Koncem roku 2018 obranná korporace Northrop Grumman přezkoumala zpracování svého programu tajnůstkářského strategického bombardéru B-21, který má nahradit B-2 Spirit. (Foto: Wikimedia)
Objevila se informace, že v rámci projektu společnost také pracovala s některými unikátními projekty designu, které byly rozpracovány v čtyřicátých letech „jednou zemí střední Evropy“.
V září 2008, během příprav dokumentárního filmu Hitlerův bojový stealth pro National Geographic skupina inženýrů Northrop Grumman oprášila poslední trup Horten Ho 229 V3, prototyp designu nacistického bombardéru, aby zahájila testy o vlastnostech jeho nízké viditelnosti. Trup se nacházel ve skladovacím zařízení amerického Národního muzea letectví a kosmonautiky v Marylandu.
Maketa letadla byla vytvořena pomocí moderních technik, včetně stereo-litografie. Inženýrům se podařilo provést simulace, jak se letoun mohl chovat proti tehdejší britské síti radarů British Chain Home určené k varování útoků Luftwaffe. Testy proběhly v Kalifornii.
Výsledky byly však poněkud neuspokojivé.
Sebastien Roblin ve svém článku pro National Interest uvedl, že nacistické bombardéry by byly zachyceny radary, které byly jen o 20 % menší než standardní Messerschmitt Bf. 109, které byly páteří Luftwaffe během války.
Roblin však poukazuje na to, že primární motivaci pro vytvoření letadla ve formě netopýra byla „maximalizace rychlosti a dosahu, nikoliv stealth charakteristik“.
Design Ho 229 byl rozpracován bratry Hortenovými, piloty stíhacích letounů Luftwaffe. Specifikaci designu v roce 1943 navrhl vrchní velitel Luftwaffe Hermann Göring. Ten požádal, aby bombardér byl schopen letět rychlostí 1 000 km za hodinu, měl dosah 1 000 km, a nesl 1 000 kg bomb. Design byl určen k předběhnutí stíhaček nepřátel a byl navrhnout v době, kdy Luftwaffe ztrácela velký počet bombardérů na západní a východní frontě.
Revoluční design samokřídel byl určen k výraznému zlepšení aerodynamických vlastností Ho 229, šetření paliva a zvýšení rychlosti. K tomu se v osmdesátých vrátili američtí armádní inženýři (kteří měli ale na mysli stealth charakteristiky).
Ho 229 zůstal ve fázi prototypu do konce války a nestal se jedním z Hitlerových Wunderwaffe. Nicméně, design bombardéru upoutal velkou pozornost. Spojené státy provedly operaci Paperclip, aby dostaly nacistické zbraňové technologie, včetně Ho 229, a předstihly své sovětské spojence.
Zajímavé je, že pouze rok po tom, co se program Ho 229 dostal do rukou amerických inženýrů, Northrop Corporation představila bombardér YB-35, který měl formu samokřídla a byl vybaven turbovrtulovými motory neuvěřitelně podobnými těm v německém letadle. Stejně jako obranné společnosti ostatních zemí v té době, Northrop experimentovala s designem samokřídla od počátku čtyřicátých let, a je dosud nejasné, jaký vliv měl design Ho 229 na program YB-35. Ten byl zrušen v roce 1949 kvůli velkým technickým problémům.
Během testů v roce 2008 ale inženýři společnosti Northrop Grumman zjistili, že hlavní předností konstrukce Ho 229, rychlost, se mohla stát zničující pro spojence. Podle Roblina rychlost Ho 229 „mohla překročit maximální rychlost nejlepších spojeneckých stíhaček té doby až o 33 procent“, což znamená, že i když bombardér mohl být zpozorován radarem, „doba detekce by pro něj neměla být velmi důležitá, protože mohl předstihnout všechno, co bylo poslané pro jeho zachycení“.
Russell Lee z Národního muzea letectví a kosmonautiky USA v rozhovoru v roce 2016 řekl, že inženýři Northrop Grumman po svých testech dospěli k závěru, že letadlo bylo viditelným stejně jako „list překližky“.
Legenda o Ho 229, který sloužil vzorkem pro budoucí stealth letadla, mohla být zahájena Reimarem Hortenem, který po válce uprchl do Argentiny. Konferenční dokument z roku 2014 však došel k závěru, že „neexistuje žádný hmatatelný důkaz, který by podpořil nebo vyvrátil toto tvrzení“.
Zdroj: ni.com