Každé volby jsou (měly by být) svátkem demokracie. Volič promluví, kostky jsou vrženy. Společnost chce/odmítá to či ono.

Politik v množném čísle je vybrán na základě programů a postojů, vítězná většina realizuje průsečík vítězných programů. Lidé jsou spokojeni nebo nespokojeni, programy se plní a korigují a voliči volí příště podobně či jinak. Vývoj a autokorekce demokracie. Jenže takhle to najednou nefunguje téměř vůbec. Nikomu to nevadí?

Ve skutečnosti dnes hrají hlavní roli ukazované tváře, nadnárodní tlaky odjinud, marketingové triky a hnojomety. Ale také rozhodování o nás bez nás kdesi daleko, v přítmí kanceláří mezinárodních lobbistů, mezi těmi, co spolu mluví v Davosu (WEF), Ženevě (WHO), Bruselu (EU), New Yorku (OSN), nebo hlavních městech velmocí a sídlech majetkově propojených megakorporací – a právě tam diktují alespoň částečně celému světu, co bude. Naráz nebo salámovou metodou, zcela proti duchu a nejspíš i znění Ústavy, a to nejen té naší.

Co dělat, aby to bylo lepší

1. Problém č. 1 je utlumování demokracie neprůhlednými tlaky odjinud. Všechny mezinárodně dohodnuté regulace na úrovni např. OSN či WHO je nutno předem důkladně prodiskutovat i na národní úrovni (demokracie bez diskuse není) a předkládat voličům v té či oné formě, minimálně v podobě možnosti sesbírat podpisy a vetovat (lidové veto). Alternativně: nepřijímat je dřív, než proběhnou parlamentní volby, které budou mít takovéto zásadní mezinárodní regulace jako jedno z hlavních témat. Samozřejmostí by měla být i možnost lidového veta domácích zákonů.

2. Ignorovat hnojomety. Je to takto jednoduché, analogicky: když nebude úspěšný téměř žádný spamovací mail, přestane se vyplácet je posílat a tyto zmizí. Když nebude úspěšný žádný hnojomet na kandidáty, protože jim lidé přestanou věnovat pozornost, přestane si je někdo objednávat, média přestanou riskovat špinění svého obsahu hnojomety a volby budou o programech. Volby mají být hlavně o programech, záměrech, postojích. Nenechme si namluvit opak. Aby politici neměli strach prosazovat, co chtějí voliči, musí být zbaveni hrozby hnojometů, tedy mediálních kampaní ad personam. Těch se zbavíme jedině tehdy, když je budeme ignorovat. Zde je velká odpovědnost médií, ale hlavně každého z nás: neslyšet, co neovlivní budoucnost, a slyšet to, co je pro budoucnost zásadní. Dokážeme to? Víme, že je neskutečně důležitější, proč máme inflaci a drahou elektřinu, než jestli X řekl něco škaredého Y před třiceti lety? Odmítání a ignorování hnojometů k osobám (politikům) by mělo být základní výbavou každého voliče.

3. Ubránit si systém tajné volby s prokázáním osobní identity, se sčítáním na místě všemi stranami. Žádné vzdálené volební sčítací stroje připojitelné na internet, žádné korespondeční hlasování rušící buď možnost tajné volby, nebo kontroly, že dotyčný hlasoval jen jednou a skutečně za něho nehlasoval někdo jiný. Nic takového, jako se stalo nedávno v Brazílii (zcela bez pozornosti našich i evropských médií) nebo takového, jako přineslo spoustu problémů předtím v prezidentských volbách v USA. Výsledek voleb nesmí být o tom, kdo, jak a čím sčítá, ale má být o tom, kdo a jak volí.

4. Odměňovat odvahu v politice, trestat plnění opaku předvolebních slibů. Odměňovat volbou činy, které vedly ke svobodě a prosperitě, trestat nevolbou činy, které vedly k omezování svobody, k zadlužování v dobách růstu, k diskriminaci. A také rychlé otočky o 180 stupňů.

P. S. Volby prezidenta se toto týká málo, protože tam si volíme hlavně tvář státu. Prezident u nás nemůže napravit energetický trh, vyhlásit mobilizaci ani přijmout jinou měnu, není to císařpán ani car. Proto by příští volba prezidenta neměla být přímá a ušetřené peníze lze použít třeba ve prospěch zavedení hlasování typu lidové veto dle švýcarského vzoru, kde by voliči skutečně něco mohli ovlivnit.

Karel Machala