směšně považováno za ‚národní zlato‘ za cenu frcu, aniž by se při tom provedlo skutečné veřejné přezkoumání tohoto rozhodnutí. Někteří říkají, že to v podstatě už bylo první ‚vykoupení bankéřů z dluhů‘ (7). Proto jsou peníze daňových poplatníků bez vědomí většiny daňových poplatníků bez odpovědnosti a bez demokratických procedur používány k pomoci bankám a k převratům v různých zemích a k vyvolávání smrti a zkázy při tisících ‚skrytých operacích‘. Skrytých – ukrytých před veřejností, která zůstává v blažené nevědomosti o tom, kam jejich tvrdě vydělané dolary, libry nebo eura ve skutečnosti jdou.

Proto to těm státně-korporativním defraudantům, vrahům a lhářům, kteří se halí do jazyka svobody a demokracie, tak dlouho prochází. Bohužel proto v tom pokračují.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>