Svět se pozvolna přesouvá od mono-polárního uspořádání k multipolárnímu, k jehož předním zastáncům patří Čína a Rusko následované řadou jiných hráčů, kteří by chtěli skutečně volný obchod a uspořádání na základě svobodné partnerské spolupráce. (Foto: Pixabay)

Je ironií, že k takovému posuvu do velké míry přispívají bojovníci za mono-polární svět za pomoci své asi největší mocenské páky a ekonomické přísavky, jakou pořád ještě třímají, dolaru jako světové rezervní měny.

USA, místo aby pokojně tyly z toho, že na celý svět uvalují nepřímou daň na základě postavení své měny jako globálního platidla, neodolávají pokušení, aby z něj nedělaly mocenskou páku globálního centra k vynucování sankcí, tarifů aj., samozřejmě s „ušlechtilými“ motivy srovnat hřiště pro férovou konkurenci a potrestat provinilce proti světovému společenství, které představují zřejmě oni. Že to ale svět takto všeobecně nepřijímá, se čím dál více ukazuje v reakci na takové počínání v podobě odklonu od dolaru.

USA, jako samozvaný arbitr férovosti mezinárodního obchodu, v posledních letech přímo sériově uvaloval sankce nejen na takové soupeře jako Čína, ale i na ne dost poslušné sousedy jako Mexiko a Kanada. Pod tlak se dostaly i země Evropské unie neochotné přidávat se k jednostranným sankčním režimům Washingtonu bez opory v mezinárodním právu, jako třeba ty současné na Írán. Přičemž sankce jsou samozřejmě, kromě Íránu i na Rusko – prý za Krym – a na Venezuelu, čímž ovšem poškozují všechny země, které by s nimi chtěly svobodně obchodovat. Všechny nitky při vynucování této své svévole mají přitom navázané na dolar, a tak každý, kdo chce obchodovat svobodně, se musí porozhlížet po jiných měnách pro mezinárodní obchod, a rozsah tohoto hnutí jasně ukazuje, že vůle prosazovaná dolarem není vůlí „mezinárodní komunity,“ nýbrž že mezinárodní komunita spíše hledá, jak se z toho vymanit a žádného vůdce svobodného světa nechce, že by radši svobodně navazovali partnerství sami.

K takovým novým partnerským seskupením, která se teď ve vznikajícím multi-polárním uspořádání světa objevují, bylo např. založení Regionálního ekonomického partnerství asijsko-pacifických zemí (RCEP) vytvářející zónu volného obchodu 15 zemí s 30% globálního HDP. Vzniklo bez účasti Ameriky, která ho původně chtěla vytvořit tak nějak „kolem sebe“. A jelikož se snaží odbourávat překážky vzájemného obchodu a investic, zajistit volnost partnerství bez vnějšího vměšování i zlevnit vzájemné transakce, tak mezi nimi začíná bujet vzájemné vyrovnávání v čínských yuanech, japonských jenech, singapurských a hongkongských dolarech, které funguje stejně dobře, ale bez háčků, jaké na sobě ten mocenský nástroj – americký dolar – má.

Ani EU nejbližší spojenec USA se nevymyká tomuto trendu vymaňování z dolarového standardu globálního obchodu a plateb. Jednak si vytyčila za cíl „posílení mezinárodní role eura“, což má prý pomoci „dosáhnout jejích společných globálních cílů, jako odolnosti mezinárodního monetárního systému, větší stability a diverzifikace globálního měnového systému a možností volby pro tržní operátory,“ tvrdí Evropská komise. Neopomněla také zmínit používání sankcí proti jiným zemím, které poškozuje vnitřní zájmy EU, i to, že chtějí vybudovat pro EU autonomnější infrastrukturu globálního obchodu a plateb a dosáhnout autonomii vůči dolaro-centrickému systému. Pracují už i na svém digitálním euru, aby se tak přidali k Číně s jejím digitálním yuanem, kdy stejně jako v Číně bude digitální euro i prostředkem maloobchodních plateb.

Pokles dolaru je vidět i na transakcích Společnosti pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci (SWIFT), tj. největší sítě globálních plateb světa. Ta nejenže zažívá pozoruhodný pokles objemu transakcí vyrovnávaných v dolarech, zlomy k poklesu dolarových transakcí jsou také pozoruhodně načasovány. Jeden zlom přišel s vypuknutím pandemie COVID-19, asi kvůli vzestupu Číny a Asie vůbec v podílech na světovém obchodu, ale také okamžitě od realizace sdružení volného obchodu RCEP.

Obrázek 1: Podíl dolarů na objemech transakcí SWIFT

Další z výrazných projevů posuvu světa od mono-polárního k multipolárnímu a toho, jak národy světy přechází na multilateralismus, jsou rezervy centrálních bank v zahraničních měnách. Bylo už generace zavedenou celosvětovou tradicí, mít rezervy centrální banky v dolarech. A podíváme-li se na data o tom, jak je to teď, vidíme, že dolary se prodávají a alternativní měny jako čínský yuan (renminbi), euro, jen atp. se nakupují.

Zřetelně došlo k výraznému posuvu v chování centrálních bank po celém světě, nejen těch, které už vedou otevřené útoky proti dolaru, jako Rusko. Svět jako celek reaguje na měnící se realitu světových trhů a přizpůsobuje se trendu multilateralismu. Země světa ze své vůle v čím dál větším rozsahu diverzifikují své rezervy. S velkou pravděpodobností je to přitom teprve začátek, neboť rozběh světa k multilateralismu nabývá na hybnosti. Data zveřejněná Evropskou centrální bankou (ECB) a Mezinárodním měnovým fondem (MMF) ukazují, jak je ve výrazném rozběhu ten proces narůstajícího multilateralismu, jehož je diverzifikace portfolií měnových rezerv možná nejzřetelnějším ukazatelem, kdy k ohromnému zlomu došlo roku 2016, a od té doby to jde s dolarem jako s rezervní měnou doslova „s kopce“ – viz obrázek.

Obrázek 2: Podíl dolaru v celosvětových rezervách centrálních bank

Ale abychom to neviděli jen jednostranně. Jediným faktorem, který k tomuto trendu přispívá, není narůstající multilateralismus světové scény sám. Jsou v tom i strukturální problémy americké ekonomiky, jejíž podíl na světové ekonomice nejenže klesá, ale jsou tu i další trendy. USA bývaly zemí, do které s oblibou investoři přelévali své úspory. Teď je ten příliv investic čím dál menší a dochází i odlivu kapitálu, zatímco např. do Číny investice, jak jsme nedávno dokládali, lavinovitě rostou, a to i od amerických investorů. USA také prudce narůstá deficit platební bilance a rozpočtový deficit. Není v dohledu nic, co by tyto trendy zastavilo.

Dolar míval globálně silné postavení hodně přes sto let. Po II. světové válce zaujal ústřední roli v globálním obchodu a financích. Býval pomůckou pro svět k usnadnění vzájemných platebních vyrovnání, ale stal se i pomůckou pro USA, aby jeho prostřednictvím uplatňovaly sankce, na koho se jim zachtělo, a určitým tmelem, který držel pohromadě mono-polární svět americké globální dominance.

Jenže multipolární svět je tu a s ním přichází i multi-polárnost globálního finančního systému. A svět zřetelně chce multilateralismus. Země chtějí získat zase autonomii v globálním obchodu, systémech vyrovnání plateb a financí. Narůstající dobrovolná partnerství mezi zeměmi přináší regionální smlouvy o volném obchodu, čímž posilují motivaci pro využívání vyrovnání v místních měnách, a tak eroze dolaru v jeho dominantním postavení může jen pokračovat.

Při dnešních technologických možnostech je snadné vytvářet i bilaterální systémy vzájemného vyrovnání v místních měnách, a tak se to hojně děje. Na světě propuká svobodná a férová tržní konkurence mezi měnami a měny zemí s tou nejproduktivnější ekonomikou, jako čínský yuan, jsou velice žádané, zatímco zájem o měnu uvadajícího impéria USA klesá.