Bývalá obchodní zástupkyně farmaceutických firem po patnácti letech v byznysu protlačování léků to říká jasně. Gwen Olsen ve své působivé knize Přiznání protlačovatele drog Rx vysvětluje, proč opustila svou lukrativní kariéru prodejce léků pro některé z největších značek tohoto byznysu – Johnson and Johnson, Bristol-Myers, Squibb a Abbot Laboratories. Teď se vášnivě zasazuje proti farmaceutickému průmyslu, jeho neetickým praktikám a statisícům životů, které přivádí do hrobu. Gwen se otvíraly oči postupně během řady tragických událostí.

„Byl to proces probouzení, proces probouzení spirituality a svědomí, když jsem si začala všímat, co se děje, co některé z těch léků dělají, toho informačního braku a dezinformací. Když jsem mluvila s doktory a podněcovala jsem je, aby minimalizovali vedlejší účinky, tak jsem si začala uvědomovat, že pacienti byli doslova těmi léky mučeni,“ začíná bývalá farmaceutická zástupkyně Gwen Olsen. „Není nic takového jako bezpečný lék,“ varuje.

Její kniha odhaluje její zkušenosti z prodeje farmaceutik a špinavá tajemství tohoto průmyslu, o kterých chce, aby nikdo nevěděl. Olsen vysvětluje, že když léky vstupují na trh, nikdo nezná ani 50 procent vedlejších účinků spojených s těmito drogami. Doktoři jsou přesvědčováni o účinnosti těchto léků a jejich pacienti se doslova stávají testovacími subjekty, čili laboratorními krysami farmaceutických společností. Olsen se dokonce přiznala: „Jsme cvičeni, abychom lidi dezinformovali.“

Mladá žena dotlačena spirálou farmaceutických drog až za hranu se upálila zaživa

Gwen Olsen si roky myslela, že když prodává farmaceutika, tak pomáhá ostatním, ale v roce 2004 jí otevřela oči rodinná tragédie, aby spatřila pravdu.

„Mé neteři bylo 20 let, chodila na Indiana University a  navštěvovala medicínskou přípravku, byla to nesmírně inteligentní a krásná žena a zrovna tak krásnou měla i duši jak uvnitř, tak navenek. Utrpěla automobilovou nehodu a předepsali jí vicodin hydrocodone na bolest a ona se stala závislou.“

Vicodin její neteři rozvrátil soustředěnost, což vedlo k tomu, že se tato mladá žena obrátila ke stimulačnímu léku zvanému efedrin. Tato droga jí pomáhala udržet si dostatečně dlouho bdělost, aby mohla studovat školu, ale v té době se projevila léková interakce.

„Utrpěla lékovou interakcí a skončila v nemocnici a oni jí přišili bipolární poruchu, místo otravy léky nebo reakce na léky, které měla. Začali jí dávat více antipsychotik a stabilizátorů psychiky a to ji uvrhlo na dráhu, na níž se stala psychickým pacientem,“ řekla Olsen.

Krátce nato přestala tato mladá žena chodit do školy, jelikož ji zachvátily vedlejší účinky medikace. Čím více se pokoušela odvykat, tím byly vedlejší účinky surovější. Tato závislost jí přetvořila chemii mozku a ve dvaceti letech ji zdrtila těžká deprese.

„Gwenina neteř měla strach, že doktoři přesvědčí rodinu, aby ji zase nacpali těmi medicínskými drogami. V té době vstoupila do pokoje své mladší sestry a vzala si ozdobnou olejem naplněnou lampu, a tím olejem se polila a zapálila, načež uhořela zaživa.“

Uvědomění tohoto zasáhlo Gwen do hloubi duše a ta opustila svou kariéru prodejce farmaceutických drog. Teď promlouvá proti těmto klamům a vypráví úchvatný příběh sebevraždy své neteře.

„Byl to můj slib, který jsem jí dala, že nedovolím poskvrnění vzpomínek na ni a řeknu lidem, co se jí stalo. Nemělo by se na ní vzpomínat jako mentálně či geneticky narušenou osobu, nedovolím, aby k něčemu takovému došlo. A já si uvědomila, že kolem existují tisíce a tisíce lidí, za které je třeba promluvit, a já sloužím jako ten promlouvající hlas,“ říká.

„Značný počet psychiatrů je nepoctivých, protože jsem je viděla, že lidem dávají léky, o kterých vědí, že je to terapie poškozující mozek, o kterých vědí, že nemají pozitivní dlouhodobé výsledky, o kterých vědí, že nic nevyléčí. Jen si vezmou seznam symptomů a prohlásí to za duševní nemoc či poruchu.“

Dětem určují diagnózy jen tak od boku a dávají jim psychiku měnící drogy se sebevražednými vedlejšími účinky. Dnes mohou psychiatři duševní onemocnění diagnostikovat bez jakéhokoliv vědeckého důkazu. Žádné krevní testy, testování moči nebo PET skeny se nevyžadují. V důsledku toho jsou tak označeny miliony dětí a ty už na těchto drogách uvíznou, v pasti kultury beznaděje.

„Utrpěla jsem takovou deziluzí, stejně jako jsem byla vzteklá, když jsem zjistila, kolik klamu, kolik zavádějících informací tu probíhá, i to, jak jsem byla sama pro tuto hru využívána. Doslova jsem byla jednou z těch v přední linii. Ubližovala jsem lidem sice neúmyslně, ale i tak jsem za odpovědná. Teď s sebou to břímě nesu.“