Edgar Mitchell, šestý člověk, který vstoupil na povrch Měsíce během mise Apollo 14 v únoru 1971, se po návratu na Zemi nestal jen dalším veteránem vesmírných letů. (Foto: Depositphoto)

Jeho zkušenost v kosmu ho natolik hluboce zasáhla, že zpochybnil samotné základy toho, jak chápeme realitu, vědomí a vesmír.

Mitchell, původně inženýr a testovací pilot, popisoval svůj zážitek během cesty zpět na Zemi jako „explozí vědomí“ a „válcující pocit jednoty a propojenosti“, doprovázený extází a zjevení.

Podle jeho slov se na něj náhle valila hluboká uvědomění, že vesmír je inteligentní, harmonický a propojený – nejen fyzicky, ale i na úrovni vědomí.

„Vyvinete si okamžité globální vědomí, orientaci na lidi, intenzivní nespokojenost se stavem světa a nutkání něco s tím dělat,“ řekl Mitchell v jednom ze svých nejznámějších citátů.

„Zvenku na Měsíci vypadají mezinárodní politika tak malicherně. Chcete chytit politika za krk, odtáhnout ho čtvrt milionu mil pryč a říct: ‚Podívej se na to, ty hajzle.‘“

Tento fenomén, dnes známý jako Overview Effect, zažil Mitchell jako náhlý posun: vědomí není pouhým vedlejším produktem mozku a hmoty (jak předpokládá tradiční materialistická věda), ale fundamentální vlastností vesmíru – něčím primárním.

Teoretizoval spektrum vědomí od „materiálního“ na jednom konci po „polní vědomí“ na druhém, kde člověk vnímá jednotu se vším. Vesmír popisoval jako „evoluční, inteligentní, participativní a stále se učící“.

Tato zkušenost ho přiměla založit v roce 1973 Institute of Noetic Sciences (IONS), organizaci zaměřenou na vědecký výzkum vědomí, parapsychologických jevů a potenciálu lidské mysli.

Mitchell se stal jedním z průkopníků studia noetických věd – ne mystikem, ale vědcem, který tvrdil, že fyzika ještě nedohnala realitu, kterou zažil na vlastní kůži.

Jeho pohled na vědomí má dnes nový rozměr v diskusi o UAP. Mitchell byl přesvědčen, že jsme navštíveni mimozemskými civilizacemi, že vlády (včetně USA) ukrývají důkazy o havarovaných strojích a tělech, a že fenomén není jen o technologiích, ale o vnímání, vědomí a limitech našich modelů reality.

Podle něj některé UAP mohou interagovat přímo s lidským vědomím – nejen jako objekty, ale jako projevy širší inteligence vesmíru.

„Když astronauti po přímém kontaktu s vesmírem začnou zpochybňovat podstatu vědomí,“ říkají dnes někteří badatelé a komentátoři na platformě X, „přehodnocuje to část debaty o UAP. Nejde jen o lodě nebo tech, ale o vnímání, uvědomění a hranice lidských modelů.“

Edgar Mitchell zemřel v roce 2016, ale jeho odkaz žije – v IONS, v diskusích o Overview Effectu i v současných spekulacích o tom, zda vesmír sám není vědomý. Pro mnohé zůstává symbolem toho, že cesta na Měsíc může vést mnohem dál než jen na jeho povrch – až k hranicím toho, co považujeme za realitu.