Prezident Joe Biden ve svém proslovu 4. února řekl, že v těžišti politiky USA je opět diplomacie a že jeho země začne opravovat své aliance a zase se angažuje ve světě. Foto: Wikimedia, Gage Skidmore)


Politici celého světa si nejspíš vydechnou úlevou. Taktika předchozí administrativy s nepředpověditelným kličkováním, bezuzdnými fígly a blafy vedoucími ke slepým uličkám možná mohla dobře fungovat při komerčních kšeftech s nemovitostmi, svět ale uvrhla do nebezpečnějšího a chaotičtějšího stavu.

Pro Čínu je tento návrat k profesionalitě dobrou zprávou, neboť ta by ráda diplomatické vztahy se svými největším obchodním partnerem zase oživila. V posledních letech se v USA stalo šik Čínu líčit jako nepřítele nebo jako hrozbu. Takovýto zúžený pohled zavrhuje desítky let vztahů a hlubokých vazeb mezi oběma zeměmi, které oběma stranám přinesly úžasné obohacení.

Naštěstí to vypadá, že Bidenova administrativa už tuto hanlivou rétoriku tlumí. Biden podle vzoru stanoveného jeho vrcholným diplomatem o Číně ve svém prvním významném politickém proslovu mluvil jako o „největším konkurentovi“ Ameriky. Ve světě spolu tyto dvě největší světové ekonomiky, čínská a americká, opravdu soupeří v mnoha oblastech, jako jsou mobilní telefony a infrastrukturní projekty. Obě ale také mají své vlastní představy o pravidlech, normách a institucích, na kterých spočívají mezinárodní vztahy a obchod.

Biden však ve svém projevu řekl: „Čína na nás bude narážet při páchání jejích ekonomických surovostí, budeme se stavět proti její agresivitě a donucování, odrážet její útoky na lidská práva, intelektuální vlastnictví a světový pořádek.“ Možná opravdu na čínskou činnost pohlíží jako na útočnou nebo prostě jen takové řeči používá, aby vyjádřil rozhodnost a sílu Ameriky. Ale jen proto, že Čína má odlišné způsoby, jak věci dělat a jiný pohled na to, jak by se věci měly dělat, tak to neznamená, že Čína je agresivní nebo páchá prohřešky.

Prostě to znamená, že je třeba, aby obě strany vyjednávaly a přišly s řešením, které bude pro ně obě fungovat. V některých případech jako úspěšné čínské infrastrukturní projekty to znamená, že USA by mohly být nuceny rozjet svou vlastní hru a konkurovat nabídnutím atraktivní alternativy.

Rezivějící ocelové nosníky nesoucí železnici u Newarku v New Jersey, 13. ledna 2018. /Getty

USA mají ve zvyku na sebe pohlížet jako na výjimečné a jako na model pro svět. Je však třeba, aby své právo na toto neustále obnovovaly tím, že jdou příkladem a jsou přesvědčiví. Biden tvrdí, že Amerika potřebuje „začít s diplomacií vyrůstající z Amerikou nejvíce ctěných demokratických hodnot: obrana svobody, upřednostňování příležitostí, ochrany univerzálních práv, respektování vlády zákona a důstojného zacházení se všemi lidmi.“ Návrat k diplomacii je sice vítaný, ale tato slova zní ve většině světa jako prázdná, zvláště pak v regionech, do kterých USA intervenovaly.

Za touto zemí se táhne historie zneužívání „práv“ jako hole k bití svých soupeřů, přičemž ignoruje ukrutnosti svých spojenců nebo i uvnitř svých vlastních hranic. Vysoké počty uvězněných, ekonomická nerovnost a systematický rasismus, s nímž se v USA potýká černá komunita, by bylo možno považovat za jeden z nejzávažnějších problémů s právy ve světě, za problém, který je v rozporu s duchem Univerzální deklarace lidských práv OSN.

Spolu s tím ani americká bilance „demokracie“ a „svobody“ není neposkvrněná. Tato země se od konce II. světové války účastnila více než 50 pučů a pokusů o změnu režimu, kdy v mnoha případech svrhla demokraticky zvolené vlády.

Svět už nebude vítat návrat do dnů „osvobozování“ zemí ve jménu „svobody“ s cílem urvat si cenné zdroje nebo instalovat s korporacemi kamarádské vlády. Čína uznává, že jsou to USA samotné, komu nejlépe příslušní, aby řešil jejich složité domácí problémy, a ne nikdo zvenku. Čína se do vnitřních záležitostí jiných zemí nevměšuje. Je tomu tak, protože nikdo nechce, aby se do jejich záležitostí vměšovaly jiné země, a také i z praktických důvodů, protože takovýto druh vměšování téměř vždy vybuchne do tváře.

Pokud se Bidenova administrativa vrátí k jednacímu stolu, tak by mohla být překvapena, jak ochotného najde v Číně partnera při ochraně intelektuálního vlastnictví. Čína v posledním desetiletí dosáhla nesmírných úspěchů při prosazování svých práv intelektuálního vlastnictví. Čína jako globální technologický vůdce má stejně silné zájmy na intelektuálním vlastnictví jako jakákoliv jiná země. Je rovněž silným zastáncem multilaterálních institucí a mechanismů, včetně Spojených národů, Světové zdravotnické organizace a Pařížské smlouvy. Vítá i obnovený zájem USA o zapojení do nich.

Ale to vítání může být větší jen, pokud USA uznají, že nejsou rozhodčím světa. Biden prohlásil, že když „pravidla mezinárodního obchodu nebudou nastavena proti nám, když budou naši pracující a naše intelektuální vlastnictví chráněno,“ tak nikdo nebude moci jít do konfliktu s USA. Bylo by v zájmu všech, aby si tato administrativa uvědomila, že nemůže zaměňovat hru s cinknutými kartami za poctivou hru. USA samy nemohou rozhodnout, co je v mezinárodních obchodních pravidlech spravedlivé. Takového konsensu se musí dosáhnout tvrdou prací a multilaterálními vyjednáváními.

Čína vítá americký návrat k diplomacii. Jsou-li USA ochotny posadit se a zahájit poctivé a profesionálně jednání, tak mohou objevit, že Čína není jen silným konkurentem, ale i silným partnerem. A obě strany by z toho měly prospěch.

AC24.cz je také na  Facebooku Twitteru Telegramu  a  GAB.