Středeční rozhodnutí Německého federálního ústavního soudu, které otevírá cestu k Evropskému stabilizačnímu mechanismu (ESM) rozšiřujícímu moc na úkor národní suverenity členských států eurozóny, bylo oslavováno jako vítězství zachraňující euro. Nebylo ale nic takového. Místo toho to bylo politické vítězství diktatury ve jménu eura. Předložení určitých dočasných omezení k tomu, jak moc může německá vláda přispívat do ESM, tomuhle rozhodnutí dodává zdání moudrosti a rozvážnosti i ochrany německé národní suverenity.

Tento soud řekl, že německý příspěvek nemůže bez souhlasu Bundestagu převýšit v současnosti odsouhlasenou částku 250 miliard dolarů, Budestag je dolní komora německého parlamentu (zhruba ekvivalentní Sněmovně reprezentantů ve Spojených státech). A soud rovněž vyžaduje, aby finance poskytnuté ESM musely být pečlivě účtovány.

Soud řekl:

Na základě mezinárodních smluv nemůže být vytvořen žádný trvalý mechanismus, který by se rovnal přijetí závazků za rozhodnutí z vůle jiných států, zvláště pokud by s sebou nesl důsledky, které lze těžko vykalkulovat.

Jinými slovy to zní, jako by tento soud Německo chránil před rozhodnutími zvnějšku, zvláště jsou-li náklady takovýchto rozhodnutí „těžko kalkulovatelné“. Tento soud rovněž poskytuje zdání národní suverenity poznámkou, že „relevantním faktorem k zachování principů demokracie je to, pokud zůstane Bundestag místem, kde se budou činit autonomní rozhodnutí o příjmech a výdajích.“

Tohle vnitřně rozporuplné prohlášení devíti soudců v rudých róbách bylo prostě jen dostatečné na to, aby utlumilo latentní odpor k ESM u více než 30 000 německých občanů, kteří podali žalobu k tomuto soudu napadající ESM, přičemž potěší ty statisty, kteří v tomto rozhodnutí vidí zelenou k dalším krokům směrem k dlouho už vysněnému znárodnění Evropy nevolenými byrokraty. Německá kancléřka Angela Merkel řekla německému parlamentu, že rozsudek vysílá „už další silný signál do Evropy i mimo ni, že Německo přijímá svou odpovědnost jako největší ekonomiky Evropy i jako spolehlivého partnera.“ Německý ministr ekonomiky Philips Roesler řekl reportérům, že „jsme o důležitý krok blíže našemu cíli na stabilizaci eura.“

Investiční poradci jásají nad rozhodnutím tohoto soudu, co teď dláždí cestu pro to, aby ESM v koordinaci s Evropskou centrální bankou (ECB) bezuzdně začal s vykupovat rozmařilé vlády, jako španělskou a italskou, čímž jim vytvoří investiční příležitosti. Vydávání dluhopisů těchto států bylo před tímto oznámením v těžkostech, tyto dluhopisy teď ale nabývají na ceně kvůli jasné podpoře silnější ekonomikou Německa a jeho daňovými poplatníky. Dan Greenhaus, vedoucí globální stratég BTIG, mezinárodní skupiny pro investice a obchody s dluhopisy to formulovat dobře:

Tento rozsudek prostě na cestě odstranil ty krátkodobé brzdy, které jsou pro cestu spíše rychlostním retardérem, než skutečnou překážkou. Před námi leží ještě hodně legislativních a politických problémů. Dnešní rozsudek prostě s celým tím větším příběhem nic nenadělá. Máme tu teď jen větší pokladničku na hraní.

A Marketwatch poukazuje, že „to jen dále otevírá cestu Evropské centrální bance na zahájení programu pro neomezené výkupy dluhopisů, který byl minulý týden doladěn.“

Všichni tedy zvítězili, kromě těch, kterým dělá starosti národní suverenita a její rozvracení nad-zákonnou, ultra-nadnárodní zcela uměle vytvořenou entitou a neodpovídající nikomu kromě sebe samé.

Tohle bylo jasně ukázáno loni v dopise dvou rakouských občanů, akademika a daňového účetního, rakouskému presidentovi.

Jako odpovědní občané si podepsaní přečetli koncept ESM s nezbytnou pečlivostí a přesností. Dospěli jsme k závěru, že tento koncept by neměl být přijatelný. Ti, kdo jej podepsali, by měli být souzeni za jednání s dolus eventualis (tj. sice s předchozí znalostí, že to pravděpodobně povede ke zpochybnění národní suverenity, avšak podepisující to i tak), pokud nakonec dojde k předvídatelným důsledkům…

Nejenže tato smlouva odporuje základním smlouvám o EU, které vytváří základnu pro vstup a setrvání v členství v EU, ale rovněž to porušuje Rakouskou federální ústavu, jelikož to přenáší výsadní práva všech demokracií – např. finanční suverenitu – na instituci mimo jejich kontrolu.

Bude-li tato dohoda podepsána, budou všechny členské státy EU dirigovány anonymní finanční oligarchií bez demokratické legitimity. Řekneme-li to bez obalu: Umožňuje to jednání instalující anonymní finanční zotročení pod záminkou „solidarity“.

Tito dva občané, jejichž odpor vůči postupné realizaci evropské diktatury, se odrazil v protestu 30 000 německých občanů proti tomu samému, objevili to, co je v tom opravdu zaobaleno:

Požadavek na privilegia a imunitu, která by měla osobám zúčastněným na vysátí občanstva Evropy pomocí neomezeného „účtu solidarity“ zabezpečit možnost formovat superstát, který de facto nelze právně kontrolovat, žalovat či soudit. Právní osoba ESM byl byla obdařena plnou imunitou proti justici („imunitou před jakoukoliv formou justičního procesu“ atd.), což je formulováno v Článku 27 a stejná imunita před spravedlností jejích orgánů podle Článku 30 je justičním prázdným šekem.

Rozsudek německého nejvyššího soudu je vítězstvím pro všechny, co mají obavy z budoucnosti eura nebo usilují o zisky z něj. Bylo rovněž vítězstvím pro ty, kro už desítky let pracují, aby nic netušícímu občanstvu suverénních národů Evropy vnutili nevolenou a nikomu se neodpovídající regionální vládu. Proto se to dělá: krůček po krůčku.

České materiály o ESM:

Evropský fiskální pakt: čili finanční diktatura

Die Welt: EU tajně připravuje vznik „superstátu“

Je Evropský superstát o jeden krok blíže k prudkému kolapsu?

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: thenewamerican.com

]]>