„Kostky jsou vrženy,“ prohlásil Julius Caesar, když v lednu roku 49 před naším letopočtem překročil hraniční řeku Rubikon. „Vyzýváme Václava Klause k odchodu z poslaneckého klubu,“ prohlásila ODS v březnu roku 2019, když se rozhodla, že i ona jednou provždy svůj Rubikon překročí…

Václav Klaus mladší… Nositel zvučného jména původního zakladatele strany, který navíc od roku 2014 psal své tradiční pondělní komentáře pro jeden z nejčtenějších portálů v zemi, Novinky.cz. Díky tomu si vytvořil velmi solidní základnu fanoušků, kteří kvitovali, že v době všeobjímající doktríny politické korektnosti se najde někdo, kdo je schopen nazývat věci pravými jmény, bez obalu, bez zbytečných kudrlin. Fenoménu Klaus mladší se tedy před minulými parlamentními volbami rozhodla využít ODS, která syna svého zakladatele postavila na třetí místo kandidátky v Praze. Efekt zafungoval a Klaus své straně přinesl 22 614 preferenčních hlasů, což byl po Andreji Babišovi (který získal 48 tisíc) druhý nejlepší výsledek.  

Bohužel ale ODS angažováním Klause mladšího hrubě podcenila jeden zásadní moment. Naprosto nepočítala s tím, že junior bude dělat přesně totéž, co vždy dělal i jeho otec – tedy že se bude snažit o to, aby Občanská demokratická strana byla skutečně Občanskou demokratickou stranou. Stranou, jakou vždy bývala, stranou pravicovou, euroskeptickou, hájící národní zájmy. Stranou bojující proti levicovému omezování lidské svobody, proti levicovému zasahování do života lidí, proti sociálnímu progresivismu i proti diktátu politické korektnosti… ODS s takovou politikou nepočítala, protože ji v už mezidobí sama přestala dělat. A důvod, proč ji přestala dělat, byl jednoduchý. Měl a má jméno „přízeň médií“.

Na tomto místě se hodí připomenout jeden důležitý aspekt, a to ten, že ODS a skutečná pravice obecně to nikdy neměly dobré v českých médiích. To je zásadní fakt, který je třeba si uvědomit. Snad s výjimkou bezprostředně porevolučního období musela ODS vždy čelit tvrdé nelásce a nepřízni ze strany médií i komentátorského mainstreamu, který pravici dělil na hodnou (Unie svobody, později TOP 09) a zlou (ODS). Zajímavé ale je, že navzdory této nepřízni a často tvrdým mediálním kampaním dokázala tato strana vyhrávat volby, či být nejhůře druhá na pásce. A zajímavé bylo i to, že čím více média protěžovala „hodnou pravici“  (protože to ve skutečnosti nikdy žádná pravice nebyla), tím více voliči tíhli k pravici „zlé“. Vlastně by se dalo říci, že čím více byla proti ODS média, tím silnější měli občanští demokraté podporu u voličů. Podpora u voleb je přesně to, co se v politice nakonec počítá! Což má daleko větší váhu, než hanlivý novinový titulek, na který si už za týden nikdo nevzpomene.

Fialovské vedení se ale rozhodlo jít jinou cestou, cestou právě opačnou. Předseda strany záhy opustil své proklamace o tom, že napravo od ODS už musí být jen zeď a postupně začal dělat vše proto, aby získal mediální přízeň. Občas se zdálo, jakoby tu o voliče vlastně ani nešlo. Jako kdyby bývalá nejsilnější pravicová strana byla najednou spokojená s tím, že je na polovičních až třetinových číslech oproti výsledkům, které měla v minulosti.

Symbióza mezi výraznou částí českých médií a vedením ODS byla pak nejviditelnější právě v otázce postoje k Václavu Klausovi mladšímu. Stačí si jen vzpomenout na všechny články například v Hospodářských novinách nebo na portálu Forum24, které ODS vyzývaly k tomu, aby se zbavila „koule na noze“ v podobě VK ml. Články, které ODS předpovídaly zářnou budoucnost, pokud se odstřihne od své minulosti, od toho, čím bývala, a pokud se ze zlé pravice stane definitivně pravicí hodnou - kráčející ovšem ve stopách stran, které buď již neexistují (US) nebo brzy existovat nebudou (TOP 09).

A tak začala v ODS sílit kritika obou Klausů. Nejen syna, ale i otce. Prvně jmenovaný pak byl opakovaně obviňován z toho, že je politický sólista a že není se stranou loajální. Zajímavé bylo, že nikdo z těch, kdo se zaštiťovali loajalitou, si nikdy nepoložil otázku, zda je vůbec možné být loajální se stranou, která v prvé řadě není loajální sama se sebou. Se svým programem, s pilíři, na nichž vznikla, s tradičními voliči, ale do značné míry ani se členskou základnou…

Včerejší výzva poslaneckého klubu ODS, aby Václav Klaus mladší opustil jejich řady, je tak jen vyvrcholením přerodu občanských demokratů, ke kterému se schylovalo už dlouho. Překročením Rubikonu, kdy se ze zlé pravice stane definitivně pravice hodná, která už nebude mít ambici vládnout, ale bude spokojená se svými 13 % a přízní českých (převážně levicově naladěných) médií.

Navíc se ale včerejším stanoviskem poslaneckého klubu krásně ukázalo, do jakých slepých uliček vede cesta politické korektnosti. ODS vyzvala Klause k odchodu z klubu, on naopak vzkázal, že ho má strana ze svých řad vyloučit. Pokud to občanští demokraté udělají, jasně dokážou, jak málo ctí své vlastní hodnoty, jak málo si zaslouží mít v názvu slovo „demokratická“. A pokud Klause nevyloučí, bude zase celé divadlo s omluvou za Klausovy výroky i s jednáním klubu jen hloupým plácnutím do vody, které ubere voličské hlasy. Řečeno manažerskou mluvou, jde tedy z hlediska ODS o jasný příklad lose – lose situace.

Ale nevadí! Snad straně tuto ztrátu květinky bohatě vynahradí všechny ty oslavné komentáře od lidí, kteří jí ještě před pár lety nedokázali přijít na jméno…

Karolína Stonjeková