Jakékoli pochybnosti o tom, že mnozí pokrokáři opustili svou oddanost svobodě projevu, vymazala hysterická reakce na snahu Elona Muska koupit Twitter a vrátit společnosti její kořeny jako zóny svobody projevu. (Foto: Flickr / Ron Paul)

Bývalý ministr práce Robert Reich a „probuzený“ neocon Max Boot se rozčilovali, že Muskův závazek vůči svobodě slova ohrožuje demokracii. Ti, kteří jsou zmateni tím, jak svoboda slova ohrožuje demokracii, by si měli uvědomit, že pro neokonzervativce a mnohé pokrokáře demokracie znamená umožnit lidem vybrat si mezi dvěma do značné míry totožnými zastánci sociálního válečného státu. V této verzi „demokracie“ jsou ti, jejichž názory se vymykají hlavnímu proudu sociálního státu – například libertariáni -, marginalizováni.

Ještě zlověstnější než stesky bývalých vládních úředníků a vědátorů byla hrozba prominentních demokratických politiků, že Muska vytáhnou před Kongres. Tito politici pravděpodobně chtějí mít příležitost očernit Muska a další zastánce svobody slova jako šiřitele nenávisti a ruských (a/nebo čínských) dezinformací.

Předseda senátního justičního výboru Dick Durbin a další senátní demokraté, z nichž nikdo zřejmě nečetl první dodatek, také zkoumají, zda by bylo „vhodné“, aby Kongres nutil technologické společnosti „moderovat“ obsah na svých platformách.

Prezident Biden nečeká na legislativu, aby mohl zesílit útok na svobodu projevu. Jeho administrativa vytvořila Radu pro řízení dezinformací, která sídlí na ministerstvu vnitřní bezpečnosti. Účelem rady je koordinovat úsilí vlády a soukromého sektoru v boji proti „dezinformacím“ se zaměřením na Rusko. Zaměření na Rusko není překvapivé, protože „ruské dezinformace“ se připojily k rasismu a sexismu jako ospravedlnění pro očerňování a umlčování těch, jejichž názory (a faktické informace) jsou v rozporu se „stranickou linií“ politického a mediálního establishmentu.

Nina Jankowiczová, kterou si Biden vybral do čela správní rady pro dezinformace, je sama šiřitelkou dezinformací. V roce 2020 například Jankowiczová papouškovala lež, že Rusko vytvořilo usvědčující materiály nalezené v nechvalně proslulém notebooku Huntera Bidena. Jankowiczová má v životopise také působení jako poradkyně ukrajinské vlády a manažerka programů Národního demokratického institutu v Rusku a Bělorusku. Jankowiczova minulost naznačuje, že nikdy nenazve žádnou lež šířenou americkou válečnou stranou „dezinformací“.

Rada pro řízení dezinformací nesmí přímo cenzurovat sociální média. Avšak tím, že „povzbuzuje“ technologické společnosti, které si zoufale snaží udržet dobré vztahy s federální vládou, aby ze svých platforem odstraňovaly „neschválené“ názory, může dosáhnout stejných výsledků. Proto by každý, kdo si cení svobody projevu, což by měl být každý, kdo si váží svobody, neměl naletět na tvrzení, že chování technologických společností není důvodem k obavám, protože se netýká vládní cenzury.

Je smutné, že někteří pomýlení konzervativci se přidali k progresivistům a prosazují legislativu, která by velkým technologickým společnostem ukládala nové regulace. Zvýšená regulace pouze posílí Ninu Jankowiczovou a jí podobné, aby dále tlačili na technologické společnosti, aby omezovaly svobodu projevu. Poškodí také spotřebitele tím, že sníží možnost najít cenově dostupné zboží a služby online. Jediným způsobem, jak ochránit svobodu projevu na internetu, je zajistit, aby online platformy byly skutečně soukromé, a to prostřednictvím úplného oddělení technologií a státu.

Snaha o cenzuru je vedena strachem probuzené lůzy a autoritářského establishmentu, že jejich politika by si nemohla udržet většinovou podporu, kdyby byla nucena soutěžit na volném trhu myšlenek. To ukazuje, že i nepřátelé svobody cítí, že dny sociálního válečného státu jsou sečteny.

Ron Paul