17 členů Velkého ekonomického fóra o energii a klimatu vygeneruje 80 procent globální emisí skleníkových plynů (GHG). To znamená, že mají páku, aby zatáhli za brzdu klimatické nouze. (Foto: Flickr)

Ty země, co jsou nejvíce klimatickou změnou postižené, nesou za tento problém nejmenší odpovědnost. Z 16 klimaticky nejzranitelnějších zemí jich je deset v Asii a pět v Africe, kde miliony lidí závisí na zemědělství, ale chybí jim přístup k čisté energii, která je zapotřebí k pohonu odolnější a ziskovější budoucnosti. Pro tyto země bude „znovuvybudování lepšího stavu“ dřina. Ty jsou už teď drženy pozadu vlastním energetickým a zemědělským sektorem rozvinutých zemí, kdy tyto jsou hlavními zdroji emisí GHG.

Období mezi současností a klimatickou konferencí Spojených národů (COP26) v listopadu v Glasgowě pro světové vůdce představuje příležitost, jaká se vyskytne jednou za generaci, aby vybudovali „klimaticky chytrý“ rámec, jak se vypořádat s dvojicí problémů ohrožení potravinové a energetické bezpečnosti. To bude nezbytné, aby rozvojové země provedly žabí skoky k modelu trvale udržitelného růstu a rozvoje.

OSN svoláním svého vůbec prvního Summitu o potravinových systémech a svého po 40 letech prvního Dialogu o energetice na vysoké úrovni zřídila ideální platformu pro všechny země, aby se toho staly součástí. Abychom se vypořádali s problémem zemědělství, musíme vytvořit řešení, která budou trvale udržitelně pohánět lidi, planetu a prosperitu a postarají se o blahobyt a živobytí 500 milionů domácností drobných lidí, kteří jsou nejohroženější klimatickou změnou.

Rostoucí teploty už teď Afriku stojí odhadem 1,4 procenta HDP ročně stejně, jako vyvolávají náklady na adaptaci až o výši tří procent HDP ročně. Jelikož toto břemeno padá převážně na farmáře, tak je vybudování odolnosti a rozšíření přístupu k čisté energii v zemědělských oblastech kriticky důležité. Malopodnikatelům se musí v krátkodobém výhledu zajistit, aby si poradili s důsledky klimatické změny, ale v dlouhodobém výhledu se musí také začlenit do trvale udržitelnějšího zemědělského sektoru.

V posledním desetiletí přinesla decentralizovaná řešení obnovitelné energie jako střešní solární panely a mini-rozvodné sítě osvětlení a elektrické spotřebiče do stovek milionů domácností. Odhaduje se ale, že 840 milionů lidí stále žije bez elektřiny pro nejzákladnější spotřebiče. Kdyby mělo více farmářských rodin větší přístup k čisté energii, tak by mohly nasadit technologie ke snížení břemene lidské práce, což v současnosti obnáší 80 procent spotřeby energie v afrických agrárních územích. A to by následně učinilo potravinový systém pro budoucnost daleko udržitelnějším.

Dosažení těchto cílů ale bude vyžadovat značný nárůst klimatického financování. Rozvojové země potřebují větší zdroje pro rozšíření a zodolnění distribuovaných systémů obnovitelných energií a zajištění, aby tyto technologie byly pro farmáře dostupné. Malí farmáři v současnosti dostávají pouhých 1,7 procenta klimatického financování. Takže s tak malým zlomkem světových zdrojů v tom zůstávají sami, aby se potýkali s narůstající četností a drsností vln veder, sucha a záplav.

Naštěstí investice do infrastruktur čistých energií v nízkopříjmových zemích nabízí nesmírnou návratnost, snadnou splatnost pomocí budoucích úspor, odolnosti a větší domácí ekonomické aktivity. V Ghaně se distribuovaná solární energie už teď objevuje jako klíčový zdroj energie pro místní agro-zpracovatelské závody. A v nedávném rozhodnutí Ghanské vlády zastavit export surového kakaa se odráží příprava na rozšíření domácího zpracování k dosažení vyšších výnosů pro farmáře.

Společnosti, které zajišťují přístup k obnovitelným energiím, se po celé Africe a Asii objevují jako významný zaměstnavatel. Každé pracovní místo, které vytvoří, přináší potenciál pro pět dalších příležitostí vytvoření zdroje příjmů v návazných oborech, jako je zavlažování plodin na farmách, když je přístup k dostatku elektřiny. Tento vývoj nejenže zlepšuje potravinovou bezpečnost zvyšováním efektivity a produktivity farem, ale také vybuduje odolnosti proti klimatickým šokům a otřesům.

V širším kontextu existuje potenciál pro trh o velikosti 11,3 miliardy $ pro použití decentralizované obnovitelné energie pro zavlažování, zpracování a skladování v chladničkách v subsaharské Africe. Ale při cenách nezbytných technologií je to pro většinu farmářů pořád příliš, a tak je současný trh jen 735 milionů $, tj. pouhých 6 procent toho, co by mohl být. Podobně dostupná čistá energie pro chladničky by mohla pomoci snížit ztráty potravin a plýtvání, které stojí přes 310 miliard $ ročně, kdy k 40 procentům z toho dochází po sklizni a na počátku dodavatelského řetězce.

Nakonec dárci a vlády ve vysoce příjmových zemích musí poskytnout více než jen hezké řečičky. Transformace energetických a potravinářských systémů v nízkopříjmových zemích je výzvou pro bezprecedentní míru mezisektorové spolupráce vnitřně, regionálně i celonárodně. K něčemu z toho už dochází v rámci Dialogu summitu o potravinových systémech, který probíhá napříč více než 100 zemí. Je však zapotřebí, aby se tyto rozhovory nadále ve své úrovni i proporcích rozrůstaly.

Těch 1 200 nápadů, které se už ze zahajovacích porad Summitu o potravinových systémech vynořily, dává naději, že z Před-summitu v červenci v Římě a ze Summitu v září vzniknou konkrétní politiky a závazky. Klimatická krize je ve své podstatě energetickou krizí a klimatická krize přispěla k situaci, v níž 690 milionů lidí nemá dost jídla, aby uspokojili své základní potřeby.

Když se svět ale soustředí na provázanost potravin a energie, tak má příležitost řešit jak klimatickou změnu, tak potravinovou bezpečnost a budovat světlejší budoucnost pro všechny.

Agnes Kalibata a Kristina Skierka, Project Syndicate