Transformační rok 2012 se nám pomalu chýlí ke konci. Tedy vlastně ke svému vyvrcholení – ono zlomové datum, kdy údajně Mayský kalendář končí, přijde teprve 21. prosince. Pokud tedy nenastane konec světa či nepřistanou nějací mimozemšťané, kteří nás konečně naučí, jak žít v míru, lásce a harmonii, budeme „den poté“ moudřejší? Dál ve vývoji? Čím se budeme my, kteří procházíme bezesporu velikými změnami, příští rok zabývat? Už nás všechny vidím probouzet se ráno 22.12. s otázkou: „Ok., to bychom tedy měli za sebou. A co teď?“ Na základě mých skromných zkušeností ze všelijakých seminářů osobního rozvoje, konstelací a podobných „pavědeckých“ ale napínavých akcí bych si dovolil odhadnout některá důležitá témata pro příští rok.

Což je nutně věštění z kávové sedliny, neboť svět se mění tak rychle, že je nemožné říci, co bude zítra, natož za dva měsíce. Jako obvykle jsem své úvahy strukturoval do několika bodů. Posuďte sami, zdali se hodím za vědmu.


Omezování a redukce, zmenšování

Právě jsem vyšel z pizzérky spolu s ošperkovanou blondýnou (již trochu v letech), oděnou ve výstřední kožíšek ze zaručeně pravých zvířátek, pro kterou přijel řidič v Porsche Cayenne. Byla mi k smíchu a doufám, že její druh vymře přirozenou smrtí. Stále více přátel začíná omezovat svoji spotřebu ne z důvodu úspory (to je pouze boční efekt), ale z prostého vhledu, že štěstí neznamená stále víc a stále dráž. Spousta lidí si uvědomuje, že lze pracovat méně usilovně, jak je prázdnota léčivá a že i redukce může být sexy. Bude určitě zajímavé, jak se toto přirozené zpomalení a omezení spotřeby promítne do ekonomiky společnosti. Horké téma!

 

Návrat k esenci. Místo duše. Pouť krajinou života.

Co je tvoje cesta? Kam tě vede nebe nad hlavou? K čemu tě postrkuje tvoje duše? Kde jsou tvé vyživující kořeny? To, co děláme rádi a s chutí je to, co máme dělat. Vše ostatní je zbytné, dělá neužitečný rámus a působí nám zažívací (a jiné) potíže. Jistě, stále máme obavy, co se stane, když toto se všemi konsekvencemi uznáme. „To přece nejde!“ „Tak si nic nevydělám!“ „Umřu!“ To jsou naše strachy 2013. Bude to už příští rok jinak? Staneme se bretheriány? Kdo ví 🙂

 

Ženský princip sílí.

A to nejen v byznysu (viz minulé Fórum vědomého businessu). Všude kolem nás se lidé vrací k akceptování cykličnosti, kruhovitého pohybu, příhodného okamžiku. Začínáme tedy chápat rozdíl mezi časy Kairos a Chronos a pracovat s ním. V časech nejistoty důvěřujeme změně. Emoce se derou z prožitkových seminářů do podnikání. O návratu Bohyně už lze psát i v renomovaných magazínech! Ještě abychom si my Češi zvolili ženu za prezidentku…

 

Namísto léčení bolístek akceptování toho, co je.

Terapie je out, cesta do neznáma in. K tomu, abychom se vydali někam jinam, než kde jsme, potřebujeme nejprve požehnání právě toho místa, na kterém se nacházíme. Když jsme ovládáni pocitem, že je to černý les, ve kterém jsme zabloudili a ze kterého se už konečně chceme dostat ven, je čas, si sednout na pařez a poslouchat, co si ptáci v korunách okolních stromů vyprávějí. Co šveholí vítr v listech. Jaká zvířata putují tmou kolem nás. A ačkoliv je to těžké, musíme si říci, že tam, kde jsme, nejsme náhodou, ale správně. I když nám to místo třeba moc nevoní.

 

Síťování ostrůvků pozitivní deviace neznamená jejich slučování.

Rádi bychom vytvořili cosi jako Unii Obrození. Založili Království Spravedlivých. Spojili síly za Dobro. Ale to všechno jsou pozůstatky minulé éry, která 2012 skončila. Jsme a také už zůstaneme jedinečnými jedinci. To důležité je, že každý z nás přispívá svým individuálním vývojem k změně celku. K tomu je ale nutné akceptovat, že pravda není jen jedna, ta, která se zrovna nám zdá být správná. Na ostrůvcích se mluví rozdílnými jazyky, panují zde rozdílné zvyky. To je bohužel to, co Evropská Unie ještě nepochopila a právě proto ji hrozí úpadek. Ale každý konec je počátek nového. Takže ačkoliv by to byla škoda, nebyla by to tragédie. Tragédie totiž neexistují.

 

Nové formy partnerských vztahů.

Klíč k novému partnerství po 2012 není „ten druhý“ (on nebo ona), ale „já“ a vztah mezi mužským a ženským principem ve mně samém. Teprve tehdy, když můj vnitřní muž obdivuje a uznává moji vnitřní ženu a ta důvěřuje mému vnitřnímu muži, jde to taky s těmi „venkovními“ partnery. Pak pochopím, že nikoho nemůžu vlastnit a že láska minulé éry byla často jen závislost. A najednou se objeví ohromná svoboda – nejen od něčeho, ale také k něčemu. Třeba svoboda k závazku bez uvázání se.

 

Přesun od materializace k imaginaci.

Namísto koncentrace na věci, majetek, bohatství, na peníze a materiální konzum se naše pozornost přesouvá do duchovní a duševní sféry. Začínáme mít stále víc potěšení z pronikání do „vyšších pater“ existence (případně do hloubek naší duše), což zahrnuje imaginaci (ve slově je schované i magie!), fantasii, humor, hru, telepatii, komunikaci s duchovními spojenci a pomocníky, hovory s Bohem či Bohyní. Tento přesun ale neznamená útěk z matérie ve smyslu přírody, světa okolo nás a vztahu k tělu.

 

Neautoritativní vedení a učení.

„Nevím“ je pro novou éru nesmírně důležité slovo, protože otevírá. Jakékoliv tvrzení utvrzuje. Tím do sebe narážíme, zraňujeme a zavíráme se. Trend tedy není tvrdit, ale měkčit 🙂 Jistě, měkký dům se může zhroutit a měkké auto také nebude úplně to pravé ořechové. Takže i zde je potřeba pamatovat na obě nohy a nevylučovat jeden z protichůdných principů. Ke každému pravidlu musíme přidat levidlo. Ale – i tohle nevím úplně jistě :-)))

Strašně rád bych znal mínění těch, kteří jen zaškrtnou „nesouhlas“ nebo „ani-ani“. Jenže my jsem se tak trochu v internetu odnaučili psát cokoliv negativního. A přesto právě nesouhlas je nesmírně cenný, neboť vede k dialogu (opak monologu, před kterým mám hrůzu). Proto moje výzva: Diskutujme.

Krásný den i rok 2013 vám přeje

Jan Bílý

]]>