Video rozhovor s bývalým prezidentem Kalmycké republiky Kirsanem Ilyumzhinovem z roku 2011, ve kterém popisuje setkání s mimozemšťany. (Foto: X)

„Stalo se to 17. září, vzpomínám si, v Moskvě; stalo se to v mém bytě….

Odvezli mě z mého bytu v Moskvě do této kosmické lodi a letěli jsme k nějaké hvězdě. Potom jsem požádal: „Prosím, vezměte mě zpátky“, protože druhý den jsem měl být zpět v Kalmycku, v Elistě, a odjet na Ukrajinu. Odpověděli: „Žádný problém, Kirsane, máš čas.“

Jsou to lidé jako my. Mají stejnou mysl, stejnou vizi. Mluvil jsem s nimi. Chápu, že nejsme na tomto světě sami. Nejsme jedineční.

Nejsem blázen… ale poté, co jsem před pěti lety poskytl první rozhovor ruskému rádiu Radio Freedom, mi tisíce, ne stovky, tisíce lidí napsaly dopisy a volaly mi, aby mi řekly: „Kirsane, jsi politik a nebojíš se o tom mluvit.“ Podle oficiálních statistik je každý rok takto kontaktováno více než čtyři tisíce lidí ze Spojených států. Moje teorie je, že šachy pocházejí z vesmíru. Proč? Protože mají stejná pravidla, 64 polí, černá a bílá, a stejná pravidla v Japonsku, Číně, Kataru, Mongolsku, Africe. Pravidla jsou stejná. Proč? Myslím, že to možná pochází z vesmíru.

Fleming Rose: Nicméně jsem slyšel, že na podzim tohoto roku plánujete novou PR akci. Je možné, že bude souviset s vaším přáním podniknout výlet do vesmíru?

Kirsan Iljumžinov: Ne. No, podzim je pravděpodobně spojen s Ostapem Benderem. Na podzim tohoto roku nás čeká mnoho projektů a akcí: Světová olympiáda mládeže v Brazílii a valná hromada FIDE v Řecku. Možná to bude vyhlášení pasového systému pro kalmycký lid. Možná to bude vytvoření kalmyckého chanátu. Nevím co a jak – zatím jsme o tom ještě neuvažovali. Ale pokud to bude

Fleming Rose: Ale letěl jste někdy do vesmíru?

Kirsan Iljumžinov: Máme svou vlastní planetu a byl to Ostap Benderův nápad uspořádat mezihvězdné soutěže, ale upřímně řečeno, teď není čas na lety do vesmíru. Už jsem to jednou udělal, v září nebo říjnu 1997. To se už stalo. Ale jednou stačilo. Je pravda, že to nebylo v našich ruských kosmických lodích, ale s mimozemšťany. Vzali mě na výlet do vesmíru.

Fleming Rose: Kdo vás vzal?

Kirsan Iljumžinov: Přiletěli v létajícím talíři, vyzvedli mě a já strávil celý den ve vesmíru.

Karen Agamirov: Napsal jste o tom něco?

Kirsan Iljumžinov: Ne, zatím ne. Myslím, že by mě lidé považovali za blázna. Až přijde čas, napíšu o tom.

Ilja Kolosov: Je to reklamní trik, nebo mluvíte pravdu?

Kirsan Iljumžinov: Pravdu, samozřejmě. Myslím, že letos možná vyjde moje kniha a je možné, že tam tuto událost popíšu. Možná jsem spal, možná nespal. Právě teď vedeme upřímný rozhovor. Říkám, že lidé létají, když sní, ale já jsem létal a byl jsem ve vesmíru a všechno popisoval, a pokud jsem mohl soudit, byl jsem vzhůru. Viděl jsem všechno jasně a přesně.

Karen Agamirov: Ale než vyjde vaše kniha, můžete nám prozradit, kdo to byl?

Kirsan Iljumžinov: Bylo to z mého bytu. Přiletěli a vyzvedli mě. Měli na sobě žluté skafandry. Na ten okamžik si přesně vzpomínám. Odletěli jsme na jejich mezihvězdnou loď a já začal pociťovat nedostatek vzduchu, nedostatek kyslíku. Dali mi také skafandr. Nestihl jsem si ani pomyslet, že není dost vzduchu, když jeden z mých společníků – nevím, jak ho nazvat – jeden z mimozemšťanů – ukázal na svou hruď a naznačil, že přísun kyslíku lze regulovat otočením knoflíku. Tak jsem to udělal. A nejzajímavější bylo, že mi nevěnovali žádnou pozornost. Nechápal jsem, proč mě vyzvedli. To znamená, že mě nevzali na svou mezihvězdnou loď za žádným zvláštním účelem – jen mi ji ukázali. Loď byla naprosto obrovská. Jedna z jejích komor měla velikost velkého fotbalového hřiště. Bylo tam osvětlení. Přistáli jsme na jedné z planet a naložili nějaké vybavení. A oni mi všechno podrobně vysvětlili, ti, kteří mě přepravili, mi všechno vysvětlili, buď kapitán lodi, nebo někdo jiný. Pamatuji si, že jsem je požádal, aby mě co nejrychleji vzali zpět na Zemi. Proč? Protože za dva dny jsem měl vést Týden mládežnické vlády a tuto žádost jsem několikrát opakoval. A pak mě přivezli zpět a všechno bylo zase normální.

Fleming Rose: V jakém roce se to stalo?

Kirsan Iljumžinov: Bylo to v roce 1997, na konci září.

Karen Agamirov: A kdo byli ti mimozemšťané? Jak vypadali?

Kirsan Iljumžinov: No, vypadali jako lidé.

Karen Agamirov: Zdraví, asi dva metry vysocí, jak se často popisují.

Kirsan Ilyumzhinov: Ne tak docela. Prosím, nemyslete si, že jsem schizofrenik. Jen říkám, že jsem je viděl. Normálně, tak jako je to teď s námi – tak jsem je viděl. Pak jsem popsal, co jsem viděl. Moji dva asistenti si toho všimli – řekli: „Kam jsi zmizel?“ Bylo to večer. Moje tělo odešlo a pak se vrátilo. Ale já jsem všechno popsal a moji dva asistenti si moji nepřítomnost zaznamenali.

Karen Agamirov: Vlastně na tom není nic tak zvláštního. Nejste v tom sám a nejste první, kdo o tom podal zprávu. Nechali vám nějaké rozloučení? Naprogramovali vás na něco dalšího?

Kirsan Ilyumzhinov: Ne, nic. Nerozuměl jsem tomu a o pár dní později jsem šel po ulici a přemýšlel: proč mě vzali? A proklínal jsem se, že jsem se jich na nic nezeptal… Ale je možné, že ještě nenastal čas, abychom se setkali s těmito mimozemskými civilizacemi. Mimochodem, ve své knize se zabývám otázkou, zda je nutné, abychom se s nimi setkali, a domnívám se, že to nutné není. Na morální úrovni jsme ještě nedosáhli úrovně, kdy bychom se mohli setkat s těmito civilizacemi, s těmito návštěvníky.

Kdyby nebylo tří svědků – mého řidiče, ministra a mého asistenta, kteří přišli ráno a zjistili, že nejsem doma –, asi bych nevěřil, že se to stalo. Všechno bylo na svém místě, balkon byl otevřený (bylo to v nejvyšším patře). Rozhlédli se kolem a začali telefonovat známým. Ani od nich neměli žádné zprávy. Pak seděli v kuchyni a diskutovali, kam zavolat, kde požádat o pomoc – protože telefony a další věci byly na svém místě, byt byl zamčený, ale oni měli můj klíč. Ale pak mě uviděli vycházet z ložnice a mířit do kuchyně. Dívali se na mě a já řekl: „Prosím, udělejte mi vajíčka, musíme spěchat na letiště.“ Zeptali se: „Kde jsi byl?“ A já jsem dal tuto docela normální odpověď: „No, létal jsem. Byl jsem na létajícím talíři.“ Urazili se a řekli: „Ptáme se tě vážně.“ A pak jsme se posadili a začali to logicky promýšlet. To znamená, že byla asi hodinová mezera, kdy oni byli v mém bytě a já tam nebyl. Jeden z nich byl v hale a já jsem se kolem něj nemohl dostat. A já jsem se objevil z ložnice, kde byly otevřené dveře na balkon. Byli z toho několik měsíců v šoku. A logicky to bylo, jako bych tam nebyl a pak se objevil – to se dá dokázat.“

ilyumzhinov

„My jsme stvořili lidi. Žijeme v jiných dimenzích. Vy jste momentálně na embryonální úrovni.“

„Zeptal jsem se, proč nemůžete oslovit obyvatele Země hned teď?“

„Podívali se na mě a řekli… vaše civilizace ještě nedosáhla úrovně vývoje, která by vám umožňovala s námi komunikovat.“

„Zeptal jsem se, jak to? Máme televizi, internet, kosmické lodě.“

„Zeptali se, komunikujete s mravenci?“

„Odpověděl jsem, že ne, ještě jsme se nenaučili mluvit s mravenci.“

Řekli mu: „Žijeme v různých dimenzích.“

„Vaším jediným civilizačním úspěchem je, že jsme vás stvořili… nejen lidi, ale všechno, co nás obklopuje.“

„Vaším jediným civilizačním pokrokem je, že dříve jste je jedli syrové, a teď je zabíjíte, vaříte a jíte v restauracích při svíčkách.“

„Každé stvoření, které žije ve vesmíru, musí projít určitými fázemi.“

„Stále se navzájem ničíte.“

„Stvořili jsme vás tady, dali vám krásnou zemi, řeky, jezera, moře, a vy ji znečišťujete průmyslovým odpadem, pálíte a kácíte tyto lesy.“

„V současné době probíhá po celém světě více než 117 ozbrojených konfliktů.“

„Jste tak krásní… a přesto směřujete veškerou svou vědu a úsilí k vynalézání zbraní, abyste se navzájem co nejvíce zabíjeli.“

„Řekli, že nechtějí narušit průběh naší civilizace.“

„Ve své době velký ruský vědec Konstantin Ciolkovskij řekl, že nejen celý vesmír, ale i naše vlastní galaxie, sluneční soustava, je plná různých inteligentních civilizací.“

„A dokud nepřekonáme svůj egocentrismus, k takové komunikaci pravděpodobně nedojde.

„Myslíte si, že existuje nějaká podzemní civilizace, která je stejně vyspělá nebo dokonce vyspělejší než lidstvo?“

„Já si to jen nemyslím. Jsem si tím jistý.“

Bývalý prezident Ruské republiky právě přiznal, že pod povrchem Země žijí vyspělé civilizace.

„Pohádky a legendy nevznikly bezdůvodně.“

Bulharská mystička Baba Vanga mu dokonce řekla, že slyšela bytosti mluvit pod zemí.

Kirsan Ilyumzhinov: „Někdy ukázala prstem dolů a řekla: ‚Tam mluví. Jsou tam.‘“

„Zeptal jsem se jí, kdo tam je?“

„Řekla, že tam žijí.“

„A znám některé vědce, kteří studují jeskyně a skály.“

„Když jsem byl v Indii, v Tibetu, v Altaji, našli tam stopy, místa, kde někdo žil nebo kde někdo stále žije a vychází odtamtud.“

„V některých knihách a studiích se píše, že hluboko pod zemí, až v jádru Země, existují civilizace.“

„Žijí tam, možná v nějaké jiné podobě.“

„Nedávno vybuchla sopka, zapomněl jsem která, chrlila lávu a v tom magmatu objevili živé bytosti, mikroby.“

„Pokud tam existují tyto mikroorganismy, pak existují i jiné formy života.“

„Existuje kalmycký epos zvaný Jangari. Byl předáván z generace na generaci. Není starý jen několik století, ale dokonce několik tisíc let.“

„Existuje kalmycký epos nazvaný Jangari. Byl předáván z generace na generaci. Není starý jen několik století, ale dokonce několik tisíciletí.“

„V eposu Jangar je popsán podsvětí, jak tam žijí tvorové, jak komunikují, jak se dostávají na povrch.“

„Vypouštíme kosmické lodě, posíláme satelity na Mars, na Venuši, daleko, daleko do hlubokého vesmíru.“

„Přesto nedokážeme sestrojit podvodní zařízení, které by mohlo sestoupit do hloubky 10 nebo dokonce 11 kilometrů.“

„Kolik různých bytostí, různých civilizací tam žije?“

„Je jich mnoho a také tam mezi sebou bojují. Stanovují pravidla a někdy vystupují na povrch.“