Nigel Farage a Nick Clegg se do sebe včera v noci svými rohy zaklínili podruhé a naposledy. Hostitelem byla BBC a všechny průzkumy zdá se naznačují, že Farage odkráčel jako vítěz. James Delingpole prezentuje pět klíčových postřehů ze včerejší noční debaty, které by vám jinak mohly uniknout… Zdejší česká informace o této debatě: Britský vůdce UKIP varuje před ‘nechutným’ koncem EU


[quote align="center" color="#999999"]

1. BBC ví, že má problémy a zoufale se snaží dokázat, že má pořád ještě nějaký smysl.

BBC včera v noci odvedla dobrou práci, když se vytasila se svým politickým těžkým kalibrem – Davidem Dimbleyem – aby moderoval svým arci-úlisným způsobem ve stylu cukrového prince, aniž by ukázal tu značnou levičáckou zaujatost a vplouval s nějakými integrovanými reportážemi od Paxo a od BBC Newsnight. Ale copak BBC nelačnila po tom, aby se předvedla, jak to dělá skvěle? BBC představuje všechno, co Farage nenávidí, a bezpochyby i jí se Farage hnusí. Naneštěstí pro ně se politická debata už mění, BBC si už nemůže dovolit svou politickou noční můru přehlížet jako okrajovou, jako to svého času dělávala. Konec konců, jednoho dne – doufejme, že spíše dříve než později – by mohl Lord Farage vést Komisi k budoucím licenčním poplatkům.

2. Nick Clegg by nikdy s takovým debaklem nesouhlasil.

Je to proboha místopředseda vlády. No dobře, to je teď titul Mickey Mouse – vytvořený Novými Labouristy, aby se John Prescott necítil tak podrážděný – ale i tak, mohl Clegg tímto utkáním ztratit daleko více, než ztratil s chlapácky drzým outsiderem, který není ani poslanec. A to taky ztratil, a to dost. Nick Clegg je teď údajně druhým nejdůležitějším zdrojem národní jednoty po královně: VŠICHNI ho nenávidí.

3. Farage vyjádřil „obdiv“ k Putinovi.

Tohle mohlo být jeho Achilovou patou – a Clegg byl rozhodnut do toho neustále rýt. Avšak nakonec to byl Clegg, kdo z toho vyšel jako ten špatný, zoufalý a záštiplný, zatímco Farage z toho vyšel jako na rovinku mluvící, nenuceně myslící chlap, co je připraven si uhájit svůj píseček.

Připomeňme si ty poznámky, které ho přivedly do potíží, z interview s GQ, kdy se ho ptali, kterého politického vůdce obdivuje: „Jako operátora, nikoliv však jako lidskou bytost, bych řekl, že Putina. Myslím způsob, jakým to celé sehrál v Sýrii. Ten byl brilantní. Ne, že bych s ním souhlasil politicky.“

Podle konvenčně pojatého myšlení by tohle udělat byla těžká chyba. Politická třída se pokusila z toho vytřískat, co se dalo – koukněte na tenhle útok od konzervativního Malcoma Rifkinda. A Mail (který je na Farage nabroušený, neboť v něm vidí překážku na cestě Camerona k vítězství, a k zavedení Milibandovy vlády teroru) nedávno vypustil tenhle titulek: „Čtyři z deseti voličů si myslí, že Nigel Farage ‚představuje pro Británii nebezpečí,‘ když pěl chválu na ruského presidenta Vladimira Putina.“

Ale Faragovi nejenže to prošlo, nýbrž se to ve skutečnosti obrátilo v jeho výhodu. Začíná to vypadat, jako kdyby se potvrzovalo naše upozornění, že to, z čeho sestává dobrá politika, prochází posuvem paradigmatu, a Farage se v tom nachází na té správné straně argumentace.

4. Nejvýznamnější okamžik debaty.

Pro mě to nebylo nic z toho, co se odehrávalo při Faragově potyčce s Cleggem (Farage rozhodně zvítězil, to ale bylo pro ty z nás, kteří už ty argumenty před tím slyšeli tisíckrát, dost nezáživné), ale to, co se dělo dál ve studiových diskusích při Newsnight, už pobavilo. BBC vybrala jako své expertní svědky debaty lorda Finkelsteina a Johna McTernana – oba silně zakořeněné do Westminsterského establišmentu. McTernan je bývalým expertem přes dogmatické překrucování pro Nové Labouristy; a ten miloučký Danny Finkelstein je bývalým Sociálním demokratem a arci-Cameronistou, údajně tím nejodpovědnějším – díky své pozici v Times – kvůli protlačování poraženeckého hlediska, že Konzervativci mohou volby vyhrát jen rozbředlým centrismem.

Na konci těch jejich interview se obou zeptali, zda si myslí, že kdyby si UKIP vedla v evropských volbách tak dobře, jak se očekává, tak jestli by se mělo Nigelu Faragovi dovolit zúčastnit se v televizi debat před všeobecnými volbami s dalšími vůdci hlavních stran.

Oba řekli: „Ne.“

Takhle se ozývá ten opotřebený, zatuchlý, starý politický establišment uzavírající své pozice – a já bych si rád myslel, že to nezůstane nepovšimnuto mnohými dalšími tady všude, kterým se už také hnusí ten opotřebený, zatuchlý, starý politický establišment. Všude kolem se probouzí rostoucí uvědomění, že všichni ti komentátorští „experti“ médií mainstreamu, kteří by údajně měli být pověřeni vedením politické třídy k odpovědnosti, jsou ve skutečnosti součástí toho problému, nikoliv jeho řešením.

Farage promlouvá k posluchačstvu i přes hlavy těchto lidí, jak narážel na konci, kdy volal po „revoluci“. Nemůžeme předpovědět, jak to možná skončí. Ale politika by se mohla stát celkem o dost více vzrušující.

5. Viva la Revolucion

Nechci se chvástat tak moc, ale bylo moc pěkné vidět Farage, jak do své argumentace vkládá příběh o Cleggově pokrytectví, který si musel přečíst tady na Breitbart London: a to tu nepěknou skutečnost, že zatímco Farage pomlouval za „obdiv“ k Putinovi, tak bruselská firma, v níž byl Clegg partnerem, teď za Putina aktivně lobbuje.

Jednou věcí, které jsem si na internetu všiml, je, že se přiklání daleko více k libertariánské pravici než média mainstreamu, a vypadá to, že je po tom dost hlad. Mnozí z komentujících pod tímto blogem jsou příznivci UKIP nebo Tea Party. Politická třída by je ráda zavrhla – tedy spíše bych měl říci, by nás ráda zavrhla – jako ‚potrhlíky‘. Zajímalo by mě ale, jak dlouho to ještě bude možné.

Jak už jsem tento týden uvedl ve své recenzi nedávného dokumentu od Martina Durkina pro Spectator, mám k Faragovi svoje výhrady, jelikož mám opravdu pochybnosti o mnohých aspektech UKIP. Ale spousta toho napětí v UKIP má co dělat s faktem, že je to relativně mladá strana, která je vystavena nesnesitelně tvrdému šťouralství nepřátelských médií. U Konzervativců, Labouristů a Liberálních demokratů je mnohokrát více nekompetentních, šizuňků a lumpů a jediným důvodem, že o nich moc neslyšíme, je ten, že jsou součástí politického establišmentu, který je chráněn kolaborantskými médii. Pokud se to UKIP a Faragovi povede udržet pohromadě, tak by pořád ještě mohli být silou, která transformuje politiku, nejen v Británii, ale i v Evropě.

V to snažně doufám. A doufám, že v Breitbart London budeme pomáhat k tomu, aby to k revoluci vedlo. Připravte gilotiny! Připravte šibenice! Připravte kůly na Westminsterský most! [/quote]

A viva Farage!

James Delingpole

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: breitbart.com