Smíšené pocity, s jakými byl přijat inaugurační projev o zahraniční politice amerického prezidenta Joe Bidena z 4. února, mnohé analytiky mezinárodních vztahů uvrhl do zmatku ohledně toho, o co se bude americká zahraniční politika opírat.

Abychom vyloučili všechny pochybnosti, Bidenova zahraniční politika je v podstatě odrazem amerických zájmů v zámoří. Záležitosti, kterých se ve svém projevu dotkl, se zabývají různými ohnisky sporů, která překáží geopolitickým zájmům této země, když zdůrazňuje, jak vlastně mezi zahraniční a domácí politikou není žádný rozdíl – „Každá akce, k níž přistoupíme ve svém jednání v zahraničí, musí brát ohledy na americké pracující rodiny.“

Zahraniční politika bude pro Bidena jedním z hlavních zdrojů bolení hlavy. Jeho řeč naráží na to, jak je to pro tuto supervelmoc obtížné, když se snaží zůstat významná ve světě, který už zjevně postoupil směrem k post-americké éře. Prezident zdůrazňoval, že „Amerika je zpět,“ což znělo jako volání po válce s těmi, kdo by mohli tuto supervelmoc chtít přestat brát vážně i po všech těch provázaných prekérnostech v roce 2020.

Nelze čekat, že by Bidenovy pokusy dělat ramena na Rusko kvůli obviněním z vměšování do volebního procesu v USA a požadavkům na „okamžité a bezpodmínečné“ propuštění ruského disidenta Alexeje Navalného s Moskvou hnuly. Vypadá to, že příležitost pro více diplomatický přístup byla promarněna, i když tyto dvě země 3. ledna prodloužily Dohodu o novém omezení strategických zbraní o dalších pět let.

Po svých nedávných hrozbách Myanmaru, že na ně uvrhne sankce, Biden ještě tamní nový vojenský režim volal k odpovědnosti za jeho urážku demokracie. Je však dost nepravděpodobné, že by se tamní nová administrativa podvolila takovým hrozbám. Takové diktátorské postoje Ameriky by ve skutečnosti mohly skončit podvrácením její věrohodnosti v Jihovýchodní Asii, pokud to dopadne tím nejpravděpodobnějším způsobem a jeho hrozby nedosáhnou zamýšleného výsledku.

Teď už neexistuje žádné významné prohlášení USA týkající se zahraniční politiky, ve kterém by si nebrali do pusy Čínu. Biden, ač uznal, že tato je ceněným konkurentem, tak na druhou stranu nemohl zkusit trochu hasit vznik té neopominutelné skutečnosti, že je nutno tuto druhou nejsilnější ekonomiku světa brát za rovného partnera, s ním už není možno mluvit svrchu.

Americký prezident Joe Biden (uprostřed) a viceprezidentka Kamala Harris (vlevo) se v Bílém domě setkávají s demokratickými vůdci včetně mluvčí Sněmovny Nancy Pelosi (D – CA) a s předsedy komisí, aby tu v Oválné pracovně Bílého domu prodiskutovali legislativu na pomoc při koronaviru ve Washintonu DC. dne 5. února 2021. /Getty

Z těchto příkladů probíhajících událostí je vidět, že Bidena lze obviňovat ze zneužívání demokracie jako zbraně k přinucení jiných zemí, aby přijaly jen takové demokratické hodnoty, jaké nesou americkou značku. Nemá ale ani odpor ke skutečné válce, proto také řekl, že USA budou investovat jak do vojenského hardware, tak vojenského software, hlavně, aby se ubránily proti zahraniční agresi a také odhalovaly útoky a preventivně proti nim zakročily. Rovněž zastavil stahování amerických vojsk z Německa, což naznačuje předjímání ozbrojených konfliktů v budoucnu.

Ale i tak si Biden zaslouží více soucitu než kritiky. Práce, která před ním stojí, není záviděníhodná, zvláště protože bude muset uklidit ten binec po svém předchůdci Donaldu Trumpovi. To kromě jiného znamená, že musí zrušit ty kontroverzní vládní vyhlášky po Trumpovi, které udělal ohledně klimatické změny, imigrace a zahraničního obchodu.

Pozorovatelé také očekávají, že Biden bude mluvit o boji proti globálnímu terorismu a především o boji proti pandemii COVID-19. Kdy právě ta má obzvláštní důležitost kvůli rozsáhlé sociální a ekonomické devastaci s ní spojené.

Biden se také mazaně vykroutil z krize na Středním východě, která v podstatě pohlcuje Izrael a některé jeho islámské sousedy. Zmínil se, že USA se zapojí do obnovy Jemenu zahájením nových mírových hovorů, novým otevřením humanitárních koridorů a stažením USA z bojů v této zemi. Samozřejmě, že i americká mírná slabost pro Saúdskou Arábii, jejich klíčového spojence v oblasti, se projevila v slibech ochrany.

Ať už je to kvůli opomenutí, nebo je to úmyslně, tak to vypadá, že Afrika z Bidenových plánů činnosti vypadla. Ve svém projevu se zmiňoval o klíčových spojencích v Evropě, Asii a v Oceánii. To ve skutečnosti nepřekapuje vzhledem k tomu, že i Bidenův předchůdce nechával tento kontinent velice v klidu, když směřoval ohromné zdroje do míst, kde může ze svých geopolitických investic dostat větší návratnost.

Svět ale není statický a globální vývoje začíná být čím dál více těkavý. To by mohlo být i faktorem v pozadí Bidenovy agrese v rukavičkách. Měnící se dynamika vyžaduje opatrně našlapovat, jelikož pandemie během roku 2020 od základu situaci zpřeházela.

Konec konců Biden si bude potřebovat udělat více přátel než nepřátel, aby uklidnil tu zlou krev, co po sobě zanechal Trump ve vztazích své administrativy jak s přáteli, tak s nepřáteli. Navíc musí odolat pokušení nadále se vměšovat od vnitřních záležitostí jiných zemí a respektovat jejich právo na sebeurčení.

Stephen Ndegwa